To, že pojedeme v neděli pádlovat, jsem věděl od čtvrtka, bohužel to dost dlouho vypadalo, že si dám tak maximálně Labe na úseku Čelákovice – Brandýs a zpět. Naštěstí v sobotu začala většina potoků a říček postupně navyšovat stav a tak se, zatím trochu nejasně, začaly rýsovat další možnosti. Naproti tomu v neděli ráno už jsme nevěděli, který rozvodněný potůček si vybrat – teklo to prostě všude (alespoň co se středních poloh týká). Po složitém vybírání jsme se shodli, že na jarní rozpádlování budou dobrá Stvořidla. 30cm nad minimem slibovalo příjemnou nedělní zábavičku.

Ještě cestou se ale Fantomas pokoušel přemluvit Snížáka, aby se k nám připojil. Ten se dost cukal a vymlouval se na obvyklé věci. Bylo to právě když jsme projížděli Kolínem, kdy jsme se opět zkontaktovali se Snížákem a ten nám sdělil, pro mne v tu chvíli dost nešťastnou zprávu, že vypouští přehrada na Vrchlici.

Po zkonzultování s kilometráží tři čtvrtiny našeho týmu zajásaly a nadšeně souhlasily a tak jsme čekali na okraji Kutné Hory na místní borce, abychom se vydali k nástupnímu místu na rybníčku. Z toho pak vedou dvě vodní cesty – jeden absolutně nesjízdný vodopád a, podle kilometráže, V+ kaskádka.

Po shlédnutí jsme sice její obtížnost odhadli asi o stupeň menší, ale přesto jsem si řekl, že by její absolvování bylo na první den až příliš adrenalinu, a pevně jsem se rozhodl, že si dám jen úvodní skok a zbytek přenesu. Ostatní si celou trojkombinaci užili a pro jistotu párkrát zopakovali. Po sjetí byl konečný verdikt WW III+.

Po dostatečném vyřádění jsme vyrazili na další putování. To nás vedlo lesem – svižná, dvojková voda nás provážela mezi stromy, které byly převážně ve své přirozené, rozumněj vertikální, poloze. Vystoupit z lodi jsem byl donucen jen dvakrát.

Poprvé, když se Fantomas vydal jednou alternativní cestou a skončil pod kládou, a podruhé, když bylo třeba obnést starý kamenný most.

Cesta příjemně ubíhala a netrvalo dlouho než nás přivítalo panorama Kutné Hory, kterému vévodí chrám svaté Barbory. Říčka se dostává do regulovaného koryta, ale od navigace nás dělí travnaté břehy. Díky nepřítomnosti jakýchkoli vodáckých zpestření si můžeme v klidu vychutnávat krásy památek, které jsou pod ochranou UNESCO.

Nesmíme se ale kochat moc, protože je v korytě připraven ještě jeden špíček. Tím je splav s pěkným šikmým válečkem, akorát takovým, aby to nebyla úplná nuda. Přímo u něj už čekají naše přibližovadla a Vrchlické dobrodružství pro nás končí.

Převlékáme se plní nadšení z úžasného potoka, který nám připravil jak adrenalinový zážitek, tak příjemné svezení na lehčí vodě a jako velký bonus výhled na unikátní památky. Po převlečení do civilu už nám k úplné spokojenosti zbývalo jen naplnit své útroby nějakou dobrotou, k čemuž výtečně posloužila místní pivnice, která nabízí více druhů piv než limonád.

Už teď se těším na příští víkend, podle předpovědi by kohoutky měli zůstat otevřené.

J.J.

Jaště pár foteček: