Zhruba ve tři ráno jsme dorazili do super chaloupky u Defferegenbachu a jali se vybalovat spaní abychom si narovnali těla po dlouhém sezení v autě. Já po několika minutách marného hledání spacáku obsazuji přední příčku v soutěži o pitomce zájezdu a schánim cokoliv co mi místo spacáku poslouží. Kuba má naštěstí v autě deku a já mám dost oblečení. Tak holt víkend bez spacáku. Za chvíli doráží druhé auto a v něm mají taky jednu deku, tak to i docela jde.

K ránu nás budí slunce a po pomalejší snídani vyrážíme vysoko do údolí Defferegenbachu na nasedání úseku Wasserfallstrecke. Vojta s Kubou tu už byli a konstatují, že je málo vody, ale že to nějak pude. Pendlujeme auta a už si to hasíme trojkovými peřejkami k prvnímu vodopádu. Už klukům věřím, že je málo vody a skutečně by to nepatrně víc sneslo. Ale pořád to docela jde. Během chvíle zastavujeme a je to tu. První vodopád, nájezd rychlým proudem, nutnost boofnout nepříjemný válec a šup do pěny. Vypadá to jednoduše, když vidím ty co jedou přede mnou.

Jdu se šprickovat chvilka ve vracáku a jede se. Celou dobu mi v hlavě jede: hlavně boofni ten válec, pak už to je dobrý. Takže boofuju válec, ale ukazuje se, že pak to pořád neni dobrý a ze skoku padám jako pytel brambor přímo do hlubin. Aby to vypadalo, že sem to tak chtěl předvádím v pěně dva cartwheely a pak se štěstím vybidluju do vracáku. Bohužel všichni poznali, že ty cartwheely nebyly schválně. Ostatní už to dojíždějí v pořádku.

Následuje druhý vodopád. Nemá moc pěkný nájezd a vůbec se mi nelíbí. Vojta má podobný názor. Podiváme se a uvidíme. JKB jede jako první a těsně nad hranou se omylem zasekává ve válečku, odkud vyjíždí bokem a na poslední chvíli se rovná a skáče vodopád úspěšně. Tak teď se nám to líbí ještě míň. Sbírám odvahu a jdu to taky poškádlit. Nájezd je v klidu a let vcelku taky, přeci jen jsem si to po vystoupení na prvním dropu trochu hlídal. Ostatní jedou moc hezky a ve vracáku se scházíme usměvaví.

Pokračujeme v plavbě peřejemi WW III-IV až k závalu ze stromů, který musíme obnést. Kousek za závalem zastavujeme u závěrečného sifonu, který se musí obnášet z vracáku u pravého břehu. Akorát vjezd do vracáku blokuje strom s větvemi a tak nemůžeme dál. Okolo kolmé stěny porostlé mechem, proti proudu to nejde a jediná cesta je dál po proudu. Padají návrhy typu že teda asi sjedeme to nesjízdný místo plný stromů, pak že to zkusíme projet do vracáku mezi větvema a podobně.

Naštěstí padají i rozumnější návrhy a zkoušíme strom chytit do lasa z házečky a pomocí kladky s ním pohnout. George se ukazuje jako pravej cowboy a po několika pokusech strom úspěšně lasuje. Bohužel ani přes dvojitou kladku s ním nepohneme. Takže přikračujeme k plánu alá MacGyver a Kuba se švýcarákem v ruce krauluje ke stromu a pomalu ale jistě odřezává tou pidipilkou co na noži má dvě větve, aby nám uvolnil průjezd. To se daří a za chvíli už Kuba krauluje zpět a jeden po druhém úspěšně podjíždíme strom a sifon přenášíme. Dojezd potoka už je jen kousek po rovné vodě.

George a Karásek pokračují po potoce dál a berou na vodu Haničku, aby se taky pěkně svezla. My zatím odvážíme auto k nasedání na Tunnelstrecke a čekáme až druhá skupina dorazí. Jsou tu relativně brzy, Hanička jde řídit a my nasedáme. Tunnelstrecke začíná docela pozvolně, ale brzy se sklápí a sype poměrně svižně kamenitými peřejemi. Stěžejní válec těsně nad silničním mostem šidíme dámskou cestou vlevo a pokračujem k nejtěžší peřeji úseku, která je kupodivu těsně vedle tunelu. Už věřim číslům IV a V v kilometráži. Všichni v pořádku sjíždíme a za chvíli už jsme v cíli.

Kazí se počasí, ale ještě se nám chce trochu povozit. Opouštíme tedy údolí Defferegenbachu a sjíždíme k Iselu, kde si k večeři dáváme playboatovací úsek zpod Iselkataraktu na soutok s Kalserbachem. Pěkná večerní trojková voda.

Než přependlujeme auta je už skoro tma a tak rychle do "naší chatičky" a večeřet a večírkovat. Večírek končí poměrně brzy, a protože jsem si nestihl vyrobit tekutý svetr tak zbaběle ulehám pod svojí deku v autě. To se ukazuje jako dobrý tah a celou noc jsem krásně v teple. Ráno dokonce koketuju s myšlenkou nevozit s sebou spacák už nikdy. Když ale vylezu z auta rychle se ubezpečím, že si ho příště nezapomenu.

Po rychlé snídani frčíme na Kalserbach. Na nasedání v městečku Kals se nám zdá málo vody. Jedeme sem i proto, že Vojta tu posledně na smeťáku našel několik super věcí. Smeťák je ale uzavřen, takže jsme bez nákupu. Sjíždíme k mostu zvanému Knopfbrücke a tady dáváme na vodu. Potok svižně teče a hodně rychle se zvedá spád. Brzy zastavujeme a jsme u stěžejního místa celého úseku. Jedná se o zhruba 400 metrů dlouho peřej skutečně z kopce, kde není moc prostoru na zastavení. Dlouze prohlížíme a nakonec všichni v pořádku sjíždíme. Po téhle peřeji následuje ještě jedna podobná, ale výrazně kratší a pak už se potok uklidňuje na přiměřených WW IV.

V tomhle tempu pokračujem ještě asi dva kilometry k vysedacímu místu u parkoviště s impozantním vodopádem. Díky dlouhému prohlížení už nestíháme vyrazit na Tauernbach a po krátké svačince a skupinovém focení vyrážíme k domovu. Kéž by byl každý víkend tak super jako tenhle. Na více fotek se můžete podívat v galerii na webovkách JKB, jemuž tímto také děkuji za fotografie.