Nejkrásnější řeky podle Bobra

Ahoj Hydro,
chtěl bych přispět k tvorbě super vodáckého časopisu a proto odpovídám na otázky. Jmenuji se Franta Zvěřina, moje přezdívka je Bobr – tu jsem získal v 70tých letech v době skautování. První seznámení s vodou bylo v roce 1976, kdy v Ronově nad Doubravou existoval vodácký oddíl Delfín. Starší kluci tenkrát jezdili VTJZ,které se mimo jiné též pořádali na Doubravě. Chtěl jsem být jedním z nich. Byly to krásné začátky, když v teplácích, se šprajdou z igeliťáku na Vertexu jsem mohl vypádlovat po náhonu Korečnického mlýna a poté hodit lodičku na řeku s sjet dva kilometry Doubravy. První vodácký vandr na Otavě jsem absolvoval v roce 1980 se zkušeným vodákem Vojtínem. Následovala Sázava - Stvořidla, a Orlice. Konec vodačení pro mne nastal v roce 1982 na 730 dnů. Po návratu z vojny už Delfín přežíval, jezdilo se pouze občas. Velké probuzení nastalo až po listopadu 1989,když jsem začal se svým otcem a old-skauty z let 70tých v Ronově obnovovat skauting. Samozřejmě mě to táhlo opět k vodě a tak se v roce 1992 jel první ročník Odemykání Doubravy a to za účasti šesti lodí. Ozývaly se hlasy: „nech toho, pro těch pár vodáků to nemá cenu.“ Šel jsem do toho dál, až jsem dosáhl povolení na vypouštění VD Pařížov a ono to vyšlo. Každý,kdo dnes na Doubravu jezdí už ví, že nás na lodičkách je o něco víc než šest. Každoročně přidáváme s klukama tzv. „naše prvosjezdy“ a řek,které jsme u nás v ČR ještě nesjeli, je už málo. Mezitím zavítám i za hranice, převážně Rakousko, Polsko a Slovensko.
Tak. to jsem na sebe prásknul asi vše...

Na čem jsem jezdil a jezdím? Začínal jsem na K1 Vertex, potom C2, laminátka C1, C1 Honcho, momentálně na vzducholodi, občasR6, no a k 50tým narozkám bych se chtěl uvelebit zase na K1.

Oblíbené řeky?

Bylo by ode mně nefér, abych na prvním místě neuvedl moji řeku učitelku a tou je Doubrava v úseku Pařížov - Ronov, pro svou krásu, nádherné údolí, čistotu vody a vhodnost pro každého. Na druhém místě bych uvedl Sázavu, samozřejmě Stvořidla a pak Týnec - Pikovice. Prakticky celoročně sjízdná, pro pohodové i náročnější vodáky, příjemné hospůdky a nejstarší osady. No a poslední moje favoritka je Zlatonosná Otava, řeka mého prvního vodáckého vandru, úsek Čeňkova Pila - Sušice, neporušená příroda, červená voda, prostě krásná Šumava.

Jestli jsem některou řeku urazil, že jsem ji nezařadil mezi trojici nejoblíbenějších, tak se předem omlouvám, podle mě jsou všechny krásné.

S vodáckým AHÓÓJ

Franta-Bobr

PS: Autorem fotek je moje drahá polovička Jitka.

Nominace Honzy Hrubeše

1) Mohelnice (Zlatník Loc: 49°32'3.22"N, 18°29'58.159"E - Krásná Loc: 49°35'16.025"N, 18°28'31.719"E)
2) Slavíč (Pod Babím Vrchem Loc: 49°33'50.06"N, 18°36'52.358"E - most před vzdutím VD Morávka Loc: 49°35'2.288"N, 18°33'13.115"E)
3) Mazák (Dolní mazácké skály Loc: 49°32'11.642"N, 18°25'25.623"E - ústí do Ostravice Loc: 49°31'33.003"N, 18°24'12.065"E)

Proč? Proto:
Každá liška chválí svůj ocas a já jsem beskydský patriot, budu tedy opět hrdě hlásat beskydskou víru. Že je Mohelnice mekkou všech místních vodáků, o tom už jsem psal (a nejen já) - je to říčka, na níž si vodák užije všemožných rozkoší od krásných peřejí přes přírodních prahy až po kaskádku, i skluz se najde. Přitom každý rok mívá vodu, pramení totiž přímo pod Lysou horou. Vždy na jaře se na ni těším jak děcko na nové hračky. A pokaždé si zavzpomínám i na parťáky, kteří tam se mnou kdy jezdili.

