Nádherné počasí vytáhlo ven spoustu vodáků i cyklistů a to nejen k Botiči. Pod hostivařskou přehradou sledovaly davy úspěšné i méně úspěšné pokusy o projetí známou rourou do řečiště Botiče. Start byl pod rourou, ale zájemců o proplutí roury bylo spousta.

Mnozí vynechali i obšírný výklad tratě upozorňující vodáky na nástrahy potoka.

Pořadatelé projeli před akcí pečlivě trať aby zjistili, jestli po několikaletých opravách kolem Botiče nečeká na vodáky nějaké nemilé překvapení. Potěšitelnou informací bylo, že voda v Botiči je nyní čistější než voda vltavská, a že do Botiče už neústí žádný kanál.

Na splutí Botiče přijel i jeden vodák se SUPem a hned si vyzkoušel projet rouru. První pokus dopadl dobře, projel.

Při druhém pokusu o projetí se v rouře SUP zasekl. Vodák rouru proplaval a pak se snad půl hodiny s kamarády snažil za pomoci házeček plavidlo vyprostit, ale marně. Nakonec to vzdal a počkal až přestane téct voda. Ani nevím, jak to dopadlo.

Po poledni, když vyrazila pořadatelská parta na vodu, jsme se konečně vydali na cestu kolem Botiče i my.

Trasa to byla krásná. Projížděli jsme bývalými vesnicemi, které už dávno patří do hlavního města. Jeli jsme chvíli po asfaltu, chvíli blátem, pak cestičkami a cestami zapadanými stromy a větvemi, ulicemi i krásnými pražskými parky. Foťáky byly stále v permanenci.

První krátké zastavení bylo u jezu u Rybárny.

V některých místech byla cesta velice obtížná, asi jí vzala voda nebo zub času.

Marcela byla obklopená nejen vodáky, ale i zvědavými kolemjdoucími. Bylo na co koukat. Úspěšnost splutí jezu Marcela, byla vyšší než při proplouvání roury.

Splutí dalšího jezu v Záběhlicích bylo snadné.

Záviděla jsem vodákům krásné výhledy na okolní parky v podzimních barvách. Nemuseli sledovat nerovný terén na mnohdy uzoučkých stezkách.

Byl čas na malé občerstvení, tak jsme se zastavili u Hamerského rybníka,

kde je velká pěkná restaurace ve Sportovním areálu Hamr. Hlad se už hlásil, ale když jsem si spočítala, že ve frontě v samoobslužné restauraci stojí 36 lidí, zůstala jsem tekuté stravy z kiosku před restaurací.

Další úsek jsme si zkrátili přes Bohdalec do Vršovic, vyhnuli jsme se tak Michli, abychom stihli podívanou na jezech u Grébovky.

I tam bylo čochtanů spousta a diváci se měli na co koukat.

Viděli jsme tam první plastové zákoutí.

Občas to tam vypadalo jako na plovárně, jen ti koupající byli zbytečně nabalení. Ještě že voda je už čistější.

Projeli jsme kolem Folimanky na Albertov, zamávali vodákům mizícím v nejdelším tunelu na trase,

podívala jsme se na vodácké hemžení u ústí Botiče do Vltavy a byl konec.

Bylo to krásné, ale příští rok si to dám zase na lodi. Musím jen doufat, že voda bude opět tak čistá jako letos.

Pro ty, kteří měl smůlu a nedostali se tak jako já v sobotu na Rokytku, tu je odkaz na pěkné fotky na rajčeti od Hanky Rychtářové.