My už spoustu let odjíždíme po Štědrém dnu co nejdříve na hory a Vánoční splutí Otavy s Lubomírem Brabcem jsme už podruhé spojili s lyžovačkou na Šumavě.

Velkou výhodou pro nás je to, že na splutí Otavy si nemusíme vozit loď ani pádlo, což by se do auta spolu s lyžařskou výbavou na následné lyžování na Šumavě těžko vešlo. Loď i pádlo si při této akci můžeme zdarma zapůjčit v sušické Půjčovně lodí Otava.

Sněhu bylo před Vánoci dost, ale pak nastala obleva a voda bohužel rychle odtála. V Otavě bylo vody jen mírně nad minimem, v Sušici měla kolem 35 cm.

Kolem Otavy se válela mlha, teplota byla nad nulou, bylo lezavo a sluníčko se nechtělo celý den ukázat. Přesto se sjela na splutí spousta vodáků. Pořadatel zapůjčil 30 lodí a celkem tu bylo možná přes 100 vodáků.

Start splutí je na levém břehu (na Jiráskově nábřeží) pod mostem pod jezem.

Po výkladu trati se v 11 hodin vyrazilo.

Na splutí se vydali samozřejmě i oba pořadatelé Luboš Brabec i Bacil starší z pořadatelské půjčovny.

Bacil vyrazil, s deštníčkem na hlavě proti případnému dešti, jak říkal.

Po pár metrech následuje jízek, pak se sjíždí pod mostem jez.

Tady bývá nával, než se „startovní pole“ roztrhne. Už tady jsme zahlédli jednu loď, která splutí nezvládla a vylévala. Asi to bylo nízkým stavem vody, kamenů bylo pod jezem dost.

Pod železničním mostem na konci Sušice u Malé Chmelné následuje další jez, kde bývá diváků nejvíc.

Čochtan ani v zimě tyto vodáky neodradil od dalšího splutí

a sjeli tento jez úplně mokří, ale bez problémů.

Na trati byly i dva psi.

Jeden dokonce s plovačkou a to na lodi kvalifikované záchranářky Bětky.

Míjeli jsme i otužilce, kteří přes chladné počasí soulodili, my jsem raději pádlovali co nejrychleji k cíli. Byla jsem nastydlá a nechtěla jsem si zkazit následnou lyžovačku na Šumavě.

Otava na svém horním toku má krásně čistou vodu a slušný spád. V létě za slunečného dne bychom tak spěchat nemuseli. Do Čepice je to jen 6 kilometrů.

Na mostě už čekali na vodáky nejen kamarádi, ale i místní obyvatelé a také teplá hospoda u mostu. Auto s vlekem čekalo u hospody, stačilo jen naložit loď a vrátit pádla a zahřát se v hospodě.

Sluníčka jsem si užili až následující dny na Šumavě. Sněhu bylo kolem Modravy na běžky dost.

foto: Petr „Bacil" Koutný, Věra Kučerová