Zazoomujte nohama
Často mám tendenci vylézt z lodi, stoupnout si na nejbližší kámen, namířit foťák a celou skupinku „odcvakat“. To je veliká chyba. Rozhlédněte se po okolí a vytvořte si vizi výsledné fotky. Místo, kde zastavíte, je málokdy tím ideálním. Většinou je třeba někam popojít, najít lepší úhel, dostat se blíže nebo dál. Neříkám, že se mi často nestává, že se mi nechce lézt po skalách a plazit se pod větvemi jen pro jednu fotku. Ale právě díky tomu se vám podaří dobrá fotografie. Z jednoduchého místa fotí všichni a nakonec mají podobné fotografie.

Když už najdu dobré místo, mám tendenci na něm setrvávat a fotit celou skupinu odsud. Často pak vidím fotky ostatních a nestačím se divit, kde našli takové super místo či jak dobře ta fotka vypadá s větším ohniskem. Dá to sice více práce, ale pokud se donutím během focení jednoho úseku několikrát změnit místo či objektiv, nikdy toho nelituju. Určitou nevýhodou může být fakt, že třeba někoho promeškáte, ale všechno záleží na komunikaci.

Zapněte „blikačky“ a histogram
Většina nových fotoaparátů (i kompaktů) má funkci highlights. Doporučoval bych ji zapnout a nechat zapnutou. Highlights vám ukážou, která místa fotografie jsou přeexponovaná. Tato místa nenesou žádnou informaci a není v nich žádný detail nebo textura. Přepálená místa na fotkách ruší a některé jsou kvůli nim nepoužitelné. Snažte se jim vyhnout.

Exponujte na vodu
Moje první fotky na vodě byly buď celé bílé, nebo na nich byli černí „bubáci“. Pravdou je, že focení divoké vody za slunečného počasí je pořádná výzva. Paprsky se odrážejí od hladiny a odlesky často skoro znemožňují focení. Za slunečného počasí budete muset zvolit kompromis nebo výřez či úhel s ne tak silným kontrastem. Každý fotograf má svoje vlastní triky a postupy. Já jsem se naučil exponovat na vodu. Po výběru kompozice vyfotím několik testovacích fotek a zkontroluju histogram či blikačky. Ve vztahu k testovacím fotkám potom upravuju kompozici. Zase záleží na vaší vizi. Některým přeexponovaným místům se prostě nevyhnete, ale kajakář v bílé vrstvě ničeho moc nepotěší. Já posunuju expozici až na hodnotu, kdy mám na snímku jen minimum přeexponovaných míst.

Propěněná voda je nesvětlejší místo snímku, a tudíž může být za slunečného počasí zbytek snímku včetně kajakáře podexponovaný. Tomu se dá jen těžko vyhnout, ale pokuste se změnit místo fotografování a postavit slunce do jiného místa. Focení proti slunci je problém a pokud nejsou vaší vizí fotografie siluety, budete muset najít jiný úhel či použít blesk.

Dobrým pomocníkem na vodě je polarizační filtr. Funguje stejně jako polarizované brýle a „odstraní“ odlesky na hladině, zvýší kontrast barev a zvýrazní oblohu. Na druhou stranu omezuje světelnost objektivu (ztmavuje scénu). Já jej používám jen za slunečného počasí.

Foťte lifestyle
Mou nejčastější chybou byla koncentrace na divokou vodu. Uvědomte si ale, kolik času „na vodě“ strávíme pádlováním a kolik na cestě, po večerech u ohně nebo navštěvováním úžasných míst, kam bychom se bez pádlovaní nedostali! Tohle všechno je součástí našeho zážitku a zaslouží si fotografie stejně jako najetí megapeřeje během dne. Každý náš výlet na vodu je vlastně příběh a nemusí být nutně jen o pádlování. Zachytit atmosféru a moment je nejtěžší, ale když to dokážete, nebudete zklamaní.

Kajakář musí někam jet
Dejte pádlerovi dostatek místa, kam jet. Ze začátku máme tendence umísťovat ho doprostřed snímku. Pokud se vám podaří umístit ho do první třetiny a dáte mu více místa, kam jet, snímek se stane dynamičtějším. Podvědomě nás zajímá, kam borec jede a co ho čeká. Pokud už se rozhodnete umístit jej na střed, mějte k tomu důvod.

Diagonály
Divoká voda tvoří mnoho zajímavých tvarů, a tak se vyplatí koukat po diagonálách. Zkuste najít křivky, kameny a diagonální linky terénu, které budou směřovat napříč vaším snímkem. Uvidíte, jak to fotku zlepší.

Ne vždy je to možné, ale poohlédněte se po atraktivním popředí a nerušivém pozadí. Není to pravidlem, ale pokud najdete pěkné popředí, které povede divákův pohled k hlavnímu objektu (pádlistovi), snímek to „ukotví“.

Hrajte si s expozicí
Voda se pořád pohybuje, a tak poskytuje spousty možností jak ji vyfotit. Pokud fotíte jízdu na divoké vodě, doporučil bych rychlost závěrky vyšší než 1/500 s a pokud fotíte vodopády, tak rychlosti kolem 1/1000 s. Tyto rychlosti závěrky by měly zaručit, že se pohyb dostatečně „zmrazí“ a na vás vykoukne ostrá fotka. Samozřejmě zase záleží na prostředí a vaší vizi. Jako kajakáři se často pohybujeme v hlubokých tmavých kaňonech, a tak je občas těžké těchto rychlostí dosáhnout.

Vysoké rychlosti závěrky a „zmražení“ pohybu je jen jednou z milionů možností jak scénu vyfotit. Pokud se kajakář nepohybuje, můžete použít delší dobu závěrky – voda se vám trošičku „rozmázne“ a vytvoří „sametovější“ texturu.

Další technikou je tzv. „panning“. Jde o techniku, kdy nastavíte delší čas závěrky a kajakářův pohyb sledujete zaostřeným fotoaparátem. Tato technika vyžaduje trénink, ale odměnou budou fotografie, ze kterých sálá pohyb. Je lepší začít fotografovat ve „vytočené“ pozici a skončit v postoji, který je vám pohodlný. Zároveň to pomáhá sledovat pádlera před tím, než jej začnu fotit, a pokračovat v pohybu i kousek poté, co už nefotím. Jde o to, aby byl pohyb vašeho fotoaparátu co nejplynulejší.

Inspirujte se
Je úžasné inspirovat se ostatními fotografy. Na mě měl největší vliv Benjamin Hjort z Norska (hjortmedia.com). Hodně dobře fotí i Rafael Thiebaut z Francie (photokayak.over-blog.com). Z USA má moc pěkné fotky Darin McQuid (darinmcquoid.com) a z Kanady Steve Rogers (steverogersphotography.wordpress.com). No a u nás třeba Kuba Suchý (jkbphoto.cz) či Vítek Ludvík (sharp-pictures.net).

A úplně na závěr to nejdůležitější: Ani ten nejlepší fotoaparát či kamera vám nejsou k ničemu, pokud jsou zavřené doma nebo v autě, zatímco vy si užíváte na vodě. Nejlepší foťák je ten, co máte s sebou. Přeju mnoho skvělých fotografií.

Článek vyšel také v HYDRU 1/13.