Dohodli jsme se, že tam pozveme přátele, drahé polovičky s dětmi a rodiče a užijeme si pohodový víkend. Plán byl takový, že v sobotu odjedeme všichni pohromadě na soutok.To je ale nesmysl, co? Dojedeme autem, proč... Vždyť se tam dá krásně doplout! A je to jasné! Jedeme v pátek po práci a po vodě!

Před pár lety jsme objevili kouzlo mořských kajaků. Ony jsou to celkem rychlé lodě a v Čechách se na nich dá pádlovat i tam, kde je to na kánoi trochu nuda a moc to neteče. Na plavbu z Budějc je seakajak ideální. Sraz v 17:30 nestíháme nikdo, ale podstatné je, že okolo 19:00 se vyplouvá. Nasedáme v Českém Vrbném pod kanálem (většina z nás tu má schované lodě). Můžete vyplout i z Českých Budějovic, což je o 4,5 km víc. V tomto případě vám doporučuju nasedat až pod Jiráskovým jezem na úrovni přístaviště.

Cesta na Hlubokou je krátká a bezproblémová. Je hic a my jsme rádi, že jsme na vodě. Než se nadějeme, už na nás kouká zámek. Jez se právě předělával, budovala se komora a přístaviště neexistovalo. Proto jsme jeli náhonem v místech dnešního přístaviště. Jsou tu nízké lávky a mostky plné pavouků, ale i dámská část posádky trpící arachnofobií prokazuje neskutečnou statečnost a ječí jen trošičku. Na konci náhonu přetahujeme. (Teď už komora funguje a dá se bez problémů domluvit zdýmání, jsou tu velice ochotní.)

V zatáčce za Hlubokou nás popožene tekoucí voda a rázem jsme na vzdutí Hněvkovic. Sem vplouváme už za šera. Hněvkovice známe dobře a máme je rádi. Je tu poměrně úzké údolí lemované lesy, místy s pěknými skalami, cyklostezkou a chatami. Bývá tu dost rybářů. V druhé polovině přehrady se na levém břehu vyloupne Purkarec. Pěkná vesnička s kostelíkem a občerstvovnou a na protějším břehu, kam jezdí přívoz, je Kostelec. My už máme úplnou tmu a návštěvu hospody zamítáme. Plujeme dál.

Padá na mě únava. Bylo dohodnuto, že až to přijde, někde to zapíchneme a zbytek dojedeme ráno. Nikdo ale mě a mé prosby na pauzu (nejlépe nocleh) nechce vyslechnout. Něco se kolem mě mihlo, nebo jsou to už bludy z únavy? Tuleň to být nemohl, tak snad vydra. Už vidím i hráz. Žádné bludy! Jsme na hrázi, tady se přespat dá. Hurá! Jsem zachráněná. Aj jaj, zrada! Vůbec nerozbalujeme spacáky a nezavrtáváme se do nich. Spíš přetahujeme lodě přes hráz. Je to dlouhé přenášení. Aspoň najíst že mi při tom dali.

Pokračujeme v cestě, ale jen kousek. Víte o tom, že hned za Hněvkovicemi je jez?

Najednou ho sjíždím! Jak nezodpovědné!!! Neznám ho, kluci ho prohlédli potmě s baterkou, já ani nevylezla z lodi. Ta nezodpovědnost mě stála téměř plnou láhev portského, kterou mi vzala voda, i když dopadnout to mohlo i hůř. Bylo to ale poprvé a naposled, teď už ho přenášíme.

Pod jezem je mělko, ale celkem to teče i nějaká peřejka se tu najde. A na obzoru je Týn nad Vltavou. Hodiny odbíjejí 2:00 a v Týně panuje klid.

Dál je to boj s rybáři. Mají políčeno na sumce a to spočívá v tom, že jsou na jednom břehu a mají nahozeno až k tomu druhému. Protože na sumce tu číhá každý, všude, ale úplně všude a přes celou řeku jsou vlasce. Ihned se stáváme postrachem rybářů a oni tím naším. Samé vlasce, všechno to zvoní, všichni rybáři jásají, že jim bere. Vzápětí nadávají, co je to na vodě za partičku pitomců. To budeme my. Radši ujíždíme.

Žhavíme GPS. Někde tady má být cíl naší plavby. Kemp Nový Dvůr. Najít se dá těžko i ve dne, natož v noci. Kemp je v zátoce, navíc asi 200 m od řeky za pásem lesa. Z posledních sil tu vylézáme na břeh a zalézáme do spacáků. Usínáme okamžitě na břehu vedle našich lodí. Máme za sebou noční, štreku dlouhou 32 km.

Brzy ráno nás budí sluníčko, přelézáme do stínu. Ale za chvilku nás stejně probouzejí rodiny i přátelé. Tak je bereme na vodu. Dá se odtud vyrazit dál po proudu neproudu směrem Kořensko, což je 1,5 kilometru. S trochou štěstí vás i nazdýmají. Pokud ne, obnášení je celkem snadné po pravém břehu. Rázem se ocitnete na Orlíku, kde se vypádlujete až do alelůja.

Kouknout se můžete i na Lužnici. Řeka teče mezi lesy přes Koloděje nad Lužnicí a lehce dopádlujete až k jezu, který je sedm kilometrů od soutoku.

Nám stojí za to vrátit se i do 3 km vzdáleného Týna a prohlédnout si ho také přes den. Pořád je to poklidné městečko, které má z řeky své kouzlo. Cestou míjíme skoro bílé skály, kterých jsme si v noci všimnout nemohli. A i s těmi rybáři vycházíme teď nějak líp.

Na soutoku je zkrátka krásně. Teplá, celkem čistá voda a úžasné prostředí. Vyřádí se tu děti i my. Ať už se cachtáte ve vodě, trénujete eskymáky či záchranu, učíte nováčky, chcete si zapádlovat nebo trochu odpočinout. Nezklame vás to tady ani na kánoi, jen štreku z ČB bych pádlovat v kuse nechtěla.

Z noční plavby na soutok jsme udělali každoroční akci, na kterou nedáme dopustit. Máme to tu rádi a vždycky se sem těšíme.

Text: Eva Farkačová, foto: Jiří "Markýz" Králík, Grónský klub