Sněhová pokrývka sladila celou přírodu do bílého úboru a mrazík tahal slušně za uši a prstíky. Však také vypadnout se svým plavidlem kamsi na vodu, bylo pro některé naše protějšky i částečné vysvobození od neustálého okukování přes jejich ramena, při jejich tvorbě vánočních pamlsků. Jako bych to i slyšel: „Co se tu pořád motáš, neujídej, koukej jak drobíš, teď jsem tu luxovala“. No uznejte pánové, není opravdu mnohem lepší vypadnout?

V objektu Slavoje Severotuku již od rána panoval shon. Nakládka plavidel různého druhu a veškerá výzbroj začala plnit vlek i bus. Občas to trochu připomínalo hemžení v mraveništi. Tu a tam kdosi něco donesl, aby to druhý zase odnesl někam jinam a do tohoto mumraje dojížděla další auta s účastníky. Soudil bych, že za to můžou různá zahřívadla, která si každý donesl a nabízel druhým. No, to jsem sám pln otázek, komu co bude chybět. Šprajdy, ty jsem již pomocí igelitu vyráběl, ale vyrábět plavidlo či pohon… zde rozhodně neplatí – „co nemám, to nepotřebuju“. O co bylo počasí zamračenější, o to byla nálada veselejší.

„Nastupovat bando“, kdosi zavelel a už se každý tlačil zaujmout místo v povoze. Vodák je osoba veselá a tak ani v busu tomu nebylo jinak.V obci Rtyně nad Bílinou jsou zdejší domorodci na naši úchylku již dávno zvyklí a tak se pouze seběhne pár dětí okukovat naší přípravu před vyplutím. Tak ještě společné foto na kamenném mostě, vytvořit římskou číslovku pořádaného čtrnáctého ročníku a můžeme vyrazit. Čeká nás cesta o délce 16,2 km a v tomto zimním čase se poměrně brzy stmívá.

Hned jak se ocitlo první plavidlo na vodě, začal se rychle vytvářet dlouhý had, tvořený barevnou paletou různých plavidel. Již po pár záběrech se začala všem utvářet ledovka na pádlech, šprajdách, plavidlech a samozřejmě i na rukavicích. O pohledy na snažení pádlerů o oklepání ledu na žerdích a rukavicích nebyla nouze.

Často to i bylo slyšet, ale i tak si některý kajakář pohrával s vlnkou nebo někde v peřejkách, některý vychutnával relaxaci a další nechával rozvalovat na jazyku nějaký ten „echt“ mok. Prostě vánoční pohodička.

Než se kdo nadál, celá eskadra doplula do obce Koštov. Zde jako každý rok máme zajištěné pohoštění v blízké hospůdce. Je otevřeno hlavně pro nás, a tak není třeba spěchat k obhájení volného stolu. Gulášek, tekutý chleba i tajtrdlíčky, to vše je zde plně k dispozici. Někteří tu rok co rok kapku zakoření a tak dojíždění do soutoku s tokem Labe, je již noční jízdou. Hlahol jak v úlu teprve potlumil donesený gulášek. To už bylo jen slyšet cinkot příborů a půllitrů. A tajtrdlíčky? Na ty samozřejmě též došlo. Však se s některým kamarádem letos vidíme naposled, zima je dlouhá a je před Silvestrem. Od vyhřáté a útulné hospůdky se vždy těžko odchází.

Nic na plat, světlo nepočká a ještě máme svou oslavu Henryho dnešních 35. narozenin v mé pařmence. To si to ale dokáže někdo vybrat. Tak ještě zazvonit na zvon v přilehlé kapličce a … jejda… opět nám někdo zakrátil ovládání zvonu. To je ale marnost, vodák si lehce poradí. Rozhoupeme tedy zvon pomocí pádla.

Poslední zvonění musí být! Nasedáme. Čeká nás ještě druhá půlka plavby. Máme před sebou dva stupně a jeden jez, no a traverz veletoku na Střekovskou stranu. Rozehřáté šprajdy během několika málo záběrů opět pokrývá ledovka a je cítit i zima v rukavicích. „Bylo už i hůř“, kdosi pronese do rytmu pádel. „Ale pamatuji, že bylo i líp,“ přichází kdesi od zadu odpověď. Nemá někdo ještě kapku toho „fridexu“? Máme za sebou sotva tři kiláčky a už se otevírá další placatka.

Do traverzu přes Labe se pouštíme ještě za světla. „Hlavně ať nás nepřežehlí nějaký šíf,“ já až do Hamburku nechci!“ Nájezd, pohled do stran a jedeme. Máme volno. Pomalu pohybující se naše plavidla po Labském toku ihned budí pozornost.

Ještě několik desítek metrů a jsme u břehu. Zde nás všechny čeká to nejtěžší, hodit na hrb své plavidlo a donést do Slavoje. Ale to už tak bývá. Doposud se každý nechal nést svou lodičkou a teď se na malou chvilku karta obrací. Já to řeším po svém. Cyklostezka je hladká a zasněžená a tak prosekávám pomocí karabiny led kolem úchytu kajaku a navazuji jej na hopsa-šňůru. Kajak tiše klouže do ticha města.

Celá akce se stejně jako každý rok povedla. Za pořádající oddíl Slavoj Severotuk a CKO Harfa s.k. se zúčastnilo 22 pádlistů. Nejvzdálenějším účastníkem letošního sjezdu byl Henry (náš oslavenec) a Mr.Wigo (oba CKO Harfa Praha).

Touto cestou všem děkuji za jejich účast a přeji každému krásné prožití svátků vánočních, hodně štěstí, zdraví, hodně rodinného porozumění pro náš vodní sport a šťastné vykročení i vyplutí do Nového roku 2010. Za Slavoj Severotuk a CKO Harfa s.k. Rony

Foto: Henry