Maličká plachetnice se rychle vzdaluje od břehu vstříc novým dobrodružstvím. Na vrcholku stěžně vlaje Jolly Roger a Port Royal zůstal za zády. Po Flibustýrském moři pluje brigantina, bílé plachty září na stěžních. Veze ten nejcennější náklad, kupu dětských snů a nadějí.

Možná právě zde se rodí touha usednout do lodě, přeplout rybník a vydat se po proudu potoka k řece a po ní do dalších větších řek, jezer a moří. Poznat kraje, kterými protékají a hovořit s lidmi, kteří žijí u jejich břehů.

Jako děti jsme většinu svého volna prožili u vody. Rybníky, koryta náhonů i potoky byly náš svět. Stavěli jsme lodě ze dřeva, kůry a všeho, co nám přišlo pod ruku. Pak mokří a špinaví jsme běželi kolem potoka a zachraňovali svá troskotající plavidla.

Karaky i galeony našich snů nesly slavné rytíře štěstěny z dávných časů Johna Hawkinse, Francise Drakea a Henryho Morgana. Dobrodružné plavby se táhly řadu kilometrů dolů po proudu říčky až do šera poloslepého krasového údolí, kde vody mizí v temném jícnu Rasovny. Vory z kmenů, kajaky a kánoe, ty přišly o pár let později.

Přetočila se léta a místo nás stojí na břehu rybníka naše děti.

Do kánoí i kajaků usedají od útlého věku, ale tu malou lodičku na vlnách jim stejně nic nenahradí. Překypují štěstím, když na toulkách u řeky najdou ztroskotanou lodičku, která zahnána proudem uvázla mezi kameny. Že je plná bláta a pijavic, to nevadí. Trpělivě ji nesou jako největší poklad řadu kilometrů a žadoní o pomoc s opravou. Možná jim za čas také uplave a uvázne na neznámém břehu, kde rozzáří oči jiného dítěte.

Obyčejná loďka vyřezaná tábornickým nožem z kusu borové kůry často potěší děti víc, než drahá plastová hračka. Dětská fantazie nezná mezí. Starý plechový kastrol pohozený někým uprostřed lesa se stává parníkem, plující peřejemi vstříc vzdálené civilizaci (popelnici). Kus polystyrenu se zapíchnutým dřívkem, na němž visí kus igelitu, vzpříčený pod náplavou dřeva donutí i rodiče k záchranné misi. Nezbytností se stává „dálkové ovládání“ – klacek, čím delší, tím lepší.

Nejlepší lodí je stejně ta, kterou si dítě vyrobí samo. Pro nás dospělé je kusem zašpičatělé desky, ze které trčí množství rezivých hřebíků, přidržujících plastové zátky. Dítě je na svoji loď právem hrdé a po plavbě ji ukryje v pokojíčku mezi své nejcennější poklady.

Až budete při své plavbě po řece v každém meandru zachraňovat kus trouchnivého dřeva, na kterém sedí trosečník – mravenec, balancovat na převislé větvi nad vodou s klackem v zubech s cílem uvolnit takeláž škuneru z vrbového zajetí, nebo sedět na kládě u vody a řezat nožem do kusu kůry, vzpomeňte si na své dětství. Dobrodružství na řece může mít mnoho podob, stejně jako přístup k vodáctví. Dětský svět je velmi pestrý a my „dospělí“ můžeme dětem dopomoci ke krásným zážitkům.

text a foto: Franta Prokeš