Než jsme si stihla uvědomit, co řekl, dveře se zabouchly a byl pryč. Během dne sice dorazilo pár SMSek, ale dozvěděla jsem se pouze, co sjeli, kolik to mělo kubíků a kdo „krysnul“. Když se mi takhle udělal den volna, tak alespoň všechno pouklízím, vytřu zem apod. Tady jsem slušně narazila. Nikdy neuklízet, když jede na vodu! Přijede, a kromě sebe dotáhne do bytu spoustu jehličí, trávu, listí a veškerý bordel, který se najde v okolí řek. Důležité je všechny věci vybalit, náležitě protřepat a rozvěsit, aby se třeba nepolámal zip u sucháče. Jednou jsem prodělala malý infarkt, když přijel večer domů a do sprchového koutu si pověsil sucháč. Lekla jsem se, že se nám ve sprše někdo oběsil.

Smrad, další důležitá věc. Vodácké věci jsou super smrad a nelze proti tomu bojovat. Později jsem se dozvěděla, že můj vodák, je svým smradlavým hydrem pověstný. Taky se doma pořád někde válí něco, co má dočinění s vodou (karabiny, obal na telefon, silikon na latexy apod.). A když se toho třeba půl roku nechytne a já to zrovna uklidím, tak hned druhý den to potřebuje a zběsile volá, kam sem tu jistou věc uklidila. Má odpověď, že je to tam a tam a že jsem mu to včera říkala, nemá vůbec žádnou váhu. Zrovna totiž sledoval video, kde Evan Garcia „zandaval“ Stikine a vůbec mě nevnímal.

Asi nejhorší zážitek je, když „teče“ a on nemůže na vodu. Celý den stráví na internetu, sleduje stavy a průtoky a chvíle radosti (že tam je toho málo a byla by to stejně šutrovačka) střídají chvíle zoufalství (protože Kamienná má úplně super vodu a on tam není). Rada všem začínající vodáckým partnerkám: Nikdy nedopusťte, aby se nedostal na vodu (a už vůbec ne kvůli divadlu nebo co já vím), nevydržíte s ním!

Když vyjde HYDRO nebo Kayak Session, jde všechno stranou. Čtení časopisu je nedílnou součástí pohádky na dobrou noc v posteli a mně nezbývá, než se dívat alespoň na krásné obrázky.

Svůj první vodácký počin jsem absolvovala na Vavřinci. Nevodáka by překvapilo, jak můžeme v říjnu jet na vodu. Mě už to nepřekvapí. Těšila jsem se. Nadšení přešlo v pátek, kdy začalo pršet a v noci přimrzlo. Naštěstí mi můj vodák půjčil svůj sucháč (který jsem poprvé v životě vnímala pozitivně). Láskyplné nadšení opadlo, když jsem musela při oblékání sundat náušnice, gumičky z vlasů a veškeré věci, které by mohly poškodit latexy. Další instrukce následovaly: „nedrbej ty rukávy o loď“, „hlavně ten oblek prosímtě nepolij horkým čajem.“ Když jsem se zeptala, co nás čeká, odpověděl: „malé peřeje a sjedeme je v pohodě“. To, že ho během cesty překvapilo asi 5 peřejí, které vůbec nečekal a pěkně se během jízdy zapotil, mi samozřejmě neřekl, i když jsem poznala, že se chová divně.

I přes všechna ta úskalí je ale můj život od jisté doby pestřejší a dobrodružnější než kdy předtím.

Díky Ti můj vodáku.

Maňulka Durajová

Toto Los Pádlos vyšlo ve 3. čísle Hydra 2013.