HYDROparáda divoké vody v Česku podle Jíchy

Jícha – Jiří Najman
Mé nejoblíbenější řeky v Česku:
Kamenice: Haratice – Jesenný (Bohuňovsko)
Blanice: Blažejovice – Řepešín
Rolava: Nejdek – Nová Role

Proč zrovna tyto řeky?
Jezdím rád na pohodu a bezpečně. Nejraději mám méně vodnaté technické terény okolo WW III. Nenudím se a je zde prostor pro vymýšlení různých skopičin. Řeky jsou bezpečné, parta nebojuje o život. Volného času bohužel moc nemám. Rád proto jezdím na řeky se spolehlivým webovým vodočtem, které mají v okolí alternativní terény pro případ změny vodního stavu.

Něco o mě:
Ve vodě jsem jako doma od narození. Při koupání na rybníku ze mě byly vždy vidět jenom bubliny. Aktivně pádluji zhruba od svých 10 let. To znamená, že se kolem vodáctví točím již 37 let. Začínal jsem v oddíle rychlostní kanoistiky. Od 18 let trénoval žáky a dorost, pořádal letní tábory a vodácké turistické zájezdy. Postupně mě stále více přitahovala divoká voda. Začal jsem se věnovat vodní záchranné službě. Vavřinečák, Konopišťák, Čeňkárna, Trója, Trnávka a další terény byly mojí několikaletou náplní víkendů.

Přišla rodina a zhruba desetiletý útlum v podobě turistického pádlování s rodinami a dětmi. Pak ale nastal zlom. Dcera prohlásila, že chce kajak. Plastový kajak! Pořídili jsme rovnou dva a od té doby vzaly věci rychlý spád. Intenzivní ježdění na kajaku po všem co teče v republice i zahraničí. Oblíbil jsem si hlavně Balkán, kam vyjíždím téměř každý rok. Od roku 2005 do konce roku 2008 se intenzivně věnuji kajakářské škole Dronte a od roku 2009 se soustředím na kajakářský klub Dronte.
Provozuji stránky Kajakar.cz, které se zaměřují na bezpečnost a neextrémní pádlování. Od loňského roku se snažím rozběhnout projekt Kajakářská mapa a POI pro řeky, který běží opět pod Kajakar.cz.

Splutí oblíbené řeky v oblíbené partě doplněné průzkumem neznámého potoka v okolí, považuji za ideální vodácký den. Třešničkou na dortu pak je účast nováčka na akci. Něco ho naučíme, dodáme mu odvahy a on se nám odmění svými nečekanými vodáckými kousky. Super den.

Chorošovy nejoblíbenější řeky

1. Kamenice - úsek Plavy - Železný Brod.
Pro mě je jednoznačně nejkrásnější řekou zasazenou do údolí, které je civilizací dotčeno minimálně. Je to řeka kde jsem strávil hodně času na vodě, ale i těch kilometrů chůze po břehu při „studování“ záludností divoké vody. Řeka plná vzpomínek. Startoval jsem a dojel jako jeden z mála do cíle při prvním závodě ve sjezdu Plavy – Jesenný. „Cena osvobození“.Historicky vzato největší ( co se týče počtu startujících) závody v historii vodního slalomu. Rád vzpomínám na má tři vítězství ze čtyřech slalomů v jednom roce.

2. Labe - Špindlerův Mlýn - Vrchlabí
Sjezdy, přehrada - Herlíkovice,
Slalomy - Soutěska, Esíčko
Z mého pohledu je to samozřejmě vzpomínka na trénink a závody na řece jejíž obtížnost v době mého závodnického vrcholu patřila k nejobtížnějším. Nezapomenutelný první průjezd soutěskou na sjezďáku, vzpomínky na zimu, která většinou závody ve Špindlu provází. Současnost je jenom turistické sjetí, i když závod jsem také jel, ale na raftu. Došel jsem tak daleko, že Špindl mám rád i jako divák.

