Letošní obnovený sjezd tak nebyl nijak masovou akcí, zúčastnilo se ho něco kolem 25 lodí. Samotný tok řeky tak zůstával malou neznámou. Jel se 16 km dlouhý úsek mezi obcemi Jevišovice a Plaveč. Akci nepředcházely žádné přípravné práce v podobě úpravy řečiště a břehů, takže mezi jedny z hlavních charakteristik letošního sjezdu Jevišovky patřilo časté se vyhýbání nakloněným větvím a několika přes řeku spadlým stromům.

Navýšený průtok byl zajištěn na sobotu 19. června na 9 – 13 hodin, a to na 4 m3/s. Ideální průtok pro splutí Jevišovky je někde kolem 6 m³/s. Co nám nepustili z přehrady, doplnila příroda. O potřebné množství vody se postaraly předchozí lijáky, díky kterým menší přítoky (zejména Nedveka kousek pod hrází jevišovické přehrady dávala další nejméně kubík) Jevišovku doplnily na zcela optimální průtok.

Jevišovku lze částečně přirovnat k Vavřinci. Také na několika místech vytváří ostré meandry, skýtá nečekané překážky v podobě nakloněných větví či ucpaného řečiště vodáky na nafukovačkách. Pominu-li Toušickou kaskádu, tak lze srovnávat i obtížnost, byť já osobně bych Jevišovku řadil po této stránce ještě nad Vavřinec.

U Jevišovky se uvádí WW II-, jsou tu však místa, která dle mého názoru náročností převyšují onen uváděný stupeň. Určitě vodácky nejzajímavější úsek je od nástupu pod Jevišovickou přehradou až do vesničky Černín (asi 4 km). Hned pod přehradou teče Jevišovka po asi desetimetrové betonové plotně s patřičným sklonem zakončené kohoutem. Toto místo patří na Jevišovce jistě k těm obtížnějším, ale za oněch 4 m³/s, které tekly z přehrady, to nakonec nebylo nijak zvlášť dramatické. Řeka pak protéká vesničkou Střelice, kde je jeden jez a poté se již vplouvá do přírodního parku Jevišovka. Skutečně nádherná příroda pak provází plavbu až do cíle v Plavči.

Právě za obcí Střelice začíná asi kilometrový úsek s nejvyšší frekvencí peřejí. Náročnost vody ještě zvyšují všudypřítomné větve smáčející se v řece, a to někdy v místě těsně před peřejí, přímo v ní nebo hned za ní. Nebyly tu výjimkou proplouvající obrácené lodě bez posádky, proplouvající vodáci bez lodě, viděl jsem i loď pouze s háčkem křečovitě se oběma rukama držícího lodě, případně plavoucí části vodácké výstroje. Bylo i pár odřenin a šrámů, jedno hodně rozbité koleno a jedna o kámen proražená Pálava. Osobně si odnáším nejsilnější zážitky právě z tohoto úseku. S ohledem na to, že voda tekla čtyři hodiny dala se tato část stihnout pohodlně dvakrát (v Černíně lze sjet autem přímo k vodě).

Nelze ale říct, že by úsek z Černína do Plavče nebyl dostatečně vodácky zajímavý. Nadále jsou na řece peřejnatá místa (již sice ne tak často jako na horním úseku) a několik jezů, které jsou všechny bez problémů sjízdné (na jezu na Culpovci si narazil koleno o šutr i můj háček – raději tu v lodi seďte). Za vesničkou Vevčice nás nezvykle hlasité burácení vody donutilo vysednout z lodí a zajít na prohlídku. Narazili jsme na úsek s již rozpadlým jezem, který má dle mého hrubého odhadu délku asi 60 m. Řeka tu začíná poměrně prudce klesat, několikrát ostře zatáčí a vytváří solidní peřeje. Na dojezdu byl navíc padlý strom. Obtížnost WW II minus, prezentovaná pro Jevišovku, tohle místo rozhodně nevystihovala.

Pak již v poklidu dojíždíme do Plavče k lávce, kde nakládáme lodě. Celkem nám od Jevišovické přehrady trval sjezd i s přestávkami více než čtyři hodiny. Na celém úseku jsme přenášeli tři padlé stromy přes řeku a jednu nízkou lávku.

Celkově mám dojmy ze sjezdu Jevišovky skutečně výborné. Náročnost řeky předčila naše očekávání a dostatečně prověřila vodácké schopnosti. Opravdu nádherná je také krajina, kterou řeka protéká. Velmi uvítám a ocením, bude-li se sjezd příští rok opakovat a stane-li se z něj tradice, jak tomu kdysi bývalo.

text a foto: Jan Oberreiter