Věděli jsme, že má říčka podobný charakter jako Belá WW III–IV (dle stavu vody), a že část leží v TANAPu, ale od Zverovky by se snad dalo sjet 10 km k soutoku s Oravou. Na úseku se nachází jezík v Hábovce sjízdný středem a jez pod Oravským Bielym potokem, který byl značen jako X, s upozorněním na nesjízdnou peřej.

Celou noc prší a na Slovensku je hlášený první povodňový stav. Ležíme v chatce kempu Borová Sihoť a zvažujeme, zda jet zase Belou nebo se podívat na Studený potok. Stav na Studeném potoku byl ráno 94 cm a stále stoupal.

Rozhodnuto, jedeme nejkratší cestou přes Liptovský Mikuláš, kolem Liptovské Mary silnici č. 584, až do Zuberce. Cestou přes sedlo nám i sněžilo.

Nejdřív se jedeme podívat kousek proti proudu směrem na Zverovku. Vody je hodně, potok je tu max. 3 m široký a teče přes vrbičky. Jinak velký sklon, rychle tekoucí voda ve zřejmě kamenitém potoce. Tak tento motokros dnes nechceme absolvovat a jedeme zpět po proudu… Křovinořez zůstal doma.

V Hábovce se voda zklidňuje pod silničním mostem, kde je voda nadržená cca 1,5 – 2 m vysokým jezem. Po levé straně je lehce pobořený. Neviděl jsem nic záludného, ale doporučuju prohlédnout. Voda byla hnědá a šla přes splav asi 20 cm. Pod jezíkem to teče chvilku zase mezi vrbičkami a koryto je cca 5 – 10 m široké.

Procházíme v Hábovce kolem vody. Je to regulované koryto z lomového kamene o velkém sklonu s válečky. Při tomto stavu se dělaly vlny, válce nijak nedržely, tak hurá do gumy.

Kamarádi nakonec rezignují a nabízí mi doprovod formou záchrany ze břehu a kameramana. Sám se přemáhám, protože je fakt velká kosa 6°C, fouká silný vítr a prší.

Nasedám pod jezem na pravém břehu, kde je dostupnost z cesty. Po prvních metrech jsem si zase přiznal, že autobusový efekt pracuje na 100 %. Díky sklonu jsem viděl tak na 10 m dopředu, vody bylo víc a vlnky větší. Po pár zatáčkách jsem vjel do koryta v Hábovce. Původně jsem si myslel, že si budu hrát ve vlnkách, protože tohle místo bylo prostě skvělé, ale realita byla jiná. Zima, silný déšť... Sjel jsem to jako sjezdař, ať to mám už za sebou.

Nic záludného jsem nepotkal, voda tekla svižně, tvořily se vlny a v polích lehce meandrovala. Mezi Hábovkou a Bielym potokom jsem asi po 4 km rezignoval. Na dalším kontrolním bodě s kamarády jsem vysedl z lodě. Představa, že pojedu sám lesem, bojím, bojím.

Po krátkém striptýzku pro projíždějící auta, pokračujeme v hledání jezíku X. Říčka má pořád stejný charakter a v Bielom potoku teče zase v regulovaném korytě. Pod ní cca 2 km se nachází onen jezík.

Je šikmý cca 2 m vysoký. Měl pod sebou nepříjemný vývar a rybí přechod uprostřed. V peřeji pod ním kromě třech vlnoválců nic zvláštního nebylo. Nevím, jak potok vypadá níže, to je na další akci. Jez bych každopádně nedoporučoval sjíždět. Přenášet lze vpravo, je tam přístup z cesty cca 200 m. Dál se to dá jet, až do Oravy.

Obtížnost úseku, který jsem sjel, je podle mě WW III+, při ještě větším průtoku IV. Připomínalo to horní Isel z Hinterbichlu do Bobojachu v Rakousku.

Jestli má někdo sjetý vršek a nebo spodek, tak mě prosím dejte vědět jak to tam vypadá. Nechal jsem si to prostě na jindy. Fotek mám pár, protože se to bralo na video.

Doma jsem zjistil, že jsem to jel při stavu 102 až 106cm a né tedy při 94cm.

Pozor! Na slovenském webu bylo, že jsou pod nesjízdným jezem 2 protitankové ježky. Nic jsme ve vodě neviděli, ale nebral bych to na lehkou váhu, protože jeden jsme cestou potkali u polní cesty.

text: Oskar, kayakteam Opava