1. Srpna 1925
Bylo už skoro 8 hodin a nad tichým údolím vltavským tam u Oustí a u Babičiny ploužily se tři opálené a batožinami obložené postavy. Šly dlouho, až z Davle, a za dešťů promokli a prokřehli, šly však z vesela. Stačilo jim jenom mléka napití tam v Křeničné a oni jdou jak stroje dál, až na místo. Tam v stejnou dobu as, však dolej v hlučném proudu vltavském, se potácejí tři stíny canoí. Tam mocně proti proudu taženy jedním mizdablem. Tak jsme se sešli tedy my: Handa, Oták, Pepík Křížů, Štok a Černej. Pojedli jsme a pospali jsme dosytosti.

2. Srpna 1925
Vyjedeme z Tajemňáku pozdě dost – snad až ve tři odpoledně - však trainujem. Snažíme se řídit se zdárně ku předu a tak se nám podaří dostihnouti v Proudech v krátkém čase místo, jež sluje Zfuconem. Ojta! Hle co vidíme to: Tre grácií tam v celty zabaleno si v karty pohrává, kol škatulí jsou vabných celé stohy. Co tají se v nich as? Ach toť "Micáow" jest naše a škatule jsou plné jídel a celty tají v sobě tré dívek těch jež samy, považte, (myslím že je to poprvé a naposledy) koníčkovaly canoe z Prahy prý až sem. Ta Praha byla Libřice jen a to sem, bylo k Fáberovi. Inu výkon, za než dlužno smeknout před nimi. Nuž zde máte mé poklony a sice každé jednu, vy Marklo, Olo, Zdenko.

Díky za to jídlo. Skoro po deštištvem to do Libřice. Vlak. Dívky se teprve koupají, rychle se osušují tam kdesi v Libřic kumbálech, oblékají, převlékají, obují, rychle zouvají, česají atd, atd., pije se čaj, píše se do knihy, mluví se a řve, lítá se a chystá. Inu čtvrthodinový cirkus s obrazama. Konečně nastoupí se do bytlouše a pášem cestu až do Bráníka a odtud tramkou dál, kde se lidé baví dle své nálady a Černej s vožralejma. Doma jsme už před desátou.

Text: Pepík Štok (upravil Břeh)