Vyrazil jsem řádně nasnídán s nafukovacím Heliosem v báglu a se synovo pádlem (je podstatně kratší než moje a tedy průchodnější). Osazenstvu chalupy jsem oznámil, že je to nahoru tak čtyři kiláčky chůze, což představuje zhruba hodinku, no a dolů že to pojede fofrem, takže s rezervou na nepředvídané, tak rovněž hodinka.

Dračici znám od Klikova na soutok s Lužnicí. Tudy jsem ji několikrát prošel po břehu. Je to přírodní rezervace a meandry jsou moc pěkné. Stromy v řece slibují občasné přenášení a přetahování. Nad Klikovem teče řeka po pastvinách, takže nejí možné se k ní na bližší průzkum dostat. Pasený dobytek a ohradníky ji dokonale izolují. Z dálky přes pastviny, to ale nevypadá špatně. Pár vzrostlých stromů, ale spíš jen vrbičky. To půjde.

Protože se šlo dobře, popošel jsem ještě kousek nad Františkov. Tady v lese jsem nafoukal kajak. Bude to ostatně jeho panenská jízda. Jsem spíše konzervativní a proto dáván normálně přednost laminátové otevřené kánoi. Heliose jsem koupil před čtrnácti dny právě pro podobné říčky. Tak dobře, vzhůru dolů!

Ten kiláček do Františkova je Dračice příjemnou lesní říčkou s písčitým dnem a naprosto průzračnou hnědě tónovanou vodou. Pstruzi prchají před přídí lodi, kolem jen klid a mír. Sjetí se s novou lodičkou je otázkou pár metrů, takže se jede fajn. U lávky pod starým rozpadlým mostem lesní železnice opouští řeka definitivně les. Břehy porostlé svěže zelenou jarní trávou jsou nízké. Voda je hladká, nadržená františkovským jezem.

Jez je nesjízdný. Asi metr vysoký přepad a válec pod ním. Pod jezem se řeka zužuje, prohlubuje a zrychluje.

To je příjemné. Zbytky druhého jezu ve Františkově jsou v současnosti spíš nízkým stupněm s válečkem. Pěkné jsou sruby jezu (kozy). Ty jsou ze svislých klád propletených dohromady houžvemi. Za jízkem vtéká říčka do pastvin. Dračice nad Františkovem je nějakých 6 – 8 metrů široká. Tady je zcvrkla do 3 – 4 metrů. Pravda přibylo hloubky, ale zúžení přineslo jeden nečekaný efekt. Vrbičky z jedné strany dosáhnou hravě na druhý břeh a naopak.

Voda proudí celkem bystře, což v kombinaci s zákruty meandrů o 180° činní plavbu dobrodružnou. Pokud se některý z těch nemnoha vzrostlých stromů rozhodl uložit do koryta, zjistí to člověk až na vzdálenost tak pěti metrů, protože delší dohled zákruty a především vrbičky neumožňují.

Teď již vím proč není na internetu na fotomapách zřetelné, kudy řeka teče. Lužnice je tam nádherně čitelná. Dračice v tomto úseku nikoliv. Rychlost postupu klesá na absolutní minimum. Pokud se objeví úsek řeky, kde se dá desetkrát za sebou zabrat pádlem, tak mám pocit, že to začíná být nuda. Původně jsem si myslel, že by více vody nebylo na škodu, teď jsem rád, že jí je kolik jí je (0,7 m na vodočtu v Klikově).

Rozhodně ale není jízda na kajaku po Dračici sedavé zaměstnání. Taky u nové lodi není špatné se procvičit ve vyloďování na vysoký, nízký, bahnitý, travnatý břeh, na kmen, na pařez, na mělčinu. Po překonání překážky opět nalodit. Kolorit pastvinné řeky doplňuje skot, udiveně pozorující u napajedel, copak se to tam ve vrbičkách vylíhlo za podivnou kačenu. Zajímavé bylo setkání s hovězím travestitou. To jsem zas jednou (po stý, po stoosmnáctý?) vylezl na břeh, abych překonal obnesením vrbičkový špunt. Dva metry od břehu byl ohradník a za ním luxusně vypasená loučka. Žádné křoví a marast jako jinde kolem řeky. Pozorně obhlížím situaci. Ve vzdálenosti tak patnácti metrů přežvykuje jeden kus hovězího. Podle stavby těla identifikuji krávu. OK není to býk, tak to bude v pohodě. Podhazuju kajak pod ohradníkem, křepce přeskakuji drát. Hovězí se staví na všechny čtyři. Hážu loď na rameno a jdu pátrajíc očima v křoví, kde zas objevím vodu. Krávy ty znám, oni jsou velký, ale před člověkem mají respekt. Teď odejde. Rozbíhá se. Do prčic ona běží ke mně! Odhazuju kajak a zběsile proti hoře masa máchám pádlem. Rozmyslela si to tři metry ode mě. Zabrzdila, zastavila. To stačilo, abych byl skokem za ohradníkem. Tady už odvážně nadávám na krávu, která se chová jako bejk.

S přiblížením Klikova se břehy opět zdvihají a přibývá vzrostlých stromů. Řeka se rozšiřuje vlivem nadržení klikovským jezem a dá se tedy znovu pádlovat. Končím u jezu. To co jsem nahoru šel pěšky hodinu, jsem se pak dolu po proudu probojovával dvě a půl. Odřenej, špinavej, ale spokojenej dorážím k nedělnímu obědu.

text a foto: Viktor Pechoč