Lech
Vodočet: Silniční most Steeg – kemp Häselgehr.............................................20 km WW I – II (II+)
ř. km 227,4 – ř. km 207,............................................................................spád 6‰
Popisovaný úsek je sjízdný vždy
ř. km 231,0 – 227,7..................................................................................zákaz plavby!

Pro svou odlehlost v západním Rakousku (severozápad Tyrolska) je našimi vodáky poněkud opomíjen, můžeme jej však zařadit do programu vodáckého zájezdu například na řeky Bavorských Alp nebo na úvod či konec zájezdu do Švýcarska nebo Itálie. Za kopcem teče Inn, Sanna, Trisanna a Rosanna.

Jeho horní tok v hlubokých soutěskách o obtížnosti okolo WW V – VI se 4metrovým vodopádem a několika nesjízdnými místy je vyhrazena pouze špičkovým jezdcům za nízkého podzimního stavu vody. Následuje dříve oblíbený úsek Elephantenzähne (Sloní zuby), dlouhý asi 3 km, s obtížností WW III. Na ten však zapomeňte, kvůli ochraně ryb je jeho splouvání nyní celoročně zakázáno, dodržování zákazu je důsledně kontrolováno a hrozí vysoké pokuty.

Pojďme však dál. Řeka Lech tu nabízí asi 20 km svižně proudící lehké divoké vody pro všechny v nádherném údolí Lechtaler. Začátek plavby je možný u mostu ve vesnici Steeg (odbočka na Kaisers). Průzračná modravá voda pospíchá kamenitým korytem širokým 20 – 40 m, občas zrychlí přes štěrkovou lavici nebo překoná skupinu balvanů a vytváří lehké peřeje, které jen místy dosahují obtížnosti WW II. O to více, máme-li trochu štěstí na počasí, můžeme obdivovat krásu okolních hor. Na několika místech na břehu zasahují skály až do vody a vytvářejí pěkné vracáky. Přestože je údolí poměrně hustě osídlené, z řeky je civilizace patrná pouze minimálně. V případě nutnosti lze plavbu přerušit či ukončit i dříve, silnice se občas k vodě přibližuje a podplujeme i několik mostů. Pod tím posledním, těsně před koncem plavby, je nejobtížnější místo (WW II+), jedná se však pouze o pár velkých vln. Končíme buď pod tímto mostem, nebo asi po půl kilometru přímo v kempu na levém břehu. Popisovaný úsek se dá zvládnout za necelé 3 hodiny, komu by ale 20 km po vodě bylo málo, může pokračovat dalších 10 km do vesnice Stanzach, kde se končí u mostu na pravém břehu. Jezdit dál už nemá smysl, řeka se v širokém štěrkovém korytě rozlévá do několika ramen a ztrácí spád i obtížnost.

Příjezd na Lech z Česka je nejvýhodnější přes Mnichov a po dálnici č. 95 směrem na Ga-Pa a dále po silnicích č. 23, 187, 179. U městečka Reutte najedeme na silnici č. 198, která už kopíruje popisovanou řeku a poté pokračuje k č. 197 a S 16 a ty nás dovedou k Rosanně, Sanně a Innu. Z údolí Rýna použijeme silnici č. 200.

Přítoky Lechu v této oblasti jsou většinou horské říčky s velkým spádem a obtížností minimálně WW III–IV.

Pokud tu chceme strávit více dní, za úvahu stojí výstup na některou z okolních hor, ovšem z údolí s velkým převýšením, cyklisti mohou využít pěkné cyklostezky vedoucí mimo poměrně frekventovanou silnici nebo se nechat vyvézt na některý z průsmyků uzavírající údolí Lechu na západě či je sami zdolat. Hned za německou hranicí u města Füssen můžeme navštívit „pohádkový hrad“ Neuschwanstein Ludvíka II. Bavorského.

Podívejte se na mapu splutí řeky Lech.

Tento průvodce vyšel v 2. čísle Hydra 2008.