Odjezd stanoven na čtvrtek večer a první zastávka na rozhýbání je Brandenberger ache. Profláklá klasika, kterou jsme ale všichni kromě Čívy (tedy já, Vojta Hejmánků a Míra Šulců) jeli poprvé. Na vodočtu v Mariathalu 60 cm, což je prý pěkná voda. Vyjíždíme až ke Kaiserklammu a auto svážíme uplně dolu. Prej nás čeká dvacet kilometrů dobrýho pádlování. Kaiserklamm na začátek je veliká švanda a hned nás trochu probere z autovečírku, který jsme spáchali cestou. Po Kaiserkalmmu je chvíli klid, pak přichází skok u soutěsky Pinnegerklamm a už se blížíme k hlavní soutěsce, k Tiefenbachklammu. Číva nám vysvětlí o co půjde a frčíme. Nad ošklivou peřejí Paprsek zastavujeme a všichni přenášíme, protože to neni vubec nic hezkýho a my přece máme rozum.

Pod Paprskem Vojta straší s peřejí Mayerova žumpa, o které prý někde četl. Asi se bál až moc a tak si ještě nad žumpou v jednom skůčku ve vývařišti při vylehávání vyhodil rameno. Podařilo se mu jednou rukou zvednout a dostat se ke břehu, ale další práce už je na nás. Nikdo moc neví co dělat, ale já si vzpomínám jak jsem s Fantomasem připravoval článek do HYDRA 2/2009 o nahazování ramene a jeden způsob mi v hlavě utkvěl, tak to zkusíme. Položit Vojtu na záda, dát mu něco do podpaží, zapřít se tam nohou a zatáhnout za postiženou končetinu. Strašně zařval, pak to luplo a pak už neřval. Rameno je zpátky, Vojta dostává závěs a zbytek řeky musí dojít pěšky. My jsme v pořádku sjeli Mayerovu žumpu i další nástrahy a s Vojtou se scházíme u vozu. Má to chlapec smůlu hned na první řece výletu. Na druhou stranu - vydělali jsme na tom řidiče.

Z Brandi vyrážíme směr Lofer, kde máme na druhý den domluvenou schůzku s místníma znalcema. Večer máme ještě dost času a navíc teče Loferbach (Strubach), a tak první den zakončujeme dvěma jízdama na tomhle příjemným potůčku. Aby nebylo tý smůly a destrukcí málo, tak Číva ve druhý jízdě zlámal pádlo. Nikdo kromě něho neví jak to dokázal, ale zlámal to krásně. Po Loferbachu už na chrápaliště, ugrilovat všechno co ugrilovat jde, vypít všechno co teče a spát.

Ráno se scházíme s Patricem a Florianem a že jako teda jedem do Německa na zakázanou nádheru - Schwarzbach. Tenhle potok teče asi 15km od Loferu, je v přírodní rezervaci a nesmí se jezdit. Pokuta je astronomická. Nicméně hoši tvrdí, že jak budeme na vodě tak nám nic nehrozí a nemůže nás nikdo chytit. Na nasedacím místě to vypadá docela suše. Prý je to nízký stav ale půjde to. Rychle nasedáme a mizíme z dohledu turistické cesty a Vojta odjíždí s autem. Na vodě už si užíváme krásy zakázaného ovoce. Jeden slajd střídá další, sem tam skůček nebo skok, nejvyšší měl asi sedm metrů a pár věcí také obnášíme. Něco díky padlým stromům, něco kvůli nepříznivému vodnímu stavu. Celou cestu krásná soutěska, krásná krajina, krásné peřeje, určitě nejlepší potok v Německu a jeden z nejlepších, které jsem kdy jel, kdyby měl ještě o maličko víc vody bude to absolutní bomba. No a aby toho nebylo v tomhle zájezdu málo, tak tady provádí destrukci svojí lodi Míra, takže druhou polovinu řeky už jenom vylejvá a moc ho to neba. Dojíždíme až do Saalachu, kde nás čeká Vojta a my můžeme bleskově pokračovat dál.

Dalším potokem dne je Weissbach, ten teče hned vedle toho Schwarz a je o stupeň lehčí, ale stejně krásnej. Uzoučká soutěska se skoky a slajdy, někdy tak akorát širokými na loď. Bejt tady strom tak je to konečná. Škoda, že pršelo, bylo by to ještě lepší vyhřívat se během plavby na slunci. No a když už jsme v těch destrukcích, tak tady praskám loď já. Vylejvám skoro pořád a už se těším do cíle, kam jsem dojel prakticky v ponorce a ne v kajaku. Jsme to ale kluci šikovný! My hoši s děravou keňou a chromou končetinou pro dnešek končíme a Číva s Florianem a Patricem jedou ještě dva večerní Loferbachy, aby se úplně zničili. To byla panečku sobota.

Na neděli se přesouváme k Lammeru, že bychom zkusili něco netradičního ještě tady. Dojíždíme za tmy, dáme v hospodě na vysedání pár piv a jdeme spát, abychom v tu neděli ještě něco stihli. Ráno se ukazuje, že tu až tolik vody není a po návštěvě suchého Schwerbachu a Aubachu se přesouváme na Taugl. Ten má taky prd, ale jde skočit alespoň závěrečný vodopád - Römerfall. Do toho nastupují Míra s Čívou a já s Vojtou za asistence plzeňského piva dokumentujeme jejich sjezdy. Kromě toho, že si Míra při jedné jízdě rozbil rukou xicht je všechno v pořádku a náš destrukční zájezd je u konce. Pomalu se suneme domů a doufáme, že cestou ještě neprovedeme destrukci auta. Až příště zaprší určitě pojedeme zkusit další podobný potoky. A vy jeďte taky, jsou to skvosty! Omluvte sníženou kvalitu fotek, ale pršelo celou dobu a fotit se dalo jenom na vodotěsnej kompakt z vracáků.

Za fotky děkuju Mírovi Šulcovi