Nejdříve Německo. Wolfsteiner ohe na rozjetí bylo ostřejší než jsme očekávali,ale všechno jsme zvládli s přehledem. Předpověď nelhala, v řece bylo opravdu hodně vody a na březích hodně sněhu. Po parádním rozjetí následoval přejezd na rakouskou Šumavu a na creek, o kterém jsem nikdy neslyšel, Pessenbach.

Kilometráž slibovala soutěsku WW V. Nasedání jako na Doubravu na rozlitém potůčku u vlakového nádraží. Po několika kilometrech meandrovité říčky zastavujeme nad několika zajímavějšími peřejemi a pak už následuje dlouhá prohlídka kilometrové série slidů a skoků. Občas je to proložené stromy nebo větvemi. Nakonec všechno zvážíme a přes občasné protesty jedeme téměř odshora. S několika drobnými zaváháními všechno sypeme dolů a užíváme si čtyřkový dojezd na vysedací místo. Voda průběžně klesá. Zdá se, že jsme přijeli za pět minut dvanáct. I v kilometráži mají na ilustračních fotkách méně vody.

Trochu zmrzlí a mokří raději přespáváme na českém území v Majdaléně u Mirečka na chatě. Dobře děláme, protože přes noc přituhne a nasedání na nám již dobře známý Waldaist je docela pěkná ledárna. Mrzne až praští a vše klouže po ledu až do řeky. Radši moc neprohlížíme a snažíme se jet na oči. Pro fanoušky prohlížení jenom podotýkám, že byla vážně děsná zima.

Z řeky jsme nadšení, máme tak dobrý čas a sluníčko taky náladu pozvedlo, že v hydru přejíždíme na 20 km vzdálený Naarn, kde potkáváme Rakouského kajakářského veterána , který nás vyveze pro auto. Řeka má parádní stav, takže si ji užijeme celou. Rychle balíme a razíme směr domov. Nejlepší pádlování jaké u nás můžete v lednu potkat.

text: Kopeček
foto: Kopeček, Míra Kodada, George