Většina mlýnů už dávno přestala sloužit svému původnímu účelu. Staročeský klapáč, kde na zanášce stával pan otec v zamoučené zástěře, zůstal výjevem z pohádky nebo skanzenu. Vodní mlýny se na našich řekách a potocích začaly budovat až s nástupem středověku. Antickému světu byl sice princip vodního mlýna znám od 2. století před Kristem, ale na našem území jejich znalost rozšířili až benediktýnští mniši a navrátilci z křížových výprav nejpozději v 10. století. První bezpečně písemně doložené zmínky o vodních mlýnech u nás však pochází až z 12. století.

Nejstarší mlýny měly horizontálně pracující vodní kolo. Typ mlýna s kolem umístěným na vertikální hřídeli poháněl mlýnské složení osazené přímo na hřídeli bez jakýchkoli převodů, vhodný pro horské potoky s velkým spádem, nebyl dosud na našem území archeologicky prokázán.

S počátkem vrcholného středověku jsou na našem území stavěny mlýny na spodní a zadní dopad vody. Byly poháněny vodním kolem osazeným na horizontálně uložené hřídeli. Hnací síla z kola byla k mlecímu zařízení přenášena pomocí palečného a cévového kola. Mlýny na spodní vodu k pohonu svých lopatek vyžadovaly velké průtoky, byly proto umísťovány u velkých řek. Často seděly na náhonu, nebo v okraji říčního koryta, kde vodu k jejich lopatkám sváděla nízká kamenná hrázka se stavidlem. Vodní kola této konstrukce, tzv. Lopatníky, se udržela až do 20. století. Ještě dnes se s nimi můžete setkat např. v Praze na Čertovce, nebo u renesančního velkomlýna ve Slupi u Znojma. Ke mlýnu ve Slupi můžete doplout po náhonu odbočujícím z řeky Dyje na ř. km 117,7.

Lopatková kola byla využívána na tzv. lodních mlýnech, stojících na dvou člunech ukotvených v proudu řeky. Plovoucí mlýny byly umísťovány na velikých nížinných řekách v místech, kde voda překonávala silným proudem terénní zlom. V první polovině minulého století kotvily tyto mlýny na dolním toku řeky Moravy.

Vodním kolem na spodní vodu je i novodobé Zuppingerovo vodní kolo. Jedná se o ocelové lopatkové kolo, jehož lopatky jsou obloukovitě prohnuty. S obdobou Zuppingerova kola se můžete setkat při plavbě po Svitavě mezi Bílovicemi nad Svitavou a Brnem - Obřany. Na ř. km 12,7 řeku krátce vzdouvá rozvalený kamenný stupeň. Svádí vodu k objektu rekonstruované zříceniny Staré strojírny ležící na levém břehu. Dochované železné kolo bylo osazeno na počátku 20. století. Jedná se památkově chráněný unikát středoevropského významu.

Druhým typem vodního kola na spodní vodu je tzv. korečník. Prosadil se ve 14. století zvláště díky nižší spotřebě vody a dvojnásobnému výkonu tohoto vodního motoru. Korcové kolo mělo proti lopatkovému s rovnými (nebo mírně prohnutými) dřevěnými prkny po svém obvodu korečky – kapsy, do kterých se voda opírala větší silou.

Mnohem pokročilejší a účinnější byla korečková kola na vrchní vodu užívaná od poloviny 14. století. Jejich největší výhodou bylo, že k roztočení kola stačil průtok vody i deseti litrů za sekundu. Konstrukční náročnost mlýnů na vrchní vodu byla mnohem vyšší a od stavitele vyžadovala dobré znalosti mnoha oborů. Jelikož si mlýny často mlynáři stavěli sami, museli znát devatero řemesel, od zeměměřičství a výpočtů při stavbě náhonu po tesařinu a kamenictví, bez čehož se neobešli při opravách opotřebovaných kamenů. Mlynář byl velmi váženou osobou.

Díky využití kola na vrchní vodu mohly počínaje vrcholným středověkem vznikat mlýny a malé průmyslové provozy i na malých tocích. Vodní kola hnala mlýnská složení, pily, valchy, stoupy k drcení surovin, dmychadla a mechanická kladiva hamrů, čerpadla a výtahy důlních děl.

S krásnou ukázkou nejstaršího dochovaného mlýna na vrchní vodu se staročeským složením v Čechách se můžete setkat v Hoslovicích u Strakonic. Jeho protějškem je Porčův mlýn v Býkovicích na Blanensku. Mlýn sedící na potoku Býkovce (občas splouvaný pravostranný přítok Svitavy ř. km 40,6) byl podle dochovaných plánů z první poloviny 20. století kompletně zrekonstruován. Jedná se o jediný plně funkční mlýn se dvěma staročeskými složeními a krupníkem v České republice. Jeho návštěvu můžete spojit s plavbou po střední části řeky Svitavy.

Dalším vodním mlýnem poháněným korečkovým kolem na vrchní vodu je mlýn Wesselsky v Loučkách na pravém břehu řeky Odry. Pracuje na vodu z náhonu, odbočujícího nad Jakubčovicemi nad Odrou na ř. km 88,4. Návštěvu této technické památky můžete spojit se splutím horního toku řeky Odry.

Vodní kola začala pozvolna ustupovat v závěru 19. století novým technologiím. Na většině velkých mlýnů je nahradily výkonnější turbíny. V průmyslových provozech parní stroje a posléze spalovací a elektrické motory. Nejdéle se udržely na malých mlýnech ve vesnickém prostředí. Rozsudkem smrti byl pro ně zákon z roku 1951, zastavující provoz malých soukromých mlýnů. Počátkem 90. let minulého století se někteří z původních majitelů rozhodli, že obnoví mlýnská kola. Ve většině případů jsou jen replikami, bez technického využití. Ale přeci jen se najde pár mlýnů, které úspěšně vzdorují nové době.

Literatura a informační zdroje:

Jaroš, J. 2000: Slovník technických památek Blanenska. Blansko

Galusová, L. 2011: Archeologický výzkum vodních mlýnů: Výsledky, perspektivy.

AntropoWebzin 2011/2. Plzeň

Internetové stránky: www.porcuvmlyn.cz , www.vodnimlyn.cz, www.vodnimlyny.cz, www.vodnikola.cz , www.slup.cz.

text a foto: František Prokeš a Eva Poláčková (oba pocházejí ze starého mlynářského rodu)