Na druhém místě jsem měl nejprve napsán Bystrý potok, protože je na kratičkém úseku neuvěřitelně proměnlivý - od balvanitých peřejí s průskoky přes uzoučkou břidličnatou soutěsku až po štěrkový rozliv ve vrbičkách, připomínající vzdáleně Belou. Pak jsem ale tuto nominaci na druhé místo zavrhnul a rozhodl jsem se udělit je Slavíči. To je přítok Morávky nad přehradou, který zdánlivě předem nesliboval žádné zázraky a nakonec mě neuvěřitelně překvapil. Patří bezesporu k tomu nejfajnovějšímu v Beskydech. Druhé místo si u mě Slavíč vysloužila i za to, že jsme si ji jako prvojezdci dali s Petrem Holečkem, se kterým jsem se ze všech mých parťáků nejvíc cítil v pohodě - dík Petře.

Bystrý potok by se teď tedy logicky měl posunout na třetí příčku. Jenomže nejhezčí sny jsou ty ještě nesplněné (prvosjezd Bystrého potoka mi navíc o jeden den vyfoukli uličníci z Happypaddlers) a tak to třetí místo udělím Mazáku. Kratičkému, ale krásnému potoku, který také pramení přímo pod Lysou horou a vlévá se jako první přítok zprava pod přehradou Šance do Ostravice. Vodu mívá výjimečně, ale dvakrát už jsem ho viděl dostatečně zalitý. Zatím se mi z něj svíraly půlky, ale stejně bych si ho chtěl dát. Dřív než mě dožene senilita a nebo než mě zase nějaký vsetínský plantážník předběhne a ani nezavolá, abych se přidal (nebo aspoň čuměl, jistil a fotil).

Ahoj :-)
Honza

Žralokův výběr

Tak to je těžké rozhodování, spousta řek či potoků mají své kouzlo v něčem jiném. U některých, jako např. Hamerák, Vavřinec, Botič apod. k jejich kouzlu přispívá splouvání v rámci tradiční akce, bez které to není ono. Pořád je to pěkná voda, ale už tam není to setkávání s kamarády, sranda při pozorování karambolů a pod.
Jako nejhezčí řeku bych vybral Vydru v úseku u Tunerovy chaty , ale ta je zakázaná a jel ji málokdo. Pak jsou tu Čerťáky na Vltavě, kam se ale jezdím jen dívat, protože na tudle naprostou parádu nemám.

Pokud mám vybrat z řek mnou sjížděných tak:

1. místo: Blanice od mostu nedaleko Blažejovic (78,8 ř.km) k Podedvorskému mlýnu (62,3 ř.km.). Blanice je v tomto úseku perlou mezi mnou sjížděnými divokými řekami u nás. Řeka tu v malebné krajině postupně zvyšuje obtížnost vytváří nádherné peřeje za vyššího stavu famózních tvarů a rozměrů. Skalnaté údolí podtrhuje krásu řeky.

2. místo: Sázava Stvořidla. Tento úsek mě fascinuje za vyššího stavu nádhernými vlnami v dlouhých souvislých peřejích. Za nižších stavů je malebné koryto poseté obrovskými balvany .

3. místo: Otava z Čeňkovy pily k Radešovu. Otava je prostě jarní klasika když to začne tát. Voda pěkně upaluje z kopce v dlouhých peřejích.

HYDROtip: Úvodní článek seriálu HYDROparáda si můžete přečíst zde.