Jak jsme zjistili, i naše představy se od reality lišily. Zatímco Michal spřádal nápady a myšlenky na všechny tréninkové plavby a výjezdy, které bychom měli podniknout, já se vrhla na to, co je mi nejbližší, na plánování jídla. Začala jsem si hledat, kam se cestou stavíme, které smoke housy a destilérky navštívíme. Jaké menu mají v kafé na Cape Wrath a jestli se nám to vyplatí se tam zastavovat. Taky jak se vaří ta a ta mořská řasa, a jestli je to dobrý nápad sebou vozit outback oven.

Realita se brzy přihlásila. Já usedla za počítač a začala psát nekonečné množství emailů k získání podpory různých firem. Vyrobila jsem nám stránky a logo. Vymyslela jsem pro koho a jak budeme fundraisit. Oslovila lokální tisk, protože jak jinak se člověk dostane do povědomí své nejbližší komunity, než články v místních novinách. Během toho jsem se rozhodla podstoupit refrakční operaci očí, ať už nemusím nosit brýle, která mě úplně vyřadila z pádlování na osm týdnů. Bylo třeba najít a objednat chybějící vybavení a oblečení. Zorganizovat balení a stěhování z našeho milovaného bytu a jeho úklid. A navozit uspokojující množství sáčkových polévek z Čech.

Naštěstí jsem alespoň na konci svých podzimních prázdnin stihla třídenní surfovací kurz v Corwallu. S Davem, který mě trpělivě odučoval panickému strachu z vln a následné pračky v mořském kajaku. Povedlo se, a já už se těším na naší plavbu podél jihovýchodního pobřeží, kde vyplutí a hlavně přistávání v surfu bude na denním pořádku.

Můj druhý, skoro tréninkový výlet, byl po Temži, jedno lednové ráno. Vyrazili jsme proti proudu řeky a odlivu a razili si to nahoru do Putney, kde jsme se chtěli potkat se skupinou, která si to jela s odlivem dolů. Povedlo se, a po třech hodinách usilovné práce jsme je potkali. Jeli s nimi i dva, co taky letos „jedou Británii“. Ostrovy jsou malé, a tak nakonec vyšlo najevo, že Paula jsem potkala už před třemi lety během našeho 3Star školení. No a jeho parťák, Eurion, tak ten mě vylovil v létě na Bitches. No a od toho dne, kdy jsme ujeli 36 km (z toho asi 15 proti silnému proudu), jsem nepádlovala. Snad se ty najeté kilometry a hodiny strávené v lodi celý minulý rok nějak objeví a zúročí.

A jaké představy měl Michal?

Je to přesně jak Natálka píše. Naivně jsem si myslel, ze naše příprava bude spočívat především v pádlování. Když pominu již zmíněny surfovací výlet, tak nejblíže k lodím jsme se dostali během naší dlouhé anabáze s výběrem a vyzvednutím nových kajaků, ta by mohla vydat na samostatný článek.

A tak nám nezbývá nic jiného, než za trénink považovat to, co jsme absolvovali před naším rozhodnutím vyplout. Už dávno nám bylo jasné, že je na čase se zlepšit a posunout si naše hranice. Loňskou sezonu jsme zahájili pětidenním kurzem v Cornwallu. Jeff Allen je nejenom výborný seakajakář, ale je také jedním z nejlepších odborníků na Incident managament v Británii. Na bolavá těla z pěti dnů pádlovaní a plavání jsme zapomněli poměrně rychle, zato nasbírané vědomosti nám dali výborný základ na kterém budeme zřejmě stavět ještě mnoho let. Za sebe mohu Jeffovy kurzy jednoznačně doporučit.

Dalším krokem bylo ověření si navigace v praxi. Kdysi dávno jsem žil v přesvědčení, že zatímco řeka teče, jediným pohybem slané vody jsou vlny. Příliv a odliv pro mě znamenaly jen změnu výšky hladiny.

Naštěstí jsem byl ze svého omylu vyveden poměrně rychle hned ve svých začátcích. Jako nejlepší místo, kde si ověřit funkčnost výpočtů v reálu, se nám zdál přejezd mezi Cornwallem a ostrovy Scilly. Délka vlastního přejezdu, pouhých 42 km, je značně umocněna převládajícími podmínkami a hlavně mořskými proudy. Ty zde běžně dosahují rychlostí 5 km/hod a navíc mění průběžně svůj směr. Hlavní výzva není „ujedu to“ nýbrž, kterým směrem se ve skutečnosti pohybuji a kam nakonec dojedu. Počasí nám přejezd nakonec umožnilo jen zpátečním směrem, a já si asi budu do konce života pamatovat, že protivítr může být výrazně silnější než slibuje předpověď.

Nedá mi to se nevrátit k mořským proudům. Konec konců není mnoho míst, kde na ně kajakář nenarazí. Osobně moc tento český výraz nemám rád, vždycky když ho slyším, tak si vzpomenu na školní zeměpis a Golfský proud. Je vidět, že náš rodný jazyk je jazykem suchozemců, když všechen pohyb dokáže shrnou jedním pojmem.

Každopádně moře není rybník, a tak bylo na čase se začít seznamovat s ovládáním mořského kajaku v rychle tekoucí vodě.

Za nejlepší místo k vyzkoušení si, jak to vypadá, když moře teče, jsme si vybrali vyhlášené Bitches. V podstatě se jedná o 300metrový pás skal mezi pobřežím Pembrokshire a ostrovem Ramsay. To, co odlišuje tyto skalky od všech ostatních, je příliv. Dvakrát denně se mezi nimi začne valit voda po dobu tří či čtyř hodin, přičemž proud může dosahovat rychlosti až 30 km/hod. Proud mezi skalami vytváří nádhernou první vlnu a za nimi mohutné vracáky.

Jelikož Británie nemá řeku obdobných parametrů, jsou The Bitches hojně navštěvovány WW kajakáři. A v mořském kajaku pak dostane pádlovaní v podobných podmínkách teprve pořádnou šťávu. Obzvláště překonávaní rozhraní v pět a půl metrů dlouhé lodi může byt zapeklitým oříškem.

Naše příprava během minulého roku nás přesvědčila, že tak často slýchaný názor, převážně od majitelů krátkých lodí, že jízda na mořském kajaku je nudná, je velice vzdálený od pravdy.

Expedice homeSEAhome 2012 vyplouvá v neděli 1.4.2012 a její průběh budete moci sledovat na stránkách homeseahome.com.

text a foto: Natálie a Michal Maděrovi