3. Vltava – Lipno
To byl a i je svátek vodáků. V posledních letech vzhledem k počtu pádlujících mě už neláká se přetlačovat s rafty, neustále se otáčet jestli se neřítí dolů proudem sjezďák, vystát si frontu ve vracáku. Lipno je pro mě opět již jenom vzpomínání. Úspěšné vyjetí, nebo obhájení 1VT. A na co jsem nejvíce hrdý. Pokořil jsem byrokraty vodního slalomu. Většinou na se Lipně během jednoho závodu jelo MR a kvalifikační závod 1 VT ( nyní ČP) Byl jsem přihlášen na sjezd v kategorii K1 a C1. Při poradě byli tací, kteří to jednoznačně zakazovali, že není možné startovat ve dvou kategoriích. Ale obhájil jsem to. Na K1 jsem jel MR a na C1 kvalifikační závod. I velký zastánce dodržování pravidel Honza Šulc musel uznat, že takto mi start nemohou zakázat.
Závod na kajaku, nasednout do připraveného auta, zakleknutí do C1 a druhý start. Velký zážitek. Jezdil jsem takto nejenom na Lipně po několik let.
Později byl povolen start ve více kategoriích. Ve sjezdu je to ale tak trochu nesmysl. Přesto rád vzpomínám na rok, kdy jsem vyjel 1.VT ve sjezdu na K1 i C1. Nevím, že bych měl následovníka.

Něco o mě: viz HYDRO 4/2009

Stanďoch s Prďochem to mají rádi divoké

Takže jméno pádlera: Stanislav Peřina
titul - přezdívka: Stanďoch s Prďochem
Pádluji cca 16 let na kajaku, seakajaku, kanoi i raftu. Momentálně ale nejčastěji kajak creekovka WS - Habitat 80. Pádlování pro mne není jen sjetí těžkých peřejí, je to také únik z dnešního rychlého světa do světa přírody. Je to moje dobíjení energie, takže si vlastně dnes život bez pádlování nedovedu představit.

Moje neoblíbenější řeky:

1. Čerťáky - líbí se mi atmosféra "Čerťáků" je to pojem a zároveň báječné pádlování, teplo a úžasná voda. Jelikož se Čerťáky dají sjet jeden víkend v roce, tak i proto se zde sejde mnoho pádlujících kamarádů z celé republiky a tento malý detail umocňuje pádlující zážitek na třetí :-)

2. Kamenice - jak se mezi námi říká Kámoška má vodu vždycky :-) ale není to jen o počtu dní sjízdnosti v roce. Kamenice je jedinečná, ať je to její horní extrémní úsek nebo ať je to klasika z Plavu do Jesenného. Pamatuji si dodnes, když jsem jel Kamenici poprvé, je to jako včera. Již tenkrát jsem věděl, že to je láska na první pohled :-)

3. Jizera - je to veliká řeka, a když má dostatek vody je to nádhera. Její horní úsek je jako kdyby jste se ocitli v úplně jiné zemi, skoro bych chtěl říci - je to jako skandinávská řeka, a za zatáčkou se objeví medvědi. Její charakter, drsné podmínky, většinou pěkná zima, průzračná voda, náročnost peřejí mně nutí tuto řeku zařadit mezi mé největší favority.

Tři až čtyři nej podle sjezdaře Davida Knebela

Díky za oslovení. Má nominace vychází z toho, jaký sport dělám jaké tratě preferuji. Určitě by se našla spousta dalších zajímavých úseků (myslím, že naprosto fantastický zážitek by byl sjezd Hřenské Kamenice), ale bohužel sjezd se jezdí na podobných řekách a těch není mnoho, takže jich bohužel také příliš mnoho neznám.

1. Tanvaldská Kamenice (Plavy – Jesenné) – nádherná technická řeka v opuštěném údolí, téměř bez známek civilizace. Pro sjezd naprosto dokonalá trať, která i ve světě skoro nemá konkurenci.

2. Labe (přehrada Labská – Vrchlabí) – kontinuálně divoká voda opepřená Soutěskou patří rovněž ke špičce ve světovém měřítku.

3. Vltava (Lipno – Loučovice) a Otava (Čeňkova Pila – Rejštejn) pokud by nebylo dvou rybníků u Loučovic a divočina pokračovala i v tomto úseku, tak by Vltava pod Lipnem byla jednoznačná jednička. Je to asi jediná opravdu těžká voda pro sjezd v Čechách. Její obraz v mých očí však kazí tisícovky často naprosto nezodpovědných „vodáků“ a podle mého názoru je to i hodně nebezpečná řeka (nehodnotím úsek Čertových proudů, které jsem nikdy nejel). Na druhou stranu Otava není nijak extra náročná, ale její kouzlo má příroda v níž teče a to, že je to jedna z posledních přírodních řek, takže po dobré zimě se na ní dá jezdit třeba dva měsíce v kuse. Kde jinde tohle v Čechách najdete?

