Většina oblíbených turistických řek zpříjemňuje pádlistům plavbu tu mírným, tu dravějším proudem. V proudu se ale objevují nové a nové překážky. Nejpopulárnějšími z nich jsou větší i menší kameny v řečišti. Někdy je snadné se jim při troše pozornosti vyhnout, s rostoucí obtížnosti peřejí je kličkování mezi nimi stále náročnější. V dnešní době polyetylenových a nafukovacích lodí nebývá už kontakt s kamenem v proudu žádnou fatální příhodou. Loď zkrátka trochu zapéruje, zhoupne se, a pokud neuvízne, pokračuje dál. To vše ale platí jen v případě, že vodák neporušuje vodácký zákon, jenž praví: „Při nájezdu bokem na překážku se posádka nakloní směrem k překážce, aby zabránila převržení lodi proudem.“ Porušení tohoto ustanovení pak bývá (okamžitě) trestáno zvrhnutím, plaváním a lovením nákladu, lodi a pádel v sazbě od jednoho až do několika stovek metrů. Ve zvláště závažných případech bývá udělován i výjimečný trest v podobě zničení „nezničitelné“ lodi a zranění posádky.

Samotné převržení lodi a krátká rozplavba není vždy sama o sobě trestem. Často naopak slouží k osvěžení a obveselení posádky i přihlížejících. Zvrhnutí bývá nedílnou součástí nácviku vodáckých dovedností a je vhodnou formou otužování pro ty, kteří si myslí, že i zjara a na podzim je voda stejně teplá jako v létě. Časté zvrhávání bez zjevné příčiny, opakované máchání a vylévání vody z lodi je pak jakousi obdobou obecně prospěšných prací pro notorické opilce požívající za jízdy alkohol. Tolerovaná hladina alkoholu v krvi je v říčním zákoně stanovena individuálně. Vždy je ale nevysoká – tak na to jedno, dvě piva – a snižuje se s rostoucí obtížnosti řeky, zatímco výše a tvrdost trestů za opilství na vodě s její obtížností rostou exponenciálně.

Nepřipravenost na situaci po převržení už je ale přestupkem, který je promíjen jenom málokdy. Nesprávně obutý vodák je při plavání nebo nejpozději při pokusu o vystoupení na břeh trestán bolestivým poraněním nohou. Vodák bez plovací vesty má při rozplavbě za trest, díky hlubšímu ponoru, omezený výhled na okolní krajinu, více otlučený zadek, a v peřejích bývá navíc přinucen k polykání tzv. andělíčků, což je v podstatě směs nepitné vody se vzduchem. Nedodržení správné plovací polohy (tj. na zádech a nohama napřed), nebo dokonce pokusy o postavení se v proudu je v lehčích případech trestáno odřenými kotníky a koleny, ve zvláště zavrženíhodných případech vzdorování silnému proudu může být toto jednání odměněno v nejvyšší sazbě až zaklíněním nohy s následným utonutím.

Mnohem závažnějším porušením říčních zákonů bývá nevyhnutí se padlému stromu v proudnici. Padlé stromy jsou téměř vždy dobře viditelné a včas rozpoznatelné, takže pro vyhnutí se zaslouženému trestu stačí jen při jízdě pozorně koukat před sebe a vidět. Najetí do padlého stromu v proudu, zvláště pak má-li husté větve sahající hluboko pod hladinu, je závažným trestným činem, a není proto divu, že bývá nejčastěji trestáno výstražným přitopením, v některých případech rovnou utopením.

Podobně tvrdě trestají vodáckou neohrabanost také husté křovinaté porosty na březích, nejčastěji vrbičky, a nízko rostoucí větve stromů. Ty se rády nechávají omývat proudem v meandrech řek a ten, kdo naruší jejich výsostné území, bude potrestán podle stejného říčního paragrafu jako v případě padlého stromu.

Naproti tomu podemleté břehy trestají nepozornost a nedostatek tréninku tresty spíše výchovnými. Nejčastěji se jedná pouze o nedobrovolnou koupel s několika modřinami a odřeninami, jen v závažnějších případech narušení břehu skalnatého může být přikročeno až k rozbití hlavy či zlomeninám.

Celá hlava pátá říčního zákoníku je věnována jezům. Ty, i proto, že jsou budovány člověkem, trestají i drobné přestupky obzvláště tvrdě a krutě. I proto se jezům a jejich zákonitostem stále dokola věnujeme na stránkách internetového i tištěného HYDROmagazínu (např. zde). Některé jezy trestají vodáky už jen za to, že si dovolili vyplout na řeku, tím, že je nutí dlouho a obtížně přenášet. Vodáci, kteří pak neprokazují jezům patřičnou úctu a nevěnují dostatek času a pozornosti jejich prohlížení, jsou postihováni například (od těch nejlehčích přestupků) natlučením zadku po uklouznutí na řasami porostlé desce jezu, pořezáním nohou o střepy a odpadky v podjezí za nevhodnou obuv, vymknutím kotníku ve vymleté díře za nepozornost, až po exemplární tresty tonutí a utonutí za nezodpovědné hazardování a vjezd do nesjízdného jezu.

Když se řeka rozvodní, vyhlásí výjimečný stav. Pak se tresty za všechny uvedené přestupky zmnohonásobují. Rozvodněná řeka rychle a tvrdě trestá nejen hloupost a drzost takyvodáků bez zkušeností a předepsaného vybavení, ale i jindy tolerované drobnější přestupky a obyčejné chyby. Dravý proud, který se vylévá z břehů, valí se přes překážky, bere vše, co mu stojí v cestě a teče si kudy chce a jak chce, se s nikým nepáře. „Nepřipravil ses? Netrénovals? Neznáš? Vybavení – nemáš? Tumáš!“

Jak vidno, říční právo je obsáhlé a propracované do nejmenších detailů. A že spravedlnost na řece funguje jaksi sama od sebe, bez soudů, a proto rychle, je dobré se s říčními zákony před vyplutím dobře obeznámit. Pro dodržování některých předpisů je navíc nezbytné naučit se odpovídajícím způsobem ovládat svoji loď, a včas se tak vyhýbat zakázaným místům a překážkám. Důležitým předpokladem je také umění číst vodu, a rozpoznávat tak nástrahy a chytáky na první pohled ukryté. A protože posledně jmenované dovednosti nelze vyčíst z knížek, ba ani z HYDRA, je lépe z počátku vyrážet na vodu s dobrým průvodcem či učitelem, který dokáže zmíněné schopnosti naučit.

text: Honz
kresby: Jirka Červinka
foto: Honz a Fantomas