A právě o zmíněné balvanité údolí, zvané též Dolánky, jde. Na severním ostrohu bývalého hradu Šember sedává ďábel a hraje na dudy. O tajné chodbě až do Kostelce, ve které je ukryt poklad, a dalších tajemných jevech, nemluvě. Prostě - magické místo.

Léta tam chodíme na pěší výlety a jezdíme na bajku (MTB - nikoli motorky, aby bylo jasno). Léta sníme o tom, jaké by to bylo projet na lodi to krásné strmé balvaniště, kde jsme nikdy neviděli vodu, která by se alespoň vzdáleně podobala sjízdnému stavu. Mnohokrát jsem tam byl, když všude teklo úplně všechno, samozřejmě vždy s výjimkou Šembery.

V sobotu 15. ledna jsme si udělali rodinný výlet s lodí na střeše a sbaleným hydrem, co kdyby. Vypadá to zase na obvyklou vycházku kolem řeky, která mi bude i nadále zapovězena pro příliš nízkou vodu. Lázný potok, od jehož ústí se dříve uváděl začátek Šembery, zdaleka neteče tolik, jak by měl. Následujících cca. 300 m je stále neprůjezdných – no, aspoň se hezky projdeme.

A pak to začne – nejdřív mě uhodí do nosu ta nezaměnitelná vůně jarní řeky. Všichni to známe – začnou z toho svrbět dlaně, krok i tep se zrychlí, a už jsem u vstupenky a jasně vidím, že to dneska půjde. Stejně jasně vidím, že jsem tu měl být včera - bylo tak o 10 cm víc. Tu příležitost si ale už nedám vzít – kdo ví, jestli tu ještě někdy potkám aspoň dnešní vodu.

V řece je víc kamení než vody, ale dostatečný spád naštěstí nedostatek vody kompenzuje. Občas chybí rozumné průjezdy, skáču přes kameny, nemám kam ponořit pádlo, takže jízda místy postrádá potřebnou eleganci.

Hned ve vstupence mi nějaký kamení vyráží pádlo z ruky a zbytek projíždím bokem, pozadu, nehezky. Dál už jsou všechna místa lehčí, tak jen přenáším padlej strom a v místě, kde jsem si to ze břehu dříve vykoukal, si dávám čelo, žádné překvapení se nekoná. Končím u lávky Dr.Vacka, za vyššího stavu by tu bylo dalších asi 300 m hezké vody, ale dnes to dál nejde.

Cestou nahoru k autu si ještě dávám opravu vstupenky. Tentokrát s pádlem v ruce a popředu.

Celou akci jistí ze břehu Zuzka se zrcadlovkou v jedné a kamerou v druhé ruce, s Kubou na zádech a házečkou u pasu. Děti mě povzbuzujou, to se hnedka jede líp.

Zde bych chtěl zvláště zdůraznit, že v kamení se nedá utopit. Nelze tedy tento způsob zajištění obecně doporučit – na řece s normálním průtokem nemá samostatný jezdec co pohledávat.

Během balení věcí do auta rozmlouvám s obyvatelem přilehlé chaty. Tvrdí, že tu voda bývá každoročně. Ještě ale prý neviděl sjízdný stav z tajícího sněhu. Většinou prý Šembera teče v létě z místních přívalových srážek, sjízdný stav trvá tak 1 – 2 hodiny, ne víc.

Shrnutí:

Exponovaný úsek začíná u soutoku Šembery s Lázným potokem (GPS: 50°0'48.254"N, 14°48'3.086"E), jeho délka je tak 1 km.

Obtížnost WW III s několika místy WW IV.

Od silničního mostu u rozcestí Na Šembeře (GPS: 50°1'11.649"N, 14°48'53.243"E) až k ústí do Vavřince je to vrbičkárna obtížnosti ZW.

Sjízdnost WW úseku lze částečně odvodit z vodočtu na Vavřinci v Plaňanech – asi od 11 kubíků je jistá naděje, že v Šembeře něco teče. Kulminace Šembery tak o 6 hodin předchází kulminaci Vavřince v Plaňanech.

15.1.2011 sjel na singlu a zapsal

Bednítko