Dost často mne někdo láká: „Pojeď na vodu, včera v Jizerkách pršelo, Kamenice musí jít!“ nebo: „Hele při tomhle tání a jak to slunce pálí, musí být voda aspoň na Doubravě, vždyť je všude ještě spousta sněhu.“ V mnoha případech se nechám přemluvit, i když vím, že to nebude ono, ale snad vždycky se najde náhradní program. A když vodáka svrbí ruce...

Ale jak na to, abychom vždy chytli vodu, jakou si přejeme? Abychom se ideálně svezli? Aby bylo vody dost a přitom nebyla povodeň a my nemuseli v hrůze utíkat na břeh a zachraňovat holé životy?

V dnešní době rychlého toku informací nebývá problém zasurfovat na správné stránky internetu, např. jednotlivých správ povodí řek či hydrometeorologického ústavu a najít na správné stránce stav či průtok v daném místě na vytoužené řece. Z kilometráže, jiné odborné vodácké literatury či od kamarádů získáme odpovídající doporučení a můžeme vyrazit tam či onam. Jenže vše má své výjimky.

Pokud je na větším toku voda, lze předpokládat, že tam chvíli vydrží. Na druhou stranu trvá déle, než se tam dostatek vody dostane. U malých toků - a zvláště těch které byly postiženy regulací koryt nebo intenzivní zemědělskou činností v jejich povodí - je nástup velké vody velmi strmý a stejně tak rychle (často i během několika hodin) voda opadá.

Příklad první:
Dolní Sázava – pokud je v létě sucho a v pátek zaprší ve Žďáru nad Sázavou, nemůžeme předpokládat, že by v sobotu pod Krhanicemi řvaly peřeje. Rychlost vody, která teče, je tak kolem 3 km/hod, někdy více někdy i méně, závisí to na mnoha aspektech (např. členitosti břehů, spádu, překážkách v korytě, nasycenosti podloží vodou a mnoha dalších).

Sázava, to je veletok. Ale dnešní trend směřuje (mimo jiné) i ke sjíždění stále menších toků (kde jinde najít prvosjezd?), ty však mají malé povodí a dostatek vody jen zřídka. Jak tohle odhadnout? To už je obtížnější. Většinou je třeba delší čas sledovat poměry v oblasti, srážky, odtoky, občas to risknout a vyjet k vytouženému potoku. Po delší době sledování přibývá zkušeností a dokážeme s relativně velkou pravděpodobností odhadnout, zda voda bude nebo nebude.

Příklad druhý:
Říčka Smědá v Krkonoších – zde se odtokové poměry silně změnily s „odchodem“ lesů z Jizerek a voda tam bývá jen několik hodin v případě ideálního stavu, tzn. silný dlouhý déšť či déšť do tajícího sněhu. Slunce a sníh dostatek vody pro horní Smědou nedodá.

Pokud v některé oblasti delší dobu prší, před tím tam však bylo déle sucho a my se chystáme vyrazit v sobotu ráno a ono ve čtvrtek pršet přestane, rozhodně nemáme záruku, že voda vydrží. Opět bychom měli mít dlouhodobější informace o místě, kde chceme pádlovat. Radostí s deštěm je ovšem více.

Snad ještě jedna poznámka – každý tok má povodí. Svého času jsme předpokládali, že sjízdné mohou být toky s povodím tak od 100 km2 a výše. Míněno v našich krajích, samozřejmě že jsou řeky splavné od pramene, pokud je třeba silnou krasovou vyvěračkou. Jak se v posledních dobách ukazuje, i toky s menším povodím jsou výjimečně sjízdné – chce to jen dobře a uvážlivě hlídat vodu!

Jak na to podle různě uváděných vodočtů? I tyto informace mohou být zrádné. Po zkušenostech posledních let musíme počítat s tím, že po povodni se řeka změnila nebo mohla změnit. A to i ve vodočetném profilu, a tím se údaj na vodočtu stal zavádějícím.

