Den přejezdu na Lundy vyšel na pondělí večer. Tento přejezd se musí dobře naplánovat neboť mezi Lundy a pevninou tečou silné přílivové proudy a spočítá-li člověk kurz špatně, nemusí na ostrov vůbec dojet i když je vidět z pevniny.

Náš přejezd začal v půl šesté večer a měl trvat asi čtyři hodiny. Celý den bylo krásně a jasno, ale jak už to bývá, jen jsme vyjeli, zatáhlo se, začalo pršet a ostrov se schoval do mlhy. Nicméně jsme neměli problém jet podle kompasu, moře bylo jakž takž klidné, a tak jsme se k ostrovu blížili podle plánu.

Postupně se trochu vyjasnilo a Lundy se nám se zase ukázal, ale ne na dlouho, protože brzy padla tma. To už jsme ale byli asi míli od něj a vše vypadalo nadějně. Bohužel jsme vjeli do ohromného tide race – místa, kde je voda pěkně divoká, tady navíc s větrem foukajícím proti proudu. To není místo, kde chce normálně člověk pádlovat a už vůbec ne za tmy.

Chvíli jsme tedy bojovali s vlnami, snažili se udržet kajak tak, aby se nepřevrátil, a dostat se co nejblíž k ostrovu. Když už to začalo být příliš nebezpečné, nezbylo nám než se otočit po proudu zády k ostrovu proti vlnám, abychom udrželi kontrolu nad loděmi, a snažit se z toho vyjet ven do klidnější vody.

To se nám sice povedlo, ale stále jsme byli alespoň kilometr od ostrova v silném proudu, který nás tlačil pryč. Už jsem si myslela, že se snad budeme muset otočit a jet zpět na pevninu. Pádlovali jsme jak o život, a tak se nám nakonec podařilo postupně z proudu vyjet a dostat se k ostrovu na dotek. Teď už jen najít kde a jak přistát.

Hlavní kouzlo Lundy spočívá v jeho přírodní kráse a hlavně v jeho vysokých útesech, normálně něco, čím se dokážu donekonečna kochat, ale ne když musím přistát. Je tu jediné místo, kde se přistává – Landing Bay, ale od toho nás dělil tide race. Nakonec jsme ale našli mezeru mezi skalami, které vytváří přírodní hráz kolem Landing Bay, a přestože už byl odliv a voda byla nízko, protáhli jsme se tam, a slavně dojeli k molu. Bylo deset hodin patnáct minut.

Čas akorát na postavení stanu, sundání mokrých věcí a spaní s tím, že druhý den si dáme oddech a prohlédněte si Lundy.

Lundy je ostrov tři míle dlouhý a půl míle široký. Jezdí se sem hlavně za jeho přírodními krásami a bohatstvím. Ostrov je tvořen převážně žulou a tyčí se asi 130 metrů nad vodní hladinou. Byl obydlen už v mezolitické době a část jeho historie, je díky jeho výhodné poloze vůči pevnině, svázaná s piráctvím a pašeráctvím. Je významný i tím, že je zde jeden z nejstarších soukromých poštovních úřadů a má i vlastní známky.

Dnes už tu nikdo dlouhodobě nežije, i když zde pracují členové společnosti National Trust, která ostrov vlastní. Ostrov je důležitou přírodní a mořskou rezervací. Mnoho lidí sem jezdí pozorovat mořské a stěhovavé ptáky, tuleně, delfíny a mnoho jiných zvířat. Své si tu najdou kajakáři, potápěči, lezci, archeologové a geologové.

Přijeli jsme sem na jeden den s tím, že po jednom dnu odpočinku brzy ráno ještě za tmy odjedeme do Walesu. Bohužel, počasí se díky věru a mlze zhoršilo natolik, že jsme tu už třetí noc a ještě alespoň jednu až dvě zůstaneme.

Plánování

Jedna z nejčastějších otázek, která je nám neustále kladena, je o plánování.

Lidé chtějí vědět kolik toho denně ujedeme, jestli víme, kde budeme každý den přistávat, kde budeme spát, kde se sprchovat, a hlavně jak to děláme s mapami a navigací. Británie je zemí velkou a kdyby měl člověk mít podrobnou mapu na každý úsek, tak by potřeboval za loď vlečňáček.

Na první tři otázky je odpověď vcelku snadná. To, jak daleko dojdeme, je hodně závislé na počasí, a tak každý den bereme s otevřenou myslí. Současně je důležité mít na paměti, že se tu najdou dlouhé úseky, kde vůbec není možné přistát nebo jen hodně obtížně a za optimálních podmínek (příliv nebo odliv, žádné nebo minimální vlny a podobně).

Navigace a mapy jsou mnohem zajímavější téma. Na první pohled je navigace okolo ostrova velice jednoduchou záležitostí, stačí přeci mít zemi pořád po jedné či druhé ruce, podle toho jakým směrem se jede. Na druhou stranu není na škodu vědět, kde se dá sem tam najít hospoda či obchod, a tak se nějaká mapa nakonec hodí. V našem případě jsme rozstříhali autoatlas, jsou tam všechna města a větší vesnice, a hlavně se nám celá Británie vejde do lodi.

Navíc jsme už naštěstí měli příležitost pádlovat na pár zajímavých místech okolo pobřeží, aby nám bylo jasné, že až tak snadné to nebude. A že rozhodně nebude na škodu mít podrobnější mapy některých vyhlášených úseků. Naše volba padla na OS mapy, britskou obdobu našich turistických map.

Nakonec je třeba promluvit o tom nejzajímavějším, co zpestřuje pádlování na britských ostrovech, příliv a odliv a mořské proudy, které mohou přinést mnoho komplikací, ale také leckdy výrazně pomoci. Takovým klasickým příkladem je odliv. Kajakář se na konci dne těší, jak v klidu přistane, postaví si stan a začne se věnovat vaření. Při přistání však zjistí, že ho od suchého břehu dělí kilometr bláta.

Příliv a odliv vytváří ještě mnohem zajímavější nástrahy v podobě mořských proudů. Ty se neustále mění a díky svým rychlostem a směru umožňují projet některá místa jen během jedné či dvou hodin denně. Jedním z takto vyhlášených míst je například Portland, kolem kterého se utváří kombinace proudů, které se po většinu dne sbíhají v tom nejdivočejším místě.

Naštěstí informací o proudech, přílivu a odlivu je k sehnání dostatek. V našem případě padla volba na poměrně úzkou knihu Small Craft Almanach v kombinaci s aplikací Navionic pro iPhone. Tu jsme ještě doplnili o několik kopií námořních speciálek pro případné přejezdy mezi ostrovy. Přeci jen plánovat několika hodinový přejezd úžin s komplikovanými proudy, věřit vlastním výpočtům a pak je uvést do praxe se může ukázat jako pěkný adrenalinový zážitek.

text: Natálie a Michal Maděrovi, foto: Michal Maděra