Mistr Wigo pravil:

Udělal bych pořadí mých nejoblíbenějších řek v Čechách asi takhle:
1. Čerťáky konec slalomky - začátek vzdutí Lipna II.
2. Tanv. Kamenice Plavy - Jesenný
3. Labe l.most pod přehradou - Vrchlabí
4. Rolava Rolava - Nové Hamry

1. Čerťáky jsou prostě Čerťáky. Tobě to určitě nemusím vysvětlovat. Je to vrchol sezóny.Vždycky do nich jedu s respektem, Škvíru ale vždy vynechávám. Nemám na to nervy. Jel jsem ji jednou protože jsem ji přehlíd. Prošlo mi to.

2. Kamenice je taky hezký vzrůšo. Když jsem jezdil na Dagger RPM bylo to v pohodě. Když jsem přesedlal na Wigo, sjel jsem si Tobogán celej hlavou dolu. Tedy od vstupního válečku, ale vyeskymoval jsem. Zkrátka nezvyk na novou loď. Tolik zážitky.

3. Labe - to bych se jen opakoval. Když jsem ho jel poprvé na Bertu někdy v roce 98, tak jsem si zaplaval. Vytáhli mě nějací raftaři. Později mě vlnky vypláchly na Kukačce kontaktní čočky. Byl jsem rád, že jsem přistál. Šest dioptrií je šest dioptrií.To už jsem jezdil na RPM. Kvůli tomu jsem si nechal operovat oči, abych nemusel nosit brejle.

4. Rolavu jezdím s kamarádem , který hlídá vodu v Karlovarským kraji. Je to kombinace romantiky a hezký technický vody.

Jinak jezdím snad od dětských let . Nejdřív na deblovkách, pak jsem chvilku závodil v deblkanoi na hladké vodě a když jsem přišel na to, že je to galejnictví, šel jsem zase do deblovky. Kajak jezdím od roku 1997 a vystřídal jsem dětskou slalomku, Eskimo GATINO, Železný Bert, Dagger RPM, Železný Wigo, Wave sport EZG 50 a na tom jezdím dosud.

Letos mi bude 60 let a na vodě hodlám vydržet do smrti. Možná přejdu na seakajak. Mladý v dovednosti už nedohoním, to jsem vzdal. Ročně si dám v průměru 20 řek. Vzděláním jsem stavař, ale v současné době sloužím jako hasič (v kanceláři).

Ahoj Martin Škalda alias Wigo

Co se líbí "fotříkům"?

Pepa Beneš (36), fotřík, WW Ženy, IT-GIS
Kajak - 19 let

S nejoblíbenější řekou to mám jednoduché:
1. Jednoznačně Jizera s nasedáním na úbočí Bukovce (na Jizerku) a vysedáním na soutoku s Mumlavou. Důvodů je spousta. Krásná řeka s proměnlivou obtížností, v úžasném údolí. S několika technickými místy a výzvou v podobě skoku pod Cutisinem. Asi nejhezčí jsem ji zažil v pokročilém jaru, na březích už neležel sníh, voda tekla z dešťů a kolem se to svěže zelenalo. Nebyla kosa jako obvykle, když se Jizera za tání jezdí a tak jsme pokračovali i "Standardstrecke" od Mýta dolů. Svítilo sluníčko a zlatá řeka se proplétala zelenajícími se buky.... Jenže je tak trochu v "Zabraném". Peřeje, Příroda, Pokušení, Přátelé - Paráda.

2. Vltava - "Lipno". nasedání pod Hrází Lipno 1 - vysedání u žel. zast. Čertova Stěna. Tradiční akce, jasný termín, zaručený vodní stav, dobrá divoká voda, společenská záležitost a poslední dva roky i príma závody - DevilsXRace. V neposlední řadě super doprava podle vody s lodí vlakem a asi i vnitřní boje se "Škvírou".

Dál je to složité. Vydra se jezdit nesmí a ochranáři prudí natolik, že mi ji dokonale otrávili. Stejně Křemelnou. Zajímavé jsou a kdyby se daly jezdit asi budou i před Lipnem, takhle jsou spíš pro zlost.

3. Troja - slalomový kanál. Středa ráno od 6:00 do 7:00. Nikde nikdo jen "WW Ženy". Ješití přejezdy, kamarádské soupeření a hecování, místo a čas, kde se dohaduje většina dalších akcí. Trénink. Umožňuje nám jezdit na řeky, které jsou divoké a jeden z mála volných termínů ve "fotrofských kalendářích". Jestli kvůli nově spuštěné malé vodní elektrárně nebude možné v tuhle hodinu jezdit, bude to pro mě ztráta větší, než kdyby třeba dva roky po sobě netekl Vavřiňák :-)