Příklad třetí:
Pokud byl vodočet v místě, kde bylo koryto řeky široké 20 m a hluboké 0,5 m a po povodní je dvakrát tak velké a hluboké (pokud tedy vodočetná lať vůbec přežila), je jasné, že odečet (navíc třeba ve vymletém místě) nebude pro sjízdnost toku směrodatný. Naštěstí se tento typ problémů vyskytuje zpravidla jen krátce a škody se rychle odstraňují. Navíc bývají vodočetná místa většinou v úseku, kde řeka má minimální šanci se měnit (za běžných podmínek), tj. u vyrovnávacích stupňů, za mostními pilíři apod. Přesto by si vodáci měli pomoci a například prostřednictvím internetu si případné změny včas sdělit.

Dalším zavádějícím údajem, pokud na vodu spěcháme hned s odchodem ledů, mohou být právě ledové jevy. Pokud je ve vodočetném místě řeka zamrzlá a navíc se začíná například tvořit ledová bariéra, pak i malý vzestup hladiny způsobí „zdánlivou sjízdnost“.

Příklad čtvrtý:
Na vodočtu je sice potřebných 150 cm (např.), což za normální situace třeba ukazuje na průtok 20 kubíků, ve skutečnosti se ale voda nepohybuje, je vzedmuta ledem, který zatarasil řečiště, a průtok je ve skutečnosti jen 2 kubíky.

Posledním úskalím, které zmíním, je možnost ovlivnění průtoku vypouštěním vodních děl.

Příklad poslední:
Pokud se setkáme s průtokem 60 m3 na Ohři v Lokti a nevíme o tom, že by někde v podkrušnohoří hustě pršelo nebo tál sníh na horách, můžeme (a z mapy nebo kilometráže to hladce vyčteme) předpokládat, že došlo k mimořádné manipulaci na některém z vodních děl na horním toku. Druhý den pak může být zas sucho.

A na závěr shrnutí těch nejzákladnějších pravidel:
• prší-li do sněhu, bude voda stoupat
• bude-li v horských polohách silně pršet, můžeme předpokládat rychlá vzedmutí hladin i na dolních tocích
• je-li v kraji nasycené podloží, další déšť rychle naplní koryta místních toků
nejprve se stoupající teplotou odtéká voda ze sněhu na dolních tocích, pak ve středních polohách a nakonec z hor
• v bezlesých oblastech bude voda stoupat rychleji a také rychleji opadávat, lesy drží vodu déle a vyrovnávají odtoky
• menší spád toku znamená, že voda v řece vydrží déle
• větší povodí znamená, že vhodný stav pro splutí bude na řece častěji
• samotné slunce ze sněhu povodeň nedostane, ale dostatek vody pro splutí většinou ano (samozřejmě pokud teplota není extrémní)
• krajina s lesem drží vodu trochu déle, totéž rašeliny*
• mezi táním prvního sněhu a firnu je rozdíl, z posledních zbytků sněhu v nejvyšších polohách již mnoho vody neodteče
* pozor, písky a vápence jsou specifické, většinou se v těchto oblastech dokáže voda dlouhodoběji ukládat a delší dobu pak odtékat. Průtoky zde jsou vyrovnanější, křivky nejsou nijak strmé. Povšimneme si toho například u Hřenské Kamenice nebo vápencových řek v Dinárské soustavě, povodně jsou zde výjimečné a dostatek vody relativně dlouho.

Tak snad jsem vám alespoň maličko pomohl při dalším plánování cest za jarním pádlováním. Ale chce to i značnou dávku odolnosti, až vás budou kamarádi lákat na nesmyslné výjezdy. Protože myšlenka „co kdyby“ je hodně vtíravá...

Tento článek je součástí společného projektu článků na téma "Do deště" společenství webů 1.outdoorova.eu.