V posledních dnech spláchla voda v některých oblastech co se dalo. Velká voda umí dnes přijít nečekaně rychle. Stejně rychle pak odejde. Stále obtížněji se předpovídá. Mohou za to nejen změny klimatu, ke kterým dochází ať chceme nebo ne, ale také regulace a narovnání toků našich řek a říček. Na rozdíl od povodní přichází malá voda a suché či nesjízdné řeky pomalu, po několika týdnech bez deště. Na sjízdnost ale mohou mít vliv i další faktory. Některé řeky jsou dotovány přes léto z přehrad, takže průtoky jsou pak vyrovnanější a řeka povětšinou splavná i pro naše lodě. Příkladem může být Vltava pod Vyšším Brodem, ale i Ohře pod Chebem.

Podívejme se na řeky (alespoň ty nejžádanější) z hlediska sjízdnosti a nebezpečí sucha či povodně. Určitě je třeba nezapomenout na zvýšené NEBEZPEČÍ U JEZŮ jakmile voda začne byť jen trochu stoupat. Nebezpečí není jen v tom, že se často změní mírná vlnka pod jezem ve válec, ze kterého se nedá jen tak dostat, ale pro méně zkušené už v tom, že se zvýší rychlost proudu nad jezem. A tak v místě, kde jsme přistávali pro přenesení jezu vloni, voda najednou silně táhne do jezu. To platí obecně pro všechny jezy na všech řekách. Například u jezu Pilař na Lužnici se normálně přistává skoro nad jezem. Ale za velké vody je bezpečnější vplout do Zlaté stoky a přenést delší vzdálenost. Na horních tocích jsou pak nebezpečné stupně, kde voda se nad stupněm téměř nezastaví a přistát je třeba opravdu včas. Protože „pozdě“ mívá fatální následky.

Kde rychle najít údaje o vodních stavech a průtocích v řekách?
Stránky povodí - portál www.voda.gov.cz
Stránky povodňové služky ČHMÚ: hydro.chmi.cz

Pokusím se zhodnotit splavné vodní stavy alespoň na velkých řekách. Minimální stavy sjízdnosti byly dlouhodobým sledování mnoha vodáky stanoveny pro řeky a úseky dle zkušeností pro laminátové lodě. Poslední dobou je tendence tyto limity spíše snižovat. Tvrdí se, že lodě jsou plastové a více vydrží, ale je otázka zda se pak ještě dá hovořit o plavbě. Obdobně optimální voda je ta, která vyhovovala zkušeným vodákům na laminátových lodích. Dnes sice oblíbené a rozšířené nafukovací čluny usnadní splutí i za vyšší než optimální vody, ale vyšší stabilita nafukovacích člunů na velkou vodu nestačí, není-li doplněna zkušenostmi posádky a její schopností loď v proudu dobře pohánět a řídit. Pro úplnost je vhodné dodat, že dosáhne-li stav vody v řece 1. stupně povodňové aktivity (SPA) označovaného jako „bdělost“ nemají málo trénovaní vodáci na plavbu ani pomýšlet. Při dosažení 2. SPA je zákonem zakázána plavba všem plavidlům a tedy i vodákům, jakkoliv zkušeným.

Minimální stavy sjízdnosti bývají stanoveny pro určité úseky na určitých vodočtech. V některých případech to nemusí být úplně přesné, protože stav vodočtu může být ovlivňován mnoha faktory (v zimě ledové bariéry, zanášení koryta a jeho vymílání, strom přes řeku v místě vodočtu, silný přítok vody pod vodočtem a další a další). Pozor také na porovnávání stavů a průtoků. Stav např. 120 cm, neznamená hloubku řeky, jsou úseky, které jsou splavné při stavu 10 cm na daném vodočtu. Na druhé straně průtok 5 kubíků je pro střední Berounku malý, ale průtok 5 kubíků pro Botič v Praze už je téměř povodňová voda.

Berounka

Díky tomu, že se v Plzni stéká několik řek a na dvou z nich jsou také přehrady (Radbuza –České údolí a Mže – Hracholusky) má Beronka vyrovnané průtoky a protože má relativně malý spád bývá splavná téměř kdykoliv. Pokud přijde velká voda, závisí na tom, zda ze Mže nebo z jižnějších přítoků. Zejména Úslava se vzedme rychle a zase z ní voda rychle odteče. Na Berounce se to projeví později a vlna vyšší vody postupuje řekou poměrně pomalu. Když tedy chci v sobotu vyjet od Dolanského mostu a ve středu se dočtu, že je velká voda na Úslavě, lze předpokládat, že bude dobrý a vyšší vodní stav než je momentálně v Berouně na vodočtu.

Lužnice

Lužnice teče až z Rakouska a pokud zaprší v Novohradských horách (jako teď), tak se na ní stoupání vody projevuje pomaleji – nějaká voda zůstane zadržená v meandrech pod Novou Vsí nad Suchdolem a další se trochu ztrácí cestou k soutoku s Novou řekou (samozřejmě pokud jí není příliš). U obou řek a zejména na jejich dolních tocích lokální povodně na malých přítocích příliš vodní stav neovlivní, jedná se přece jen o velké řeky. Vysoký srážkový úhrn se vždy projeví více a rychleji na horních tocích než na dolních, kde koryta řek jsou schopna pojmout větší množství vody.

Morava

Morava je zatím jediná řeka, kterou vodáci začali na Moravě intenzivněji využívat. Odru či Dyji zatím jezdí málo vodáků, přestože zde jsou také průtoky vyrovnanější a naděje na vodu je větší. Morava je zcela závislá na zimě a deštích. Splavná bývá téměř vždy od soutoku s Desnou u Postřelmova. Snižuje se zde spád a řeka tak je klidnější a vodnatější.

