Při podávání žádosti jsem si byl trochu nejistý, protože moje jazyková vybavenost čínštinou byla nulová a tak jsem si ještě v Čechách koupil slovníček a zapáleně jsem začal studovat. Až na místě jsem pochopil, že když se naučím slovíčka ze slovníčku, tak mi to je stejně k ničemu. Snažil jsem se používat naučené obraty , ale místní lidé se poté začali chovat prapodivně. Postupně mi docházelo, že cestou přes slovníček to nepůjde. Usvědčovali mě v tom mnohé příklady. Například po mé urputné snaze si objednat čínsky jídlo mě přece nemůžou posílat do hotelu, ptát se jestli jsem skutečně v jednu hodinu odpoledne unavený a kreslit mi postel. S nástrahami jsem však počítal.

V Taitungu, kam jsem dojel pozdě v noci, mě už čekal celý tým včetně trenérů. Trochu mě zarazil vojenský přístup a společný pozdrav. Tento pocit mi dlouho zůstane v paměti. Ještě toho večera jsme si s ostatními trenéry a závodníky ujasnili časové rozvrhy, strategii a tréninkové plány. Hned další den jsme se vrhli na trénink. Díky špatné čínštině byl můj přístup k celému týmu včetně trenérů čistě v angličtině. Pro odsouhlasení různých detailů trenéři a atleti často používali kývnutí hlavy, to však neznamenalo, že skutečně rozumí. Tyto zanedbatelné potíže jsme brzy překonali díky různým demonstrativním ukázkám a celý tým šlapal jak na drátku. Díky dlouholetým zkušenostem ze závodění a trénování a díky otevřenosti jsem rychle dosahoval slušného pokroku a také oblíbenosti nejen u svých svěřenců ale i u spolupracujících místních trenérů. Musím ocenit nasazení a zarputilost místních kluků a holek při tréninku, jejich pokoru a ryzí přátelskost, což je také jedna z vlastností všech Taiwanců, které jsem dosud poznal.

Na konci letního kempu jsem mohl spokojeně konstatovat, že zvolená strategie, tj. dobrý tréninkový plán a přátelský přístup pomohl všem kanoistům se neuvěřitelně zlepšit a mě současně otevřel bránu mezi místní kanoistickou komunitu (nijak se neliší od české) a k další vzájemné spolupráci. Místní úroveň vodních sportů není na nijak vyspělé úrovni, ale díky tomu umožňuje místním vodákům si tento sport více užívat. Již od začátku jsou místní vodáci všeobecně rozvíjeni a nedostávají se ihned ke specializaci. Specializaci si vybírají až po skončení střední školy. Takže od mládí dělají vše - rychlost, slalom, divokou vodu a kanoe-polo. Někdy je vtipné, že člověk co jezdí C1 slalom vyhraje kvalifikaci na Asijské hry na K1 rychlost.

Postupně jsem si i vylepšoval čínštinu a poděkování si zaslouží někteří anglicky mluvící svěřenci, díky nimž jsem brzy odhalil záludnosti místního jazyka. Pochopil jsem, že jedno slovo může mít neskutečně mnoho významů díky čtyřem tónům a různým dalším slovním spojením. Na Taiwanu je oficiální řeč mandarínská čínština, ale mimo čínštiny zde ještě stále mnoho lidí mluví taiwansky. Jistě můžu garantovat, že do krás taiwanského jazyka nikdy neproniknu. Taiwanský jazyk, na rozdíl od čínštiny, má ještě o tři tóny na víc. Myslím si, že čtyři tóny jsou už tak dost.

Chtěl bych závěrem zmínit co je na Taiwanu nejúžasnější. Jsou to především lidé a jejich přátelskost. Taiwanci jsou neskutečně milí a otevření lidé, připraveni kdykoli pomoci. Určitě by to byla charakteristika, kterou bych použil jako první a dále bych popsal Taiwan jako nádherný ostrov plný unikátních krásných míst. Je stvořen pro objevování divokých a nádherných řek a fascinujících horských vrcholů (je zde přes sto vrcholů nad 3000 metrů). Bezesporu bych doporučil i přilehlé malé ostrovy s úžasnou atmosféru a prostředím jako stvořeným ke šnorchlování, seakajakům, windsurfingu, kiteboardingu a dalším aktivitám. Určitě bych ho mohl přirovnat ke Korsice, míněno rozmanitostí a divokostí.

Původně jsem byl rozhodnutý strávit na Taiwanu jen na krátkou dobu, ale můj návrat neustále odsouvám. Vím, že se v budoucnu usídlím doma na Moravě, ale na Taiwan se budu neustále vracet.