Množství sjezdů jsem absolvoval ve skupince, kde skládačku neměl ani jeden z nás a ztráta nebo zlomení pádla by nám přinesly poměrně velké komplikace. A i když k tomu naštěstí nikdy nedošlo, nemělo smysl to dál pokoušet, zvlášť když byl kamarád ochoten při cestě ze Států přibalit k už tak velké otepi pádel jedno další. Takže loni v září jsem si převzal luxusní 4dílnou skládanku od pana Wernera a začal si lámat hlavu, jak to vlastně budu vozit.

I když se to možná nezdá, jakýkoliv volný materiál v lodi poměrně dost cestuje a v kombinaci s pískem, který se do lodi dostane, i když zrovna nekrysíte, se docela slušně ničí. Optimálním místem pro umístění jednotlivých částí pádla je proto středová pěnová výztuha paluby, která pádlo drží na jednom místě, a nedovolí mu tedy cestovat, ba ani písek se k němu nedostane. V mém případě jsem se všechny 4 díly rozhodl zakomponovat do zadní pěny.

Podle typu lodi a přístupnosti středových pěn je možné žerď například do pěny celou zanořit nebo dát některé díly dopředu a některé dozadu. To už je na rozhodnutí každého, kdo se do podobné akce pustí. Cílem samozřejmě bylo, aby se pádlo dalo snadno do lodi instalovat i opět vyndat, pokud na něj přijde řada.

Po krátkém boji a radách přítele na telefonu (díky, Georgi) jsem měl zadní pěnu z Raptora venku. Následovalo lehké rozměřování a obkreslování dílů na pěnu a po chvíli už bylo celkem zřejmé, kde bude muset část materiálu pryč. Jako nástroj pro odebrání pěny snadno poslouží část žerdi pádla, kterou prostě člověk přitlačí do pěny a otáčeními do ní začne vykrajovat rovnou rýhu přesně v potřebném průměru. Zadlabání plochy listu bylo trochu zdlouhavější, pro nedostupnost vhodnějšího nástroje poměrně uspokojivě posloužila rašple.

Zbývalo protáhnout pěnou popruh s přezkou na zajištění pádla proti nežádoucímu pohybu a jako finální zlepšovák přibyla tenká pěna bránící vzájemnému kontaktu jednotlivých dílů pádla.

Po opakovaném otestování uložení pádla a opětovné extrakce bylo na čase vrátit pěnu zpět do lodě. Pokud ji před tímto úkonem pořádně namočíte (třeba pod sprchou), půjde zpátky do lodi jako po másle a minimálně se při tom poškodí.

Finální testování doporučuju provést ještě dřív, než vyrazíte na vodu a zjistíte, že se pěna trochu zmáčkla a pádlo se do vybrané pěny najednou nevejde. A trocha cviku při instalaci pádla do lodi se hodí, abyste nezdržovali skupinku natěšenou na další jízdu poté, co odlovíte plaváčka, který ztratil pádlo a vybavíte ho svou skládačkou.

Článek vyšel ve 4. čísle HYDROmagazínu 2014.