V brzkých ranních hodinách v sobotu 13.3. jsem ještě s Vojtou Hejtmánků nažhavil auto, dali jsme si na střechu svoje stroje a vyrazili směr Choceň. Počasí nebylo úplně nejteplejší a čím víc jsme se k Chocni blížili tím se zhoršovalo. Na místě určení regulérně sněžilo a z auta jsme k registraci vylezli jen s nejvyšším odporem. V řece ani nebylo moc vody, aby se kupříkladu dal překonávat tradiční bubnový jez. To teda bude extrémní závod, to tu sezonu pěkně otevřeme!

V deset hodin začíná extrémní závod Choceňský buben. Jede se stejným způsobem, jako v kayakcrossu. Závodníci museli přepádlovat volej nad jezem, skočit z jezu, přejet rychlý proud tekoucí z elektrárny, dotknout se značky, přejet proud zpátky a dotknout se značky. Potom sprint k brankám, přehodit pádlo přes špagát, projet dvě branky a rychle zpátky pod jez. Na závěr vynést jez a kdo z něho první skočí je vítěz... Je trochu škoda, že místní podváděli při rozlosování do rozjížděk a naschvál mi dali tu nejtěžší, abych hned zkraje potupně vypadnul. A to jsem si už měsíc připravoval děkovnou řeč, kterou pronesu z prvního místa (snad tady všichni pochopili, že si dělám legraci). Na druhou stranu jsem byl rád, že se dál nemusím čvachtat v ledový vodě, protože i po tý jedný jízdě jsem myslel, že přijdu o prsty.

Závod rychle ubíhal. Největší pobavení přinesla kategorie C2, protože jiná cesta než hodit loď z jezu a skočit za ní nevedla. V tomhle počasí skutečně hrdinský výkon. Nutno podotknout, že nezklamali ani kajakáři, protože někteří v rámci urychlení finiše nenasazovali svoje špricky a tak sem tam zaplaval i někdo z nich ihned po dopadu pod buben. Když extrémní závod, tak extrémní závod. Ze závodu překvapivě vyšel jako vítěz Honza Kolář a ani už sám nevěděl pokolikáté, že to bylo. Nedivil bych se, kdyby Choceňský buben zatím neznal jiného vítěze. Druhé místo obsadil Vojta Hejtmánek a třetí byl místní přeborník David Felgr. V kánoích byli druhý a třetí Kutlíci (neuvádím křestní jména, protože nepoznám, kdo je kdo) a první klasicky Eda Doskočil. Závodu se též zúčastnila jedna odvážná kajakářka, které právem patří největší obdiv.

Po závodě rychle všichni do tepla blízké restaurace, kde byly připraveny vepřové hody. A od dvou hodin přesun do kina, kde se opět konal Biograf, což je festival krátkých (nejen) vodáckých filmů. Tady se musím tak trochu omluvit Pítrsovi, protože jsem ho před biografem káral, že je tam málo filmů z vody, ale šeredně jsem se mýlil. Filmů z vody bylo dost, byly kvalitní a ty filmy, které z vody nebyly, mě dostaly snad ještě víc než ty vodácké. Prostě super promítačka. Pro představu: Honest Jakuba Němce, Nový Zéland, několik snímků o Korsice a pro zpestření historický kus Statisticky průměrný vodák ( o něm vám někdy povím víc) a spousta dalších super děl.

No a to je konec mého vodáckého dne. Lístky na ples jsem si nekoupil, ale věřím, že i ples byl super jako zbytek dne, třeba nám někdo poví co se tam událo. Už se těším na další Vodácký den a doufám, že přijede ještě víc lidí než letos.