Zhruba týden před konáním akce se začali ozývat první zájemci s tím, jestli se Slapy konají nebo ne. Po relativně čerstvé zkušenosti z lednového Labe jsem byl pesimistou a lidem tvrdil, že asi ne, že přehrada je určitě zamrzlá...

Rušit akci se mi ale nechtělo a tak jsem slíbil, že aspoň prověřím, jestli by bylo možné jet ze Slap do Prahy. Vyrazil jsem proto asi čtyři dny před termínem na obhlídku. Čekalo mě příjemné překvapení - Vltava byla bez ledu až do Štěchovic! To už jsem věděl, že akce (aspoň s náhradním programem) bude. Zvědavost mi nedala a tak jsem se, jen tak pro formu, zajel podívat i na hráz přehrady. Tady jsem zažil šok. Přehrada nebyla zamrzlá! Vzhledem k velmi mrazivému počasí předcházejících dnů mi to přišlo neuvěřitelné. Jel jsem proto dál a zjistil, že až na Živohošť je přehrada téměř bez ledu. Zajásal jsem – nebudu muset letošní ročník rušit!

Hned jsem dal všem vědět a modlil se, aby ve zbývajících dnech do konání akce nezískala příroda na vrch. Nestalo se, a tak jsme se mohli těšit na pěknou projížďku. I když tahle akce mívá většinou přes deset účastníků, letošní počasí většinu lidí asi odradilo a tak jsme se sobotu před obědem sešli na hrázi jen čtyři – Standa, Honza, Míra a já. Psychicky nás ještě přišel podpořit Kačer (sám se vymlouval na bolavé rameno).

Akce byla původně plánována jako dvoudenní, ale když se ukázalo, že Standa a Honza se večer musí vrátit domů a navíc nám Kačer nabídl nocleh u něj na chatě, plán jsme přehodnotili a rozhodli se pádlovat jen na lehko na Živohošť a zpět. Na úvod jsme se posilnili Honzovou slivovičkou a pak už vyrazili vstříc dobrodružství. Projížďka ztichlou krajinou se zasněženými a liduprázdnými plážemi je úžasný zážitek, který všem doporučuji.

Cestu nám krátil hlavně Standa, který vyprávěl své peripetie s vývojem a výrobou vlastního mořského kajaku (viděl jsem i fotky a fajnšmekři, hračičkové a závodníci se mají na co těšit!). Za příjemného debatování jsme dorazili k prvnímu ledu, který se vytvořil před Měřínem. Chvilku jsme se jím prosekávali, ale maje ještě čerstvě v paměti tu pakárnu na Labi, zavelel jsem k ústupu na břeh. Lodě jsme přetáhli asi v 300m úseku a mohli zase nasednout a plout dál. Další kritické místo se objevilo v úrovni kostela na Živohošti. Tady už ale byla téměř souvislá ledová pokrývka... Ještě chvilku jsme se prokousávali dál, ale pak jsme došli k závěru, že to nemá cenu a stejně už je čas na návrat a otočili jsme se.

Cestou zpátky se začalo také trochu ochlazovat a tak výprava dostala ten správný polární rozměr, když se nám začal vytvářet led na lodích a pádlech. Kolem páté hodiny večerní jsme byli zpátky na hrázi. Tady mě čekalo příjemné překvapení v podobě kamarádů Báry a Lukáše, kteří mi upekli narozeninovou buchtu (s rumem) a nelenili mi ji přivézt až na Slapy. Tímto díky za milé překvapení. No a pak už na nás čekala Kačerova vytopená chata, polívka a nějaké ty alkoholické nápoje.

Večer se nesl v duchu příjemné zábavy, kdy naše prořídlé řady rozšířili další kamarád Ivan a Kačerova žena Zuzka. Zkrátka akce se opět vydařila a tak se na vás všechny těším na příštím, jubilejním 5. ročníku.

Ahóój

text: Petr Křivánek
foto : Standa Klokočník