Rosničkoví experti naší skupiny, Megadeath a Vilda trávili celé hodiny analýzou oblačností, front a vlhkosti, aby nakonec nic pozitivního nenašli. Nakonec vypadala lépe oblast západní Itálie, která je našinci relativně neznámá, a je blíž k Francii, odkud se k nám přidá náš blízký druh Kubos, toho času čerstvě přestěhovaný z Britské Kolumbie do Grenoblu. Hodlá přivést skupinku místních kajakářů, takže se těšíme na nové řeky.

Odjezd je klasický v brněnském tempu. Sraz ve čtyři odpoledne v Brně a v šest v Hradci Králové se zaokrouhlil na půlnoc až první hodinu ranní. Takže již v deset dopoledne jsme u Dory Baltei v Itálii. Sousední pražská dodávka s Kopečkem tam na nás již několik hodin čeká, ale dlouhá chvíle jim u konzumace Bráníku a rostlinných zbytků příjemně utíká. Dora Baltea je nicméně suchá, přejíždíme na zlatý hřeb výletu, jenž se tedy přesouvá v pořadí na rozjezdovou řeku – seznamte se: perla Itálie, řeka Ayasse.

Dvoukilometrový úsek do městečka Pont Martin končí přesně na veřejném tábořišti, aktuálně obsazeném kolotoči ku příležitostí místně hojně slaveného svátku pálení nevímpřesněčeho. Co znamená pravá zábava jim, samozřejmě, předvedeme až my, za vydatné pomoci kapitána, Bacardi a devastačně zhulených frantíků.

Zlatá soutěska Ayasse začíná ve vracáku pod malou hrází, takže máte tak čtyři metry na rozpádlování. Vstupenka je šutrový skoček do dlouhého slajdu, který se v půlce narovná, dá vám čas se srovnat a šoupne vás do ohromného nakopáváku, který stoprocentně chcete boofnout. Řeka má šířku cca 2-4 metry a lajna je většinou jen jedna. Mordor na vás čeká pod stupněm, pokud se vám dopad nepovede, což si tedy hned po prvních metrech jarního pádlování vyzkouší Evička. Naváže na to pokusem o plavbu z válce a následně nácvikem tahání kajaku z válce na házečce. Po dalších deseti metrech je další slajd. Následuje odpočinková lagunka a nejtěžší místo – slajd s bublavým dopadem, kde je výjezd značně do kopce. Jelikož nám první jízdu předvedl Kubos, Kopeček a výkvět frantíků, nabyli jsme dojmu, že řeku lze nasmažit na oči a na pár záběrů. Klukům to asi pádluje o trošku lépe (a taky měli určitě míň vody, že). U nás to první najíždí Vocas, který ač trefujíc krásnou lajnu vystřihne střelhbitě v dopadu svíci a následně se adrenalinově přetahuje s protiproudem. Vytáhne se sice ven, ale nám ostatním tím vezme chutě. Rozhodujeme se přenést, což v pojetí Ayasse znamená lano k turistické stezičce, která se vine podél toku, a zase lano dolů za peřejí. Megi se nakonec tváři v tvář hrozivé přenášce, kde by si navíc dozajista ublížil, rozhodne pro sjezd, a předvádí nám čistou jízdu se suchým obličejem. No, ale už je přeneseno. Nasedá se na rozhraní vracáku, a hned se padá do dalšího stupně, který ústí do dalšího slajdu. Pak se nad vámi zavřou převislé hladké skály a velkou lagunou pádlujete směrem k shluku spadlých balvanů a rachot vás již ubezpečuje, že jste blízko k hlavní atrakci.

Ten vysoký most přes řeku, kde jste pěšky prve šli, je v tento moment právě na vaší výškové úrovni. Nájezd není moc čistý; z laguny přes dvakrát metrový skok, ale pak už chytnete rychlost a pořádnou! Je čas se srovnat tak na dva záběry. A že teď už dost spěcháte! Špici chcete najet skoro až na kámen vpravo, o něj se dělá roláda zpět doleva a za hranu. Ze břehu to vypadá jako vlnka, z vody pak klasicky jako humus vysoko přes hlavu. Chytne Vás to pod prdelí, hodí doleva – a to už vidíte těch osm metrů po sebou. Než se to sklopí úplně, musíte se stihnout srovnat a sklopit (my všichni)/boofnout (Jirka). Vilda to kombinuje s poloeskymákem, ale nakonec to ustojí. Já tam spadnu, eskymuji, koukám, hrana dalšího stupně přede mnou, adrenalin srší. Stihnu se vrátit na rozhraní a čekám než jsme v kotlíku všichni.

