K trati závodníky i kajaky navozila rolba a od 8 do 10 hodin měly být tréninkové jízdy a v 10 pak start. To ale až tak úplně neklaplo, celá akce se pošoupla o pár hodin dozadu. Trať byla letos pomalejší a bezpečnější. I klopené zatáčky byly povětšinou dostatečně vysoké, takže myslím, že ani nikdo z tratě nevylétl. Závodníky čekalo 5 zatáček a před cílem celkem prudký průjezd pod mostem pro sjezdaře. Jen dojezdové ledové jezírko budilo značný respekt. To ale nakonec organizátoři na kvalifikační jízdy zrušili.

Další odlišností proti minulým ročníkům byla zmíněná kvalifikace - nejdřív si dal každý jízdu sám na čas a pouze prvních 64 kajakářů postupovalo do klasických krosů.

Tím se do krosu dostaly celkem spolehlivě pouze rychlé kajaky, protože pomalejší měly problém s výjezdem mírného protisvahu před třetí zatáčkou. Z kvalifikace z české výpravy postoupili všichni, z velké části opět díky Zajícovi a Tondovi a skvěle připraveným Spuntům.

Krosy už byly zajímavější. Na ty pořadatelé opět postavili v cíli jezírko s vodou. Tentokrát záleželo hodně na startu, komu se nepodařilo včas a rychle vystartovat, už jen velmi težko se dalo předjíždět během jízdy. Jedině, když některý ze závodníků neustál náraz do sněhových mantinelů a musel eskymovat, dalo se předjíždět snadno. Z první krosové rozjížďky jsme postoupili 3 do první třicítky. Pomalu jsme začínali doufat, že bychom opravdu opět mohli dovézt nějakou medaili (resp.trofej, která byla připravena pro vítěze). Bohužel v boji o postup do 16tky už se nám tolik nedařilo.

Já po bojích v prvních dvou zatáčkách dostal hodiny a po nárazu do mantinelu a následně do kajaku dalšího závodníka jsem ztratili rychlost potřebnou k vyjetí protisvahu. A po vystoupení a vyběhnutí kopce už jsem je nestihl dojet. Kuba dojel třetí, i když měl kajak rychlejší než jezdec před ním, nepodařilo se mu ho předjet. A Zuzka, loňská vicemistryně, byla postupu nejblíž. Opět první 2 zatáčky probíhaly tvrdé boje a v protisvahu se jí neskutečným způsobem podařilo 2 závodníky přeskočit a s obrovským náskokem uháněla do cílového jezírka. Bohužel ale bez helmy, půjčená integrálka jí spadla při skoku a organizátoři jí v cíli diskvalifikovali za jízdu bez helmy.

Na bednu se letos probojoval Daniel Egger na třetím mistě, Matthias Dilitz na druhém a trofej vybojoval znamý pádler Bernhard Steidl z Rakouska. Jen na závěrečnou večerní párty dorazila sotva čtvrtina závodníků.

Letošní ročník byl sice na trochu pomalejší trati, ale bez úrazu. Celý den bylo úžasné počasí a celá akce se myslím podařila. Původně jsem ani nepočítal, že po návratu ze Zélandu pojedu, ale rozhodně toho nelituju. Zvlášť, když jsem mohl i závodit místo Mirečka, který nakonec nejel. Uvidíme, co na nás připraví organizátoři příští rok.

Velkou fotogalerii najdete na h2omaniaks.com a výsledky, info a fotky pořadatelů na snowkajak.com.