Každoročně se závod pořádá na čarokrásné řece Bramset, ale ta letos tak nějak nemá dostatek vody a proto se poprvé v historii závod přesouvá na náhradní trať a sice na zdrojnici řeky Raundalselvi, která se jmenuje Kleivelvi. Trochu potíž je, že tady je pro změnu vody docela dost a tak je trať víc než výživná.

Já se závodu účastním pouze jako divák a jsem za to docela rád. Naši reprezentanti Kopeček, Číva, Kajman a Viki Legat vyrazili na trať už brzy ráno, protože měli povinný trénink a my diváci se dostavujeme až na poledne, kdy má startovat první závod. Když dorazíme na místo zrovna vidíme dokončovat Čívu jeho tréninkovou jízdu a nějak podezřele koulí oči. Vyskočí z lodi a hned nám hlásí, že ta trať je velkej sajgon. Za chvíli vidíme, že nepřeháněl. V řece je evidentně trochu víc vody než by mělo a tak je cestou k dispozici hned několik válců, které nejsou nejmenší. Z tréninků jsme vždycky zvyklí, že si to najíždí jeden závodník za druhým, ale tady nějak nikdo netrénuje.

Potkáváme Kopečka s Vikim a ti se chlubí jak už si oba pěkně zakrysili. Kopeček zlomil hned na startu pádlo, takže si celou trať proplaval a Viktora dostal poslední válec. To ale není žádná ostuda, protože za den sundal ještě spousty dalších lidí. Jdem se na to juknout a gratulujeme si, že jsme v bezpečí na břehu. Nájezd z kopce do vlny, aby člověk trochu nabral rychlost, propálit (v uvozovkách) menší váleček a metr za ním zahučet ze dvou metrů do monstrválce, který z jedné strany zavírá skála a z druhé strany velký kámen. Kdo projede dostane ještě pro jistotu sodu od bezprostředně následujícího válce.

Máme štěstí zrovna si to najíždí místní znalec a guru Benjamin Hjort. Vsázím se, že to v klidu zandá, ale chyba. Přiřítí se, první váleček ho rozhodí a už zahučel do tý ukrutný žumpy. Pár cartwheelů na Remixovi, zlomený pádlo, ale nezaplaval. Plavecké hody jsme si pak užili při závodě, kdy plavalo 6 závodníků po sobě!!!

Do závodu se přihlásilo bezmála 90 kajakářů a 13 kajakářek a nastoupilo 42 kajakářů a dvě kajakářky. Už to samo o sobě potvrzuje kvality místní trati. Chvilku se rozkoukáme a už se jede extreme downhill race. U posledního válce se tlačí velká porce krvežíznivců a za chvíli přijíždí první borec. Abych to dlouze neopisoval, někdo projel, někdo vybojoval, deset chlápků krysilo. Aspoň, že na to měli tak luxusní počasí. Naši hoši jedou všichni pěkně, Číva teda musel z válce vybidlovat a nepostoupil a Kajmana stihnul podobný osud. Nicméně Viki a Kopeček jdou do finále ze 3. a 4. Místa, což vypadá nadějně. Ve finále je 15 lidí a jde o to, kdo má lepší čas. Vikimu se moc nepovedl závěrečný válec a tak to pro něho znamenalo bramborovou pozici, ale Kopeček zajel hodně dobře a nakonec z toho pro něj vypadlo vynikající druhé místo. Velká gratulace. První místo bral Ital Fillipo Brunetti a třetí Andy Phillips z Anglie. Ženy vyhrála Mariann Saether, která jediná dojela do cíle, její kolegyně Ashly Courtney z Kanady vyplavala.

Po downhillu se jede ještě team race a to formou štafety. Každý jede svůj úsek a předává štafetu kolegovi. Pořadatelé si netroufli nasypat do posledního krutoválce tři kajakáře najednou. V teamrace reprezentují česko Kajman Kopeček a Viki. Jedou všichni dobře a obsazují parádní druhé místo. Předjeli je jen Italové a na třetím fleku skončili Angličani.

Večer navštěvujeme párty stan, kde je vyhlášení a promítá se todays video, což je sestřih toho nejzajímavějšího co se v daný den událo a zahrnuje všechny disciplíny. Kdyby nebylo pivo za 150 Kč asi bychom se zdrželi i dýl, ale takhle pak jdeme hned spát.

V sobotu se pak jel ještě kayakcross a tady to všem klasicky natřel Viki Legat. Takže další velká gratulace. U toho už jsme ale nebyli, jeli jsme radši pádlovat na další řeky… Podtrženo sečteno, dvě stříbrné a jedna zlatá pro české barvy to je solidní skóre.

Kdo by se chtěl dovědět víc ať určitě navštíví www.ekstremsportveko.com. Já jsem si jistý, že jsem na tomhle festivalu nebyl naposledy, protože je to super akce. Ještě jednou velká gratulace Kopečkovi a klukům z teamrace a těšte se na další článek z našeho pádlování.