Vltavské přehrady vypouštějící spodní teplou vodu, vydrží bez ledu i okolo -10o C, pokud to netrvá moc dlouho. Oproti letní pádlovačce v Čechách je třeba o trochu víc plánovat. Důležité je správné vybavení, nepádlovat sám a schopnost rychle rozdělat oheň. Po mnoha pokusech s různými podpalovači se mi nejvíce osvědčila suchá březová kůra s tenkými klacíky v lodním pytli. Tím se oheň rychle nastartuje.

Oblečení:
Základ je teplo od nohou. Vlněné tenké ponožky, tenké neoprenové ponožky a neoprenové mukluky. I přes toto obutí je výhodné nastupovat a vystupovat suchou nohou! Funkční spodky, suché kalhoty s vyšším pasem. Dlouhé funkční triko, dlouhé bavlněné triko, tenčí vlněný svetr, kajakářská bunda. Na hlavu kulicha dle vlastní úvahy.

Velice důležité také je, čím zahřát prstíky. Řešením je carbonové pádlo (žerď nestudí jako u duralová) a pádlovací pytlíky. Pytlíky musí být neoprénové, bez teplých vložek, které drží vodu. V tomto vybavení je mi i v mrazu okolo -7oC po pár minutách příjemné teplo a nevadí, že z pádlovacích pytlíků visí několikacentimetrové rampouchy. Důležitá je těsná neoprenová šprajda. S tímto vybavením je jednodenní výlet pohoda. Největší utrpení je zmrzlými prstíky přivazovat kajak na auto, ale tady pomůžou i obyčejné pracovní rukavice za dvacku.

Vyrazit v zimě na den je ale opravdu škoda. Takový zimní Orlík je mnohem přívětivější než letní. Voda nemá svoji špenátovou barvu, díky snížené hladině se vynoří velké množství pláží, kde se dá pohodlně nastoupit (letos to platí dvojnásob), zmizí téměř všichni rybáři, takže se nemusí slalomovat mezi vlasci a lodní provoz je nulový. V části Orlíku nad Zvíkovem mě opakovaně napadá, zda-li má cenu hnát se v létě do Norska k polárnímu kruhu, když tady je to tak podobné.

Vyrážíme rozvážně okolo 10-11 hod dopoledne. Vylézt z kajaku znamená velkou ztrátu tepla. Pokud se nejedná o krátkou čůr pauzu, ale třeba o svačinu, je třeba ihned rozdělat oheň. Lepší je zvolna pádlovat bez pauzy a nejpozději hodinu před západem slunce vylézt z vody a zakempovat. Orlík k tomu přímo vybízí, je tu mnoho prázdných a upravených plácků ve svahu, kde rybáři tráví léto. Nevýhodou těchto plácků je vybrané dřevo. Lepší je najít díky pokleslé hladině obnaženou pláž. V těchto místech bývá dřeva dost.

Vylezu z kajaku a ihned se pustím do tahání dřeva. Až když oheň bezpečně hoří, začnu s převlékáním a stavbou stanu. Oheň je lepší rozdělat u vysokého břehu, od kterého se teplo odráží zpět. V prostoru mezi ohněm a břehem je teplo jak v obýváku. Nezbytná je dobrá nafukovací karimatka a jeden zimní nebo 3 letní spacáky. Oheň hoří, zásoba dřeva je dostatečná, stan stojí. Teď je třeba u ohně usušit boty a pytlíky.

Když je usušená výbava je čas na konzumaci buřtů s červeným vínem, užívání si nadpozemského klidu, hvězdné oblohy a diskuzi o nesmrtelnosti chrousta. Ale na čem sedět? Já to řeším US bavlněným loďákem, do kterého strčím spacák.

Pozor! Pokud řádně mrzne, přestává fungovat plynový vařič plněný běžným, 3 sezónním plynem. Pokud stanujete v zátoce a mráz je tužší, může ráno nastat nepříjemné překvapení a tím je zamrzlá hladina. Kajakem se dá led rozlámat. Prorazím v ledu několikametrový kanál, rozjedu se a najedu na led. Ten se prolomí. Couvnu a znovu a znovu najíždím na led a vytvářím si cestu do hlavního řečiště. V něm je hladina volná. Někdy příroda zradí a po příjezdu k vodě je Orlík zamrzlý. S ohledem na nadmořskou výšku je naděje na Slapech a pokud to nejde ani tady tak jistotou jsou Štěchovice, ty jsme ještě zamrzlé neviděl.

Tak pěkné zimní pádlování!

text a foto: Radek Zima