Pěkně napsáno, jen mě trochu zaráží, že jste se zcela zjevně vydali na vodu neinformovaní :) Tolik už toho bylo napsáno o kafilérce, jejím komínu a smradu, o meandrech a zarostlém korytu.. My byli s partou na Ploučnici asi před 3mi lety a byla to jedna z nejkrásnějších říček, jakou jsem kdy jela. U průrvy žádný kiosek nebyl, kafilérka páchla, ale voda byla celkem čistá a rozhodně v ní nic neplavalo. Možná se s rozmachem vodáctví na této říčce obyvatelé rozhodli zakročit proti vodákům po svém. Mimochodem, pod starým jezem už tehdy nebylo o co stát, neustálá džungle, několik kilometrů jsme měli založená pádla v lodi a postupovali ručkováním po lijánách plných pavouků, housenek a kdoví čeho ještě.. :) Zkuste příště stará koryta na spodním toku Metuje, tam je to dost podobné, jen bez kafilerky ;)

Zdar, Ploučnice dobrá

viz zde: http://papous.webnode.cz/news/ploucnice-napotreti-reka-vede-2-1/

popř. zde http://cs.euroclimbing.com/?p=9443

Tedy jel jsem tu Ploučnici od mostu u Hradčen k Brenskému mlejnu už asi pětkrát. Musím přiznat, že se mi to líbí. Ale to se musí jezdit jinak než Šťovík. Nejlépe je jet to sám. Není to nebezpečná řeka. Když člověk jede sám a potichu má možnost vidět jak z děr ve břehu vylézá ledňáček nebo může spatřit mořského orla. To jsou asi ty hodnoty kvůli kterým se to jezdí. Když už parta tak lepší jsou nějací rybáři nebo trampové. Nikdy sportovci. Ti pořád chtějí peřeje a pivo a to tam není.
U Brenné jsou ty vrby dost husté. Tam se vyplatí na rozrážení větviček helma. To jsem tedy zase předpokládal, že tak známý vodák jako Šťovík má helmu stále na hlavě a sundavá ji pouze když se hraje hymna.
Největší problém Ploučnice je, že se tam začalo hodně krást.

Šťovík je naopak známý tím,že si helmu sundá,kdykoli to jen jde. V dávných dobách Hydromagazínu byly dokonce jeho fotohgrafie doprovázeny textem "hydro varuje - nepádlujte bez helmy...

No autor má rozhodně smysl pro dramatično. Výsledke je, že jeho povídání o Ploučnici je i není :-)). Já tam jezdím tak dvakrát ročně už dost let, je to hezká řeka. Ne tak špinavá jak píše autor, podle mne o dost hezčí, než jo popisuje ... Každej jsme holt jinej, zajeďte se podívat sami :-))

Článek je veden po skeptické lince, přesto se autorovi nepodařilo skrýt, že ho Ploučnice velmi zaujala, musím pochválit nádherné fotky, na závěr také poděkovat, že článkem od plavby odradil rozmazlené panenky a fňukny. Tak se na Ploučnici budeme potkávat už jen s opravdovými vodáky se srdcem dobrodruhů. Nevíte někdo, kde je na Ploučnici solární studio a pedikůra? Tomáš z Klokočí

Právě před dvěma dny jsem se z Ploučnice vrátila. Komentář Šťovíka jsem si přečetla až dnes a přemýšlela jsem, jestli jsme jeli stejnou řeku. Na řeku mě vzali známí a v podstatě nic jsem o ní nevěděla. Rozhodně ta řeka nebyla tak špinavá, jak popisuje Šťovík, asi tak jako každá jiná řeka v Čechách. Žádných mrtvolek zvířat a vyhřezlých vnitřností jsem si tedy nevšimla. A zápach z kafilerky. Kdybych si nepřečetla, že tam nějaká je, tak bych to ani nevěděla. Mám pocit, že Šťovík je trošičku zmlsaný, nevím.
Naopak Ploučnice mě nadchla. Místy je to džungle, kam se člověk jinak než po vodě nedostane. Chvílemi si člověk připadá jako někde v pralese a už jen čekáte, že na vás někde z vody jukne krokodýl. Je to prostě čistá příroda bez zásahu člověka. Balzám na duši. Tělo si sice moc neodpočine, protože na Ploučnici musí fungovat jak zadák, tak i háček, abyste ji sjeli bez újmy. Ale jinak všem správným vodákům vřele doporučuji.

je ze všeho nejvíce (subjektivní) literární konstrukcí reality, v níž lehká nadsázka tvoří nutný dramatický prvek, který má za úkol vyvolat nějaké emoce čtenářstva. Z ondater se stávají krysy, z utopeného zajíčka plouvoucí mršiny, z pšouknutí kolegy u ohně zápach kafilérky, z auta pozorně prohlédnutého sociálně slabými spoluobčany auto vykradené atd. atd. Co také čekat od tak zavedeného autora .... :-) :-)
p.s. Každý si tu Ploučnici holt užije po svém....