Se Zephirem jsme se v pátek odpoledne vydali na tradiční víkendové pádlování na Isel. Tedy pro některé na raft, pro naší trojici vyzkoušet konečně dorazivší nové kajaky nejmenované značky. I když se nám mnozí pádlisti smějou, co že to máme za buřty,pádluje se na tom vcelku příjemně. Sobotní ráno jsme jako první otestování nových kajaků smahli za malé vody Isel katarakt. Ukazuje-li vodočet v Hinterbichlu nízkou vodu, rozhodně Isel katarakt nijak nenakládá. Cesta je levou částí koryta a jedná se o průskoky mezi kameny, nicméně úplně zadarmo to není.

Po rozpádlování jsme se vydali na Wasserfall strecke na oblíbený Defereggenbach (Schwarzach). I když to na nasedačce nevypadá na žádnou divočinu, vodopády jsou poctivé a parádní. Při prohlížení prvního vodopádu jsme narazili na skupinku německých kajakářek v civilu, které nám při sjezdu vytvořily příjemné publikum.

Úvodní drop volíme lehčí lajnu s nájezdem po skále, jelikož bublák před samotným skokem vypadá hladově. Skáčeme jeden po druhém, Vaňous s Bouzínem na pohodu, já opět předvedl lehké zaváhání v nájezdu. Člověk si prostě musí hlídat úplně všechno, nevím, proč mě to ještě nikdo nenaučil.

U druhého vodopádu si člověk musí snad jen pohlídat posed v kajaku s hlavou nahoru. Nájezd není úplně nejčistší lajna, nicméně je téměř jedno, kudy se pojede. Napadáme postupně do laguny pod vodopád, užíváme krásného počasí a frčíme dál po řece.

Jak je u řek v soutěskách běžným stavem, přenášíme jedno stromy zapadané místo a pomalu přijíždíme k zablokovanému místu s velkým kamenem uprostřed koryta. Jak nedávno Snížák popisoval misi s odstraňováním stromu, dnes je situace taková, že jsme zastavili na levém břehu, přeplaval jsem na kámen uprostřed řeky. Jistě se to pořád mění, každopádně v době, kdy jsme to jeli, byl bezproblémový průjezd zúženým skokem napravo od kamene, ale rozhodně je potřeba zastavit a prohlédnot. Riziko zablokování stromy je vysoké.

Na nedělní ráno jsme si naordinovali Virgerschlucht na Iselu. Vodočet v Hinterbichelu ukazoval nízkou vodu, což je pro tuto pasáž přijatelné. U mostku pod vesničkou Virgen nasedáme v ranních hodinách na vodu. Po půl kilometru kličkováním korytem přijíždíme k hraně. Řeka se tu parádně skolpí mezi obrovskými kameny a délkou cca 200 metrů padá o dobrých 10 metrů níže. Za naší vody peřej vypadá naprosto krásně, jen největší skok by zřejmě zasloužil vody více.

Rozdělili jsme si peřej na 2 úseky. První část jsou tři rychle po sobě následující průskoky mezi kameny do válce. Za třetím válcem následuje nenáročné esíčko doprava, jelikož nám v levé cestě překážel strom. V tomto esíčku je možné zastavit a přemístit záchranu na druhou část peřeje. Dále nájezd do pravotočivé zatáčky, kde číhá nejtěžší část kataraktu. Rozbitý cca 3m vysoký stupeň. Zvolili jsme po prohlížení cestu vlevo u skály, což je na první pohled jednodušší, avšak zákeřnější cesta. Příště bych volil stopu vpravo s nutností masivního boofu.

Po tomto skoku následuje příjemný dojezd v podobě pár drobnějších válců. Katarakt by snesl střední vodu, za letní vysoké vody tam jistě bude v horní pasáži možnost dvou cest, každopádně se zastavením v půce bych nepočítal. Opět vydařený víkend.

Pěkné pádlování přejou Vory, Bouzíno, Vaňous