Potud suchá fakta a nic neobvyklého. Co asi mnozí nevíte, je materiál, ze kterého ještě do nedávna bylo toto potrubí zhotoveno. Místo obvyklé ocelové roury vodu přivádělo unikátní potrubí složené z dubových, až osm centimetrů silných fošen stažených po obvodu ocelovými svorníky, vlastně obručemi, spojenými speciálními maticemi.

Dosavadní údržba spočívala ve výměně poškozené fošny či svorníku.

Větší oprava proběhla v 80. letech minulého století. Čas však nelze zastavit, a tak místa, kterými z přivaděče unikala voda, přibývala. Vzhledem k tlaku vody cca 3 atmosféry to byly přímo vodotrysky. Zajímavá podívaná, zvlášť v zimě, kdy vedle potrubí rostly ledové hory. Byla tedy nutná úplná rekonstrukce. Majitel se prý pokoušel zachovat původní provedení, ovšem žádný dodavatel nebyl schopný zajistit požadované záruky. A tak dřevěné potrubí je již minulostí. Původní provedení si můžete prohlédnout v areálu samotné hydroelektrárny, kde je vystaven dvoumetrový výřez původního potrubí, a tak si budete moci udělat alespoň představu, jak tato technická rarita vypadala. Nahradilo ji ocelové potrubí.

A proč nebyl přivaděč z oceli už od samého začátku? Říkalo se, že vzhledem ke geologicky nepříliš stabilnímu podloží by ocelová roura popraskala a že dřevěné potrubí stažené obručemi případné výchylky ze své polohy lépe vydrží. Ovšem pravda je prozaičtější. Přivaděč byl vybudován za okupace v letech 1941 – 43, tedy v době, kdy ocel jako strategická surovina byla přednostně určena pro válečnou výrobu, výzbroj „slavné“ Wehrmacht.

A jak se dnes k tomuto potrubí dostaneme? Pokud pojedeme autem, z městečka Seč vyjedeme směrem k hrázi (značená zelená turistická značka) a kousek za pravotočivou zatáčkou zaparkujeme vpravo na parkovišti a pěšky se vrátíme do oné zatáčky a dáme se okolo kempu „U letadla“ úzkou silničkou doprava dolů a na rozcestí opět doprava. Po pár krocích jsme u potrubí. Po této cestě můžeme dojít až téměř k samotné hrázi a ke spodní části přelivu. Po těchto gigantických schodech se naposledy valila voda za povodní v létě r. 1997. Vrátíme se stejnou cestu zpět a od rozcestí, po kterém jsme přišli, pokračujeme kousek rovně k elektrárně. Její oplocení obejdeme pěšinou zprava, přejdeme po lávce na pravý břeh a vydáme se proti proudu a po asi 150 m uhneme lesem doleva nahoru. Dostaneme se na modrou značenou turistickou cestu a po ní půjdeme opět doprava a přes rulový útvar „Markova skála“ dojdeme proti proudu na silnici za hrází. Po silnici a po zelené přes hráz dorazíme k autu.

A informace pro vodáky, pokud je na vodočtu Padrty hlášený průtok alespoň 18 krychlových metrů za vteřinu, znamená to, že už od hráze teče „kubíků“ osm a my si můžeme po dlouhém vynesení lodí splout výjimečně sjízdný asi dvoukilometrový úsek obtížnosti WW I, který končí na hladině vyrovnávací přehrady Seč II. Následuje osmi kilometrový jedničkový úsek končící na vzdutí přehrady Křižanovice.

Splout si ho můžeme v sobotu 26. 3., kdy se podařilo vodním skautům z Ronova zajistit potřebný průtok.