Když jsem svého vodáka poznala, zdál se mi docela „normální“. Velmi brzy jsem pochopila, že to tak snadné nebude. Začal do mě hustit termíny jako vracák, válec, boofnout atd. Později přibyly šlajsna, sifon, špricka a hodně jsem se divila, když se jednou vrátil s tím, že vykrysil? Během našeho společného prvního jarního tání jsem se nestačila divit, telefon zvonil ve 4:30. „Jizera třicet? A ta má kolik? Jo to pude. Dobrý budu. Jo brnknu mu.“ Pak si pamatuju jen pusu na tvář a slova „Budu spěchat, dorazím brzy“.