Ohře

Ohře teče až z Německa a hned za hranicí má přehradu – Skalka. Velké přehrady jsou i na jejích přítocích – Jesenice na Odravě a Horka na Libockém potoce. Z nich je vypouštěn alespoň minimální průtok a tak Ohře bývá splavná také po většinu roku a zvýšený vodní stav se zde projevuje pomaleji. Stoupá rychle, pokud spadne voda na jejích krušnohorských přítocích jako je Svatava, Rolava či Bystřice. Teplá naopak vylepší vodní stav Ohře pro střední tok je-li z ní vypouštěna voda na závody. Deset kubíků se výrazněji neprojeví, ale je příjemné v peřejích pod Hubertusem směrem ke Kyselce.

Otava

Stoupání vody může být velmi rychlé, jednou se nám stalo (ještě v dobách kdy to povolovali vojáci) , že jsme ve dvě hodiny dali lodě na Křemelnou v Prášilech, až ke Stodůleckému mostu byla voda spíše nižší. Ale už u kaskády přišla průtrž, na půl hodiny jsme se schovali pod mostem a jen vstupní peřeje hlubokého údolí byly kamenité. Od pravého přítoku - Sekyrského potoka – se již valila voda a řeka byla najednou těžká a vodnatá. Před soutokem v poslední kaskádě byla sada obrovských válců, které dokázaly i deblovku otočit v lopingu. Na vodočtu v Rejštejně pak bylo 150 (a to byl starý vodočet – nyní by to odpovídalo tak 180-190 cm na novém). Radši jsme na Čeňkově pile skončili. Otava je právě takovým příkladem řeky, která dokáže nastoupat velice rychle. Spíme-li v Sušici na začátku splutí a na Modravě spadne průtrž mračen. Může ráno být v řece i o metr vody více. Neprší-li dále, voda podobně rychle odteče a za pár dní jsme zase na průměrném průtoku. Podobně se chová i Jizera na druhém konci republiky.

Sázava

Sázava je hodně ovlivněna přehradou na Želivce. Od jejího postavení mívá méně vody v létě, prostě voda z Želivky chybí. Druhý fenomén Sázavy jsou MVE. Ty často odebírají hodně vody a pod jezy bývá sucho, což vodákům život znepříjemňuje. Takže i když podle vodočtu je zdánlivě vody dost, i tak může být pod jezy až k výtoku náhonu sucho. Většinou na vás pak čeká několik set metrů brodění korytem plným balvanů. Nejhorší je v tomto asi situace pod posledním sázavským jezem, Žampachem. I na Sázavě voda stoupá rychleji v případě dešťů, ale zase pomaleji odtéká. Manipulace na VD Želivky ovlivňuje průtok Sázavy máloky, je to přece jen pitná a tedy vzácná voda.

Vltava

Vltava pod Vyšším Brodem je celoročně bez problémů – asanační průtok kolem 6 kubíků z Lipna II stačí pro splutí toku až k Boršovu hladce. Samozřejmě dvacet kubíků je příjemnějších. Horní tok je složitější. Nejen proto, že je krásný a krajinově chráněný – z toho plynou i omezení pro vodáky, která byla od letošního roku ještě zpřísněna (více v článku Nový návštěvní řád na Šumavě …). Ale s vývojem změn klimatu i zde v létě vody ubývá. Šumava již nedrží vodu tak, jako před třiceti lety, kdy zde i v létě bývalo více vody. Zase zaprší-li, tak to chvíli trvá, než dojde z vzedmutí hladiny řeky. První déšť se stále ještě vsákne do rašelin a teprve je-li prudký, stéká do koryt vodotečí.

Jak je vidět, rozsah optimální vody může být různý samozřejmě s různou mírou zvyšujícího se nebezpečí vzhledem k nárůstu průtoku. Obecně nelze doporučit plavbu nejen při 1. SPA „bdělost“, kdy ještě není plavba zákonem zakázána, ale na mnohých turisticky frekventovaných řekách už i při nižším stavu než odpovídá stupni „bdělost“. Kupříkladu průtok Vltavy v Praze při prvním stupni povodňové aktivity je 450 kubíků a i zde na relativně klidné vodě může být řeka nebezpečná pro nezkušené vodáky. Při převržení je ke břehu daleko a proud je rychlý. Jiný příklad, znovu Vltava: v úseku pod Vyšším brodem je 1. SPA 185 cm, což odpovídá průtoku něco přes 60 kubíků za sekundu. Běžný průtok v řece, na které se každé léto potácí tisíce nejrůznějších lodí je ale desetkrát méně. O víkendech lipenská nádrž vodákům často vodu přidává a je běžné se setkat s průtokem 10 – 20 m3/s – i ten už ale dokáže vytvořit pod jezy pořádné vlny (jako třeba ta vyhlášená a obávaná na Jelení lávce v Českém Krumlově). Zvýší-li se průtok ještě o nějaký ten krychlový metr vody za sekundu, končí pro otevřené kánoe všechna legrace a na řeku by se měli vydat jen zkušení a dobře vybavení vodáci na lodích určených na divokou vodu. A jak ukazuje tento týden, mnozí rekreanti na Vltavě vůbec nepochopili, že se na řece s desetinásobným průtokem něco změnilo. Při nestabilním počasí (již několik let typickém pro první polovinu léta) se taky určitě vyplatí sledovat průběžně předpovědi a nestavět stany na břehu řeky v případě hrozících přeháněk a bouřek.

Foto: HYDROarchiv