Tahle řeka díky velmi různorodému terénu, kde si to může užít každý od začátečníků až po milovníky skutečně divoké vody, přesně vyhovuje charakteru naší zkušenostně nevyvážené skupiny. Kromě mne tady navíc nikdo další v minulosti nebyl.

Po vybalení věcí si jdeme k večeru prohlédnout úsek zdejších slavných „šlucht“ a nakonec ještě projdeme hezký kus řeky dál po proudu. Při zpáteční cestě pozorujeme několik skupinek kajakářů na nejnáročnějším úseku Teufelsschlucht. Někteří klíčová místa přenášejí, jiní jedou všechno. Mezi těmi druhými ovšem nejsou jen ti, co vše zvládají s naprostým přehledem, ale i pár těch, co mají evidentně značné potíže. Nakonec jsme také svědky jednoho zaplavání. Vzhledem k terénu se výsledek v podobě krvavé rány v obličeji a nehybné ruky kvůli nějakému poranění dá brát za ještě přijatelný…

Ráno se rozdělujeme do dvou skupin a ve čtyřech jedeme k mostu u Au, na obvyklou nasedačku pro Standardstrecke. Na startu se pohoupeme na vlnách na šikmé skluzavce, kterou lze jet naprosto kudykoliv, a po krátkém zklidnění si za další zatáčkou užíváme příjemné peřeje. Máme pohodovou nižší vodu (vod. Unterjettenberg – lehce přes 50 cm), takže si v klidu užíváme pádlování. Už v místech, kde se voda začíná opět uklidňovat, Pepa „něco“ zkouší a končí hlavou dolů. Kupodivu neeskymuje a Saalach si tak připisuje první čárku…

U mostu u Reithu o kus níž na nás už čekají ostatní a společně pokračujeme dál. Odsud se Saalach o něco uklidňuje, ale stále jde o krásně tekoucí řeku s hezkými vlnami, kterou ostatně hojně využívají vodácké cestovky při vození svých klientů. Pár peřejí ovšem přece jenom může člověka, jenž má zkušenosti pouze z českých řek, poněkud překvapit. O tom se o chvíli později přesvědčuje Marek. Jeho opuštěnou loď rychle chytáme a Marek říká něco ve smyslu, že pro dnešek mu ta koupel stačí. Na následujícím skluzu mu však Saalach dává najevo, že to není úplně na něm, kdy se bude koupat… Jeho další rozplavba navíc zkomplikuje průjezd Andílkovi a ta ho tak v převrácení a koupeli následuje. Její pokus o eskymáka totiž hatí silná bolest v ruce, která je důsledkem jedné starší akce. Přestože jsme v místě, kde není problém splutí hned přerušit, rozhoduje se přes bolest pokračovat, takže v kompletní sestavě a hlavně už bez dalších krys dojíždíme do cíle ve Fronau.

Po pauze v kempu si chceme opět jen ve čtyřech ještě trochu potrénovat na slalomce v Loferu, kam nás voda za chvíli donese rovnou od stanů. Tady se bavíme vymetáním vracáků a užíváme si krásně hravou vodu. Obtížností to je srovnatelné třeba s kanálem v Tróji, takže žádný stres.

Druhý den ráno se Jana, Pepa a Míra ještě jednou vydávají cvičit na slalomku, zatímco já s Andílkem, Kristýnou a Markem mířím proti proudu Saalachu k mostu poblíž Euringu. Tady se běžně nasedá na jednoduchý úsek, který by nám vzhledem k Andílkově bolavé ruce měl vyhovovat. Mimo to jsem se Markovi zaručil, že tady je to fakt pohoda a žádná koupel se konat nebude. To se také díky jen rychlé vodě s občasnými lehkými peřejkami a pohodovými pravidelnými vlnami naplňuje. Všichni si tak můžeme vychutnávat pohledy na okolní krásnou krajinu. Bez jakýchkoliv problémů se tak po čase a 15 kilometrech dostáváme do cíle před mostem na ř. km. 59 dle DKV. Dál nemá smysl moc pokračovat, protože pár set metrů pod námi stojí jez, odkud je většina vody z koryta odvedena a to je polosuché.

Protože po návratu ke stanům a nezbytné pauze na jídlo se chci ještě na vodě někde trochu protáhnout, jede se ještě jednou proti proudu k místu, kde se do řeky vrací od zmíněného jezu ukradená voda. Tady Saalach poprvé o něco více zpeřejnatí v první „šluchtě“ (Martinsschlucht). Ta je však oproti těm bezprostředně u Loferu hodně krátká. Vlastně jde jen o jedno slušně zablokované místo zvané Korkenzieher (česky Vývrtka), za nímž se řeka rychle zase uklidňuje a balvany ve vodě mizí. Výhodou je, že si člověk může zpátky až do kempu dojet v lodi. Kromě vymetení pár cvičných vracáků si ještě lze pádlování ke stanu zpestřit sjetím následujícího jezu skluzavkou uprostřed nebo ho eventuelně přenést po levém břehu.

Vzhledem k tomu, že nejen pádlováním živ je člověk, jdeme si večer ještě prohlédnout blízkou soutěsku Strohwollner Schlucht, která dost připomíná tiesňavy ve Slovenském ráji a za krátkou procházku určitě stojí. Další ráno nezbývá než vše zabalit a zamířit zase zpět domů. Původní odhad, že právě Saalach by měl být tou pravou řekou, kde si každý z naší skupiny podle svých možností a schopností ten správný terén najde, se bohatě naplnil. Saalach je z tohoto pohledu skutečně ideální řekou, která by neměla zklamat nikoho…

Saalach

Základna: kemp Grubhof (www.grubhof.com)

Sjízdnost: už v úseku od Euringu údajně celoročně, vodočet Unterjettenberg (online vodočet): pro Standardstrecke z Au – MV 40 cm, SV 70 cm, VV 150 cm, pro Teufelsschlucht 30/55/75 cm.

Obtížnost: Wanderstrecke (Euring – DKV ř. km. 59): WWI–II; Martinsschlucht – závěr slalomky v Loferu (Hubertusschlucht) WWII–IV; Teufelsschlucht: WWIV–V; Standardstrecke (Au – Fronau): nejprve WWII–III, od Reithu max. WWII.

Délka jednotlivých úseků: Wanderstrecke 15 km; Martinsschlucht – závěr slalomky v Loferu 4 km; Teufelsschlucht 3 km; Standardstrecke 14,5 km.

Placená inzerce:
Pro povedený vodácký výlet je třeba myslet na vhodné vybavení. Nejen kvalitní člun či rafty ale také vodácké příslušenství je třeba vybírat zodpovědně.

text: Vojta Brádle
foto: Andílek