Trasa byla naplánována celkově na 490 km rozdělených do 6 etap – 10 km orientační běh, 105 km na horském kole, 55 km in-line trek, 60 km lodí po řece Sázavě, 70 km další in-line trek a závěrečných 190 km MTB MTB.Trať byla počítána ideálním postupem. Náš tým urazil vzdálenost 560 km za 63 hodin.

Závod startoval orientačním během po okolí Ledče nad Sázavou zpestřeném 15 m slaňování v hradní věži. Následoval úsek na horských kolech, do kterého byl vložený krásný canyoning, skalní lezení a jumarování (lezení po laně pomocí spec. pomůcek).

Trasa byla naplánována celkově na 490 km rozdělených do 6 etap – 10 km orientační běh, 105 km na horském kole, 55 km in-line trek, 60 km lodí po řece Sázavě, 70 km další in-line trek a závěrečných 190 km MTB. Trať byla počítána ideálním postupem. Náš tým urazil vzdálenost 560 km za 63 hodin.

Závod startoval orientačním během po okolí Ledče nad Sázavou zpestřeném 15 m slaňování v hradní věži. Následoval úsek na horských kolech, do kterého byl vložený krásný canyoning, skalní lezení a jumarování (lezení po laně pomocí spec. pomůcek).

Třetí etapou byla dlouhá chůze, kterou jsme mohli zrychlit použitím in-line bruslí. Celá tato etapa nám vyšla na noc, takže jsme občas jeli z kopce s nejasnou představou jak to dole asi vypadá.

Pro mě jako vodáka byla velmi zajímavá 4. etapa – sjezd řeky z Ledče nad Sázavou do Českého Šternberku v lodích naložených výbavou na další část závodu. Přípravu na tuto etapu jsem začal už doma. Z vodáckého průvodce jsem zjistil, že nás čeká 13 jezů.

Ofotil jsem si je společně s mapkou celé trasy, vystříhal, nalepil na papír a barevnými fixy vyznačil trasy zdolání jezů a zjistil aktuální stav vody. Přívalové deště v posledních dnech udělaly své - na středním a dolním toku Sázavy byl povodňový stav. Měl jsem spočítáno, že určenou trasu urazíme za 11 hodin včetně hodinové zastávky na povinnou disciplínu skalní lezení.

Vyplouvali jsme po 20 hodinách závodu, tedy v 6 ráno. Ještě že tak. Při představě, jak sjíždíme jezy za tmy s čelovkou bez předchozího obhlédnutí mě trochu mrazila (obvykle to nedělám, ale závod je závod). A lovit ve vodě pod jezem sebe, loď, pádla, kolečkové brusle, hole, oblečení a jídlo se mi opravdu nechtělo.

Hned od Sluneční zátoky až do Ledče nás čekal díky vzdutí jezu volej a dost podobně se odvíjela i většina trasy, proud se zrychlil až po soutoku se Želivkou. Většinu jezů jsme sjížděli po desce jezu bez problémů. Po čtvrtém jezu (Chřenovice) jsme jednoho člena týmu vysadili, ten pak běžel pro povinné kontroly v okolí a opět jsme ho zhruba po 14 km (u mostu v Horkách) nabrali a pokračovali v cestě.

Na Posádovském mlýnu byla propust uzavřená a navíc zablokovaná větvemi, tak jsem zvolil po opatrném nájezdu na hranu jezu pomalé sjetí 3 m od pravé kozy propustě po desce jezu, kde byl na konci desky malý schůdek a krátký vodní válec. Tam slušně naložená loď poprvé nabrala vodu, ale háčci ji brzy vybrali a my začali dohánět asi tři týmy před námi, kteří jez přenášeli.

U Kácova bylo připravené skálolezení - sedm cest různé obtížnosti a za každou nevylezenou cestu celý tým přeplaval pěkně studenou řeku na druhý břeh a zpět. Naštěstí jsme měli pouze jedno trestné plavání, ale některé týmy si v proudu zaplavaly i čtyřikrát.

Pokračovali jsme k 11. jezu – Pelíškův most, který měl být lehce sjízdný, ale vyšší stav vody nás donutil ho přetáhnout u pravého břehu, Ani ne za 2 km následoval polorozbořený jez Soběšín-Mazourov. Zde nám naopak větší voda pomohla, protože u pravého břehu, skoro na trávě byl krásně sjízdný, lehce jsme po zaplavené trávě sklouzli. Poslední jez Soběšín byl hned za zatáčkou a kvůli vyšší vodě a válci pod ním jsme ho raději přetáhli u pravého břehu. Necelý 1 km pod jezem jsme opět vyložili jednoho člena týmu, který pokračoval po břehu získávat kontroly. Pak už jen klidná jízda a konečně se na levém břehu vysoko nad námi objevil nádherný hrad v Českém Šternberku. Radost z výhledu zdvojnásobilo vědomí, že přímo pod hradem je cíl této etapy.

Rychle vyložit věci, vrátit lodě a převléknout se na 5. etapu (in-line + trek), která začínala dlouhým výjezdem. Do poslední etapy (190 km na horských kolech) byl vložený orientační běh s kontrolami v lesních jezírkách, pro které se muselo doplavat, což v ranních hodinách bylo více než jen osvěžující.

Do cíle jsme dorazili v sobotu v 1 hodinu po půlnoci šťastni, že jsme závod dokončili v kompletní sestavě po 63 hodinách beze spánku. Už jen rychle se umýt, trochu se najíst a hlavně do postele dohnat spánkový deficit.

text: Aleš Dytrt, foto: Jan Smolík, Petr Paseka