V Kořenově na mostě nabíráme Čívu a mastíme Jizeru k Mejtu, kde nabíráme slabší část družiny. Deblovka vyvádí lidi na Mejtě z míry tak, že se parkoviště rychle vyprazdňuje, všichni kvapem nasedaj a odjíždí. Neteče tolik vody, aby nás to vyvedlo z klidu a jedem zkontrolovat sifon vpravo od Ostrova hrůzy. Jedu vpravo a jistim z vody pod sifonem, dva lidi jistí ze břehu, není potřeba, deblovkář jede na jistotu, škoda, že si nad tim sifonem vystoupil, ale plave správným směrem po proudu, loď i pádler jsou v pohodě. Po dlouhým vážení to pár lidí jede vlevo, i když někdo si chtěl dát pravou cestu, ale nevyšel mu nájezd. Dohromady dvě krysy a žádný újmy, aspoň co já vim.

Pozdějc odpoledne přejíždíme na Kamenici... Musim uznat, že má docela pěknou vodu, počasí, náladička, endorfiny ještě z Jizery, všechno graduje, paráda. Prostě to je výborný jako vždycky, žádná předzvěst něčeho dramatickýho... Super svezení. Divný to začíná bejt na Držkovských schodech při první kryse týpka na Exu. Další krysa nad soutěskou. V soutěsce, pod tou skálou s pomníčkem, kde proud řeky hučí, jsme to zelený Exo Demon, asi hodinu lovili, bylo šikovně zaseknutý pod stromem a zadek kajaku trčel proti proudu. Hned několik adeptů na náhrobek z řad projíždějících kajakářů má problémy se vyhnout, průjezd vpravo hází na ten zapíchnutej kajak, lidi to mastí jen tak tak těsně kolem. Vracáků je poskrovnu, voda táhne.

Náš hvězdnej tým na sebe nedal dlouho čekat, málem sme z toho stromu s Djembeesem spadli do vody, hypnotizujeme je očima, deblovka bravurně využívá výtlaku a projíždí, Jakuba na singlu telepaticky udržuju nad vodou, otře se o zaseknutou loď, ale dává to. Voko nám zahraje na nervy průjezdem hlavou dolů, bere ten strom vpravo spodem. To už ztrácim rovnováhu a padám do vody, radši se sám utopim, než budu lovit utopenýho kamaráda pod stromem. Překvapivě se protáh hlavou dolů, kromě nás balancujících na tom stromě, to nikdo nejistil. Jinak původního majitele zelenýho Exa tímto zdravim a kluka co na něm jel taky, zřejmě byl v šoku, zapomněl poděkovat. Partička co s ní jel - dva lidi zkoprnělý překvapením, nestačili vylézt na břeh, natož aby si kamaráda odjistili. Nakonec ale vylezli a pomohli nám.

Když už to konečně vypadalo, že si zbytek neděle vklidu zapádlujem... tak nám z Tobogánu připlavala zmrzlá holka přímo do naší otevřené vřelé náruče plné porozumění. Nebejt Hiko vesty a helmy, tak bych řek, že si byla nalehko zaběhat, došťouchali sme jí pádlama ke břehu. Smála se, asi byla taky v šoku. V Tobogánu to naprala vpravo do skály a voba válce vzala spodem, nebála se, my taky ne, byl krásnej jarní den. Měla na sobě šusťáky na aerobik, Vaňhovku bez zádovky, byla poprvý na Kamenici za 14 kubíků, nasedala radši špičkou po proudu a řikala, že její přítel neměl s kym jet. Chudák přítel, úplně ho chápu, taky jsem nadšenej vodák a snažim se brát manželku i příbuzný na vodu, tchýně zatim statečně odolává. Tak nevim jestli se jí nechtěl taky náhodou zbavit, ale to si raději nechám pro sebe... konec dobrej, všechno dobrý, milý bylo potkat dole v Jesenným vždycky vysmátý kluky z Trutnova. Jo a ta Kmocháčkova singlovka, teda o půl metru zkrácenej debl, si vedla hodně slušně, možná i díky tomu, že má zabudovaný akumulátorový čerpadlo.

No a protože to vodácky i jinak dobře dopadlo, ani ne v deset hodin v neděli večer parkujeme na Čerňáku.

foto: Ivoš