Ještě v pátek ráno jsem vstával s tím, že odpoledne odjíždíme do Jizerek na běžky. V průběhu dopoledne ale pár telefonátů a mailů situaci trochu změnilo. A jak to dopadlo? V sobotu perfektní pádlovačka na Kamienne v Polsku.

O Kamienne v Polsku jsem dost slyšel, prej docela dobrá řeka, těžká. Když jsme přijeli na Mýto k benzínce, kde poměrně standardně při tání stála už hromada vodáckých aut, původní plán horní Jizery se docela rychle změnil na Kamiennou, která měla podle vodočtu v Piechovicích parádních 20 kubíků, což je spíš vyšší stav a podle infa od Břeha i obtížnost řeky je drobet výš, než za nižší vody.

Na vodu jsme sedli pod silničním mostem přes Kamiennou nad městečkem Szklarska Poreba. Hned po pár metrech jsme u jezu a dost zablokovaného a svižného úseku zvaného "Motokros", nejen podle kilometráží celkem poctivá WW5, zvlášť když se k tomu přičte pár týdnů bez kajaku a pádla, předešlých 50 metrů na rozpádlování a znecitlivělý promrzlý ruce ;-) popřípadě ještě moje urvaná a neustále se posouvající sedačka a vypadávající boční "opěrka" - resp. improvizovaná náhrada za tu ztracenou...)

No, dost bylo Motokrosu, všichni jsme ho dali víceméně bez problémů a hlavně teda kdo nad ním ještě přemýšlel o zimě, o tom že voda studí, že se mu nechce hýbat, tak tohle myslím všechny dokonale probralo. Nevím, kde oficiálně Motokros končí, ale dál Kamienna pokračovala dost podobným stylem - velký spád, dost zablokované koryto a opravdu málo času na kochání se okolním zasněženým lesem.

Ondra Kamienné vymyslel hezkou "definici" - "Je to jako kdybyste vzali tu nejhezčí peřej na horní Jizeře a natáhli jí na 10km". Opravdu se prostě pořád něco děje a to dost intenzivně. Po pár dalších místech mi i promrzlý ruce začaly rozmrzat, což teda bylo doprovázeno známou štípavou bolestí za nehtama, a dál už to byla paráda. Ani jsem nečekal, že mi i teď v zimě bude v Hiko sucháči sucho a hlavně krásně teplo. Cestou je mimo jiné také pár přírodních stupňů se silnými válci (Fík by mohl vyprávět ;-) a vlastně trochu i Kečup a Šimpi) a pár jezů. Za našeho stavu bylo vše sjízdné, některá místa ale samozřejmě bylo potřeba prohlížet. Ok, bylo potřeba je dost relativní, ale přišlo nám lepší některá místa prohlédnout...

Vše bylo sjízdné, až na úzké místo cca 50 metrů dlouhé, které jsme si všichni jen s úctou prohlédli a nakonec u něj skončili (soutěska Duża rynna, pozn. red.). Poslední válec opravdu budil respekt. No a to je z téhle špičkové lednové pádlovačky asi tak všechno. Podle toho, co tu tak vykoukávám na mapách a všude možně po internetu, jsme ujeli cca 5 km. Na konci se dalo parkovat kousek nad úzkým místem s válcem na konci po pravé straně silnice u elektrárny (?). Celou dobu vede podél řeky silnice a všechno se dá prohlížet. Potkali jsme tam i pár spadlých stromů, ale nic zásadního.

Jeden jsme přenesli, ale byl vidět včas a vracák před ním je také dostatečný alespoň pro 4 kajaky. Každopádně na stromy je potřeba dávat bacha, špatně spadlý strom by tu mohl znamenat taky docela velký problém. Zastavování nen vždycky úplně snadné. A pro přehled ještě jednou, vodočet online v Piechovicích, my měli cca 20 - 21 kubíků = spíš vyšší stav.

Vodočet: Piechowice - vyšší střední průtok: 20 m3/s

Článek byl převzat z webu: H2Omaniaks.com

HYDROprůvodce Kamienna vyšel v HYDRO 5/2005.