Ne všichni dorazili do cíle bez nehod, ale kromě nedobrovolné koupele několika účastníků, nikoho nic špatného na Otavě nepotkalo.

Předpověď počasí podle www.yr.no tentokrát nevyšla. Kolem poledne mělo být v Sušici slunečno a místo toho se před Sušicí obloha zatáhla a posléze se dalo do sněžení. Účast však byla podle pořadatelů téměř stejná jako v loňském roce.

Předpokládám, že jsme nejvzdálenější účastníci tohoto splutí a tak nám snad pořadatelé odpustili, že jsme se dostavili k Armádnímu domu v Sušici na start splutí se zpožděním. Auto s vlekem a zbylými loďmi právě odjíždělo zpět do půjčovny. Přijet o chvíli déle, neměli bychom na čem jet.

Jen díky Bacilovi z Půjčovny Otava se mi podařilo získat fotky z hromadného splutí. My jsme vyrazili na řeku sami.

Vzhledem k oblevě bylo na Otavě vody dost.

Trasu už známe a tak jsme bez problémů projeli první i druhý jez. Nacákalo nám do lodi a tak jsme raději vylili.

Nejenom nás nohy zábly. Deny, který nemá neoprénové boty a stál ve vodě, na tom byl hůř. Vždyť voda v Otavě měla 2°C.

Po prvních třech kolometrech se rozchumelilo tak, že jsme neviděli okolní kopce a na lodi narůstala vrstvička sněhu. Když jsme míjeli jedny z posledních diváků, kteří šli podél řeky, tvrdili, že vodácká parta není daleko a že ji doženeme, ale nestalo se tak.

Vodáky jsme dohnali až v cíli v Čepici v místní hospodě. Bylo tam husto kouřem, ale krásně teplo a nálada byla náramná.

Sněžit nepřestalo ani další 3 dny našeho pobytu na Šumavě a běžecké stopy kolem Modravy byly sjízdné.

foto: Andrea Staňková, Sušice