Naše první vodácká výprava na Balkán v roce 2008 mířila nejprve za kamarády do Bosny. Celou cestu jsem se těšil na výtečnou kávu, kterou jsem už nepil téměř celý rok. Okolo kávy se totiž v Bosně točí téměř celý svět. A jak jinak nežli v příjemné kavárně na pěší zóně v Banja Luce se rodí i zajímavý plán.

Loňská zima byla bohatá na sníh a v horách tálo ještě na přelomu dubna a května. Horské louky jsou ještě podmáčené a voda zurčí v každé stružce i potůčku. Vše nasvědčovalo pro výborný začátek vodácké sezony. U šálku kávy přemýšlíme jak začít. Vyzkoušet osvědčené stálice za parádní vody nebo využít příznivých podmínek k nějakému netradičnímu podniku. Ze zkušeností víme, že druhá varianta je tou správnou cestou za pořádným dobrodružstvím.

Naše přemítání a cestování po mapě přeruší až naši kamarádi. Nedaleko odtud je kaňon řeky Ugar, ví o ní málokdo. V létě do kaňonu sestupují jen rybáři, vody tam bývá pramálo a břehy jsou plné zmijí. Ale teď by mohla být voda parádní. O Ugaru nikdo z nás ještě nic neslyšel a než jsme se nadechli k první otázce kamarádi někam volají a vášnivě při tom gestikulují. Jejich známý má kdesi u údajného nasedacího místa pstruží farmu a malou restauraci, prý už běží k řece zjistit jaký je stav. Za deset minut je rozhodnuto, voda teče. Čeká nás prý asi 20 kilometrů nádherného kaňonu. Náročnost údajně souvislá IIIjka místy až ke IVřce, a za tři hodiny od startu nás vyzvedne auto na vzduté hladině přehradní nádrže Bočac.

Cesta z Banja Luky na start ale neubíhá nijak rychle. Prodíráme se hornatou krajinou úzkými cestami až ke zmíněné rybí restauraci téměř dvě hodiny. Nechce se mi věřit, že zvládneme kaňon tak rychle, ale nezbývá než kamarádům důvěřovat. Řecký Styx s podobnými parametry, délkou 12 kilometrů a se třemi přenášeními trvá i třikrát déle. Ale po chvilce jízdy nabýváme optimismu. Vody je akorát, peřeje zatím příjemné a přehledné a okolní příroda jako v pohádce. Na dno hlubokého kaňonu padá množství vodopádů a břehy lemují překrásné mohutné platany. Co chvíli přibývá vody i z četných krasových vyvěraček a blankytně průzračné peřeje se zdají být nekonečné. Na břehu dokonce pozorujeme trojici dovádějících medvíďat. Po necelých třech hodinách se řeka postupně zklidňuje a plni dojmů připlouváme na přehradní jezero.

Po necelém kilometru voleje na nás už mává náš řidič a za nedlouho poté pak u našich přátel přecházíme na další místní speciality – rakiji a výtečné skopové. Začátek sezony byl loni vystřižený jako z partesu, … začínám se pomalu těšit na vynikající bosenskou kávu.

Článek vyšel v 1. čísle magazínu HYDRO v roce 2009.

foto: Jirka Král