Metly, to je nyní úplně nová až netypická jihočeská vesnice.

Pod novou pevnou hrází snad 8 metrů vysokou, svítí domky novotou, vesnice je čisťoučká. Na návsi v parčíku najdete kámen s deskou – poděkování všem, kteří podali pomocnou ruku při likvidaci škod, které napáchal Metelský rybník a ještě jednu desku jsme našli na opačném konci návsi – poděkování švýcarským organizacím za finanční pomoc.

Výlov rybníku leckomu není vzácný, ale já jsem ho viděla poprvé. Na hrázi byla snad stovka lidí, pozorujících výlov a čekajících na to, až si budou moci koupit čerstvou rybu. Většina metelských obyvatel se vydala na výlov rybníku také.

Sítě už byly od rána ponořené v rybníce a rybáři na pramicích je postupně stahovali k výpusti rybníka. Bylo chladno a tak jsem nezáviděla rybářům, kteří museli vlézt do vody. Gumové oblečení je před vodou mohlo ochránit, ale před chladem ne. Neoprény ty by se jim možná hodily...

Nad hrázi částečně vypuštěného rybníka byla připravená auta s káděmi na korbách a desítka rybářů čekala u pásu a třídila ryby podle druhu. Kapři se pásovým dopravníkem a výtahem transportovali na auta a ostatní ryby, které byly v menšině, putovaly do separátních kádí umístěných za zády rybářů třídících ryby.

Pod hrází se shromáždili ti, kteří čekali na drobotinu, co projde čapem. Byli tam dospělí i děti s podběráky a kýbly, které se jím pomalu, ale jistě plnily.

Za sítěmi se brodilo několik rybářů, plácajících dlouhými bidly do vody, aby zahnali ryby mocnými údery k sítím. Ryby, které plavaly proti proudu odtékající vody ve snaze v rybníce zůstat se pak bezmocně plácaly v řídkém bahně. Rybáři se je snažili posbírat a naházet zpět do vody pomalu mizící z rybníka.

Na ptáky kroužící nad rybníkem jich však v bahně zbylo dost. Odlétali s plnými zobáky i žaludky ryb.

Pohled na tuny ryb těsnících se v malém prostoru stahující se sítě, zmítajících se ve vrstvách nad sebou ve snaze uniknout svému konci, mi kazil myšlenku na vánočního kapra na svátečním stole...

Na konci výlovu se má ozvat známé: „Hoří“ a to je signál pro všechny lovce na břehu vlézt do bahna a „ulovit si“ to co zůstalo v bahně. Čekali jsme na konec 2. výlovu, abychom si i my přivezli domů čerstvého kapra, ale zvolání „Hoří!“ už jsme se nedočkali.

Postavili jsme se do fronty a koupili jsme ryby na hrázi.

Fičel studený vítr, sluníčko se schovávalo za mraky a nás ještě čekala prohlídka zámku Lnáře. V zámku byly v posledních letech umístěny kanceláře generální prokuratury a úřadu vlády. V roce 1993 byl zámek vrácen v rámci restitucí dědicům posledního právoplatného majitele a po 333 letech od jeho založení byl díky tomu poprvé zpřístupněn veřejnosti.

Letošní záplavy se zámku naštěstí vyhnuly.

Jestliže náhodou pojedete přes Lnáře, zastavte se. Dostanete-li chuť na dobře připravenou rybu, neváhejte a zajděte do restaurace v hotelu. Kapr ve švestkové omáčce chutnal i mně, která většinou konzumuji kapra jednou za rok o Vánocích.

Tak dobrou chuť a hezké Vánoce!