Všechno to začalo celkem klasicky pro veřejné akce – facebookovou pozvánkou. V detailech se dočítám, že jako doprovodný program slalomových závodů na známé peřeji Paraplíčko na Jizeře, proběhne odpoledne závod na SUPech. Sice už nějakou akci naplánovanou mám, ale tak dlouho mě hlodala myšlenka zkusit něco nového, až dávám „Zúčastním se“. Ve čtvrtek ještě zjišťuji detaily a už je tu víkend.

V sobotu po obědě dorážím v dostatečném předstihu na místo konání, abych si vůbec vyzkoušel to, v čem mám za hodinku závodit o pádlo TNP a další skvělé věci od sponzorů závodu. Sluníčko svítí, takže se jen převléknout a vzhůru na věc. Řeku již brázdí několik lidí na SUPu, zatím jen na klidnějším úseku nad Paraplíčkem, protože ještě probíhají závody.

První jízda tekoucí vodou mezi kameny je docela výživná. Několikrát raději seskakuju z prkna, když je už koupání nevyhnutelné, ale jde to. Všechno to je jen a jen o náklonech, dokonce zvládám i pádlování a závěs přes ruku, ač mi to jako kajakářovi přijde hodně divný. Několik závěsů a výjezdů do proudu a jsem dole. Vynáším prkno nahoru a předávám ho dalšímu adeptovi. Je zábavné, pozorovat, jak se všichni více či méně úspěšně snaží ovládnout paddleboard, není to úplně hračka.

Ve čtvrt na pět máme brífink, seznámení s tratí a oznámení startovky. Na start se nakonec postavilo 34 odvážných borců a 4 neohrožené slečny. Holky jedou rovně dolů a musejí trefit jednu povodnou bránu jako cíl, chlapy čeká kombinace osmi povodných a čtyř protivodných bran s tím, že 16 nejrychlejších borců postupuje do SUPcrossu. Princip je stejný jako v kajakcrossu, čtyři borci startují najednou, cestou musejí projet jednu protivodnou bránu a pak co nejrychleji do cíle. První dva postupují dále. Slalom se startuje intervalově po jedné minutě, nejdříve holky, pak kluci. Holky jedou rozvážně, nikam nespěchají, některé se kvůli sluníčku ještě před cílem chladí ve vodě, ale všechny dojíždějí v pořádku do cíle. Pánové se chtějí víc ukázat, takže jsou vidět ďábelské jízdy. Zjišťujeme, že přes kameny to prostě nejde. SUP to sice vydrží, ale zastaví se, což v lepším případě končí pádem na prkno, v horším až do vody. Všichni bojují jako o život, za hlasité podpory diváků na břehu. Chvíli po dojezdu posledního závodníka jsou známé výsledky slalomu, ale hlavně rozřazení do rozjížděk v crossu. Chvíle na osvěžení okřídleným drinkem a vzhůru do dalšího víru závodění.

Postupuji až z 12. pozice a při pohledu na ostatní, mezi kterými nemohli chybět ani Zajíc, Honza Kolář a další, si nedělám moc naděje na umístění na bedně. Veškeré taktizování však zastavuje start první rozjížďky. Všichni stojí na břehu naproti jediné protivodné brance a čekají, co se bude dít. Takovou melu ale nikdo nečekal. Všichni čtyři chytají vracák a rvou se do brány, kam se vejdou s bídou dva vedle sebe a neberou si přitom servítky. Výjezd do proudu, trefit se mezi několik kamenů těsně pod hladinou a rovně do cíle. Mohlo by se zdát, že vyhnout se kamenům pod hladinou je jednoduché, zvlášť když voda nemá extra velký tah, ale často právě tato závěrečná část velmi zamíchala s pořadím.

V první rozjížďce se ještě někteří seznamují se základy ovládání SUPu na tekoucí vodě, ale v semifinále se již bojuje na ostří nože. Vyhnout se kameni uprostřed, vzhůru do protivody. Že tam již dva další paddleboardisti jsou? No tak to chce pořádně rozjet. Strkat rukama je zakázané, prknem můžete. Přijíždím do brány jako třetí, zastavuji se o prkno druhého, s čímž se borec na něm stojící nemůže vyrovnat a končí ve vodě. První ve vracáku je odsunut až kamsi do jeho hloubi a snaží se dopádlovat do brány, tak ji raději rychle projíždím a mizím. Trefit jazyk mezi kameny a vzhůru do cíle. Kameny opět míchají pořadí na dalších místech.

Ve finále se potkávám s Muskou. Dochází ke změně a k původní protivodě se přidává ještě druhá hned naproti. Start mi vychází dobře, ale nakonec jsem zprava vytlačen na kámen a tak ho raději jedu vlevo, kde mě rozhazuje rozhraní a tak opouštím palubu. Myšlenka na medailové pozice mizí. Naskakuju na prkno, stoupám si a makám k první protivodě. Tam se potkávám s Muskou, který neustál tlačenici a také volil zchlazení ve vodě. Druhá protivoda také zamíchává průběžným pořadím. A pak i druhý závodník doplácí na obávané kameny před cílem a tak nakonec do cílové brány vjíždím jako třetí. Po kontrole záznamu na jestřábím oku a následném doznání je první diskvalifikován za neprojetí brány a tak se nakonec posouvám na druhé místo za Musku.

Za skvělé atmosféry probíhá vyhlášení výsledků, po kterém bohužel většina závodníků opouští místo konání, ale ti, kteří zůstali, hovoří o skvělé afterparty, která sice proběhla v komornější sestavě, ale o to lepší průběh měla.

Velké díky patří Muskovi a všem, kteří se podíleli na organizaci tohoto závodu i všem zúčastněným za skvělou atmosféru.

text: Vojta Jelenecký
foto: Dominika Patrná