Novohradka
Hrochův Týnec – ústí do Chrudimky..................................8,1 (7,1) km ZW
vodočet: Úhřetice maximum (I. SPA): 250 cm
Od Hrochova Týnce je Novohradka prakticky sjízdná po celý rok.

Voda z tajícího sněhu brzy odteče a člověk je dále odkázán jen na případné vydatné deště nebo oficiální akce, při nichž je dostatečný průtok garantován odpouštěním z přehrad.

Pro skalní zastánce divoké vody a pořádných peřejí je ovšem stejně asi lepší rovnou se poohlédnout po vodě někde za našimi hranicemi. Pokud člověk k plavbě nutně nepotřebuje divokou vodu s peřejemi, může si jarní přírodu vychutnávat podstatně déle na spodních nížinných úsecích některých toků, kde se díky minimálnímu spádu dostatečný stav pro splutí udrží po relativně dlouhou dobu. Jedním takovým úsekem je také Novohradka pod Hrochovým Týncem.

Novohradka je poslední velký přítok Chrudimky a podle kilometráží její sjízdný úsek měří více než třicet kilometrů. Na svém horním toku však pro splutí také potřebuje táním nebo dešti nadlepšený stav a vzhledem k tomu, že už tady říčka v podstatě jen rychle proudí, dává člověk před ní přednost spíše jejím peřejnatějším přítokům – Krounce, Žejbru a Ležáku. Ve své spodní části ale již zdaleka tolik vody nepotřebuje, takže se tu dá plout i tehdy, kdy je již nahoře hezkou dobu sucho a kdy polovyschlé jsou i její zmíněné přítoky.

Míst, kde se dá u Hrochova Týnce začít je vícero, protože tu říčku křižuje několik mostů.

V případě, že člověk nemá k dispozici druhé auto na převoz a má v plánu k návratu využít železnici, lze doporučit most na ř. km. 7,1, který se nachází nejblíže vlakovému nádraží. Asi první věc, které si člověk při jarní plavbě po Novohradce všimne, je krásně průzračná voda. S postupem roční doby se však s tímhle už nedá moc počítat. Startuje-li se na uvedeném mostu, tak hned za první ohybem říčky její vodu posílí z levé strany přitékající Ležák. V krátkém sledu následuje miniaturní stupínek, který lze zaregistrovat vlastně jen za nízké vody, a železniční most. Dále si již člověk může dopřávat pohodovou plavbu v probouzející se přírodě. Říčka ve stínu stromů na březích svižně meandruje a mírný proud zvolna unáší lodě k dalšímu a dalšímu ohybu. Z poklidného rozpoložení vodáka vyruší šikmý jez (ř. km. 6,2), který lze za přiměřeného stavu bez problémů sklouznout. Za ním se vše vrací do „zajetých kolejí“.

Na cestě ke Chrudimce má člověk před sebou ještě jeden jez u Dvakačovic (ř. km. 4,6). Ten se však kromě jiného dá překonat poměrně netradičně. Kousek nad ním odbočuje z hlavního koryta doleva něco jako odlehčovací rameno, díky kterému se jez dá bez vystupování obeplout. Tohle „odlehčovací rameno“ je ovšem podstatně užší než hlavní tok, takže to chce obratnou loď a také její poněkud spolehlivější vedení. Rameno je dost nepřehledné a případné překážky se objeví na poslední chvíli. Kvůli vyrovnání rozdílu výšky mezi hladinou nad a pod jezem tu voda také patřičně zrychluje. Obecně plavbu tudy tak asi nejde doporučit všem. V každém případě se voda z ramene do říčky vrací cca sto metrů pod jezem.

Zatímco bezprostředně pod Hrochovým Týncem se dá Novohradka označit za vcelku vyčištěnou, tak postupně ji začne místy svírat skutečná pobřežní vrbičková džungle. Je to s podivem, ale přesto se na začátku dubna 2011 ani jednou nestalo, že by koryto bylo někde zatarasené kompletně a my museli ven z lodí. Za malé vody jízda mezi vrbičkami trochu znalému vodákovi těžko bude dělat nějaké potíže. Je třeba ale dodat, že s rostoucím průtokem se plavba bude stávat stále více zrádnou a vrbičky mohou pro někoho představovat značné komplikace. Vzhledem k tomu, že naplavený bordel z předchozí povodňové vlny jsme měli občas i dva metry nad hlavou, tak bych Novohradku za velké vody opravdu nepodceňoval.

Když už člověk moc jednotlivé meandry ani nevnímá, tak se za jedním takovým najednou objeví soutok s Chrudimkou.

Protože ten se nachází v zásadě mimo civilizaci, tak člověk po spodní Novohradce přidá ještě kus téhle řeky. Ani tady se plavba nedá označit za nezajímavou.

Jediný rozdíl je vlastně v tom, že koryto se o něco rozšíří a meandry mají větší poloměr. Jako rozumné místo k ukončení plavby bych viděl most u Staré Myslivny (ř. km. 9,0), pod kterým jízdu zpestřuje nízký stupeň. Dál totiž vodáka čeká první skutečně pořádný volej před jezem u Mnětic, který by někomu mohl zkazit dojem ze splutí. Od Mnětic se však dá lehce dojít k vlakové zastávce v sousední Černé za Bory a využít tak k návratu vlak. Podle libosti ale jde pokračovat třeba až do Pardubic…

Mapa: