To, že si Kamyl s Čenichem přivstanou a přijdou mi pomoci s přípravou, to jsem nečekal. „Táto, ty jsi nepřetočil čas, že“? „Je už 8:20“, informuje mne má drahá polovička. Jak se později ukazuje, nebyl jsem v tom sám. Krom Kamyla, Čenicha a Toma na tuto drobnou změnu většina z nás ani nevzdechla. Přesto se nám daří do desáté vyrazit.

Parkujeme hned pod přehradou a jdeme se číhnout na stav vody. Kajaky tu nikde drhnout nebudou, ale Fileta a druhá vzducholoď se bude muset hodně snažit. Svážíme auto do cíle (mlýn a pekárna pod kataraktem WW IV) a cestou zpět vše prohlížíme. Nedaří se nám ale dle kilometráže najít dva jezy. Po jezu v obci Lauenstein (ř. km 35,1) o výšce 1,5 m nezbylo téměř ani památky a to samé platí i o jezu na ř. km 33,6, po povodni už prostě neexistují.

V roce 2002 velká voda nepřerovnala jen koryto řeky, ale zaplavila i okolní vesnice.

Voda si udělala svou cestu a ze zbylého materiálu si vytvořila další peřejky. O ty na celém toku není nouze.

Samotný vršek až k soutoku, tuším že snad se Schwarzbachem (přitéká po levé straně před železničním nádražím), dal posádce Filety kapku zabrat. Přítok byl za tohoto stavu také jetelný, leč pouze pro kajaky. Měchuřina by tu trpěla a s ní i její posádka. Tam kde se tok Müglitzu kapku roztáhnul do šíře, zůstávala Fileta viset na kamenech. Ale i tak se s tím posádka v celku slušně poprala.

Počasí se podobalo aprílovému. Slunce, mraky, déšť, ale přesto si to každý užíval. Díky Rottwasseru nám opět přibyla voda a za krátko i díky Bielé. Tady už musí být každý na pozoru, neboť se blížíme ke kaskádě.

Na přistání tu mnoho místa není a pokud by někdo zaspal, není jiné cesty než vpřed. Když projíždím pravou zatáčkou a vidím most, vše je jasné. Jsme tu.

Co to? Tomáš plave a těsně před samotnou kaskádou! Tuhne mi krev v těle, urychleně parkuju a běžím s házečkou. Teprve pak se dovídám o co šlo. Tom neplaval jen tak. Též mu zatraceně zatrnulo, když se posádce Filety nedařilo přistát a velice nebezpečně se začala blížit k nájezdu do kaskády. Ke všemu Tereza ještě vypadla do vody a tak Tom neváhal a ihned jednal. Za to mu patří velké dík a palec nahoru!!!

Betonový most, který je přímo nad kaskádou je již obléhán diváky. Stavíme záchranu a dokumentaristy. Díky krysení, mojí nepozornosti a již nevratného překročení nosnosti mého kajaku, ztrácím morál a raději se ujímám záchrany a natáčení. Letos musím do většího povozu, jináč bych se musel dát k ponorkám. S Tomem vše znovu a znovu prohlížíme a hodnotíme. Místa pro záchranu jsou jasná a taktéž samotní házeči.

Včíl se již jedná kudy vše proplout. Navrhuju nájezd od středu při levé straně. Od středu doprava je šutr a ten by mohl nepříjemně nakopnout. Jak se později ukázalo, tato varianta byla dobrá a Kamyl jí najel k mému úžasu ještě více vlevo než jsem navrhoval.

Varianta od středu k pravé straně v nájezdu opravdu dobrá nebyla. Tu zvolil Tom a hned v nájezdu ho to katapultovalo a dílo zkázy dokončil spodní válec. Postavení záchrany se ukázalo jako velice vhodné, neboť na první hod se Tom chytil.

Celá část toku je přehledná dvojková voda a jen pro tento úsek s kaskádou (hodnocený jako WW IV) je dobré si zafixovat, že je nutné včas a bezpečně zastavit.

I pod kaskádou si tok udržuje rychlost a jen na krátko se pozastavuje před jezy. Na některé POZOR! Mohou být pod nimi vývařiště nebo velice ostré kameny!

Na kaskádě jsem natočil video, které najdete zde.

foto : Rony, Tom, Čenich a Tereza