Pak skok se škaredým válcem, který ústí do delšího slajdu s jeskyní vpravo. Rychlost je ale enormní a propláchne vás dřív, než si stihnete čehokoliv všimnout. A hned další slajd a poslední skůček. A je to hotovo! Radost a veselí, kamarádi, do toho sluníčko – prostě všechno to, proč jezdíme na divoké vodě…

Dál drtíte šutrovištěm, ale nutno upozornit na cca čtyřmetrový stupeň před městem. Levým středem lze krásně skočit, vody v dopadu je dost, ledaže byste si lajzli kaskadérskou vložku Kopečkovou lajnou v prostředku stupně přes asi čtyři dopady po šutrech a posledním rovnou na hlavu. Rozhodně varuji všechny opatrné před snahou zastavit vlevo a prohlédnout stupeň, a to i za velmi malé vody!!!! I malý proud se zde rozdělí na dvě cesty – jednu pod česla náhonu a druhá náhle zabočí za šutr a mizí do ohromného sifonu, kde by vás již nikdy víc nebylo. Stihl jsem vyskočit z kajaku metr před tím, a ten pocit nikomu nepřeju.

Vychladit pivka, zařádit na oslavě a další den vrchní Ayasse. O tom podrobně poví třeba někdo jiný a někdy jindy. Aktivní skupinka ho sjela a náš sjezd plánovaný na další den pak zrušila. Unaveně nemohoucí v rámci finále restdaye nás unesla na řeku Chiusellu. Před tím nás, bohužel, musel opustit Megi kvůli rodinným komplikacím, pak nám na řece hodně chyběl. Druhá skupinka pak sjíždí lehčí úseky na suché Soaně a Doře Baltee, ale jsou spokojení, na kontě si přivezou pár plaváčků.

Chiusella měla vody méně, ale stále to byla legrace, několik dlouhých slajdů, krásné peřeje, skoky a pár vodopádů. Určitě pobavil Kubos, který ten nejvyšší skok poslal na skalní plotnu hlavou dolů, čímž nám ukázal, že touhle lajnou jako ne. Sjezd známého double dropu v půlce pak zatraktivnil Vilda, který se chtěl zavděčit Evičce, a ta ho tedy na pytlíku vytáhla zpod válce prvního skoku. Druhou půlku skoku sjela již jen samotná loď, čímž se jí podařilo vytunit špici do tvaru rozkošného prasečího rypáčku. Sifon pod mostem doporučuji nebrat na lehkou váhu a radši zde někoho postavit, nemusíte pak ve stresu vyskakovat z lodě a vytahovat potící se kamarády (což, Jirko?). Další deformaci jinak špičkového kajaku Big dog provedl Kubos v posledním dlouhém slajdu dál pod mostem. Je zřejmé, že po letošním jaru bude mít Vocasův obchod zájemců o zboží dost a dost.

Následuje přejezd na Stura di Ala, na naléhání mimobrněnských, ačkoliv je zřejmé, že zde voda nebude. Nebyla, ale zase tu byl krásný rest day. Rozloučí se s námi Kubos, kterému končí dovolená a my pokračujeme do oblasti Sesie. Celá oblast je vyprahlá jak poušť, dá se sprášit suchá Egua a Sesia. Mlčky uctivě uznáváme dřinu kluků, co zde bez oddechu tvoří českou prvotřídní vodáckou epopej New generation a neustále se sypou kamením dolů znova a znova.

Odjezdy a konce výletů jsou vždycky hrozně smutné a ne jinak tomu bylo i teď. Takže utřít slzu a těšit se zas na příště.

Foto: Evička Chobolová, Kubos Drnec, Srb