V zásadě se shodují na tom, že pro první seznámení s vodou není třeba zas tak dlouho čekat a kolem šestého roku věku už můžete vzít dítě na vodu s sebou. Míněna je samozřejmě nějaká pohodová letní turistika. Sám jsem coby mladší sourozenec jezdil s rodiči a bráchou na vodu už ve třech letech a rozhodně jsem nebyl nějakou raritou, Vojta uváděl i případy půlletých vodáků, řekněme ale, že kolem šesti let už se dá začít mluvit i o skutečném pádlování. První zkušenost s vodou je ideální načerpat s rodinou, v létě, samozřejmě spíše na kratších trasách, a pokud to aspoň trochu jde, mělo by v partě být těch dětí víc, aby se, jak říká Vojta, mohly „vyskotačit na břehu“. „Ono není ani tak důležité, kdy to dítě začne,“ přidává Jirka Pultera, „jako spíš s kým a jak začne. Musí to být zábava a je také důležité, aby mělo kolem sebe kamarády.“ Všichni se pak shodují na tom, že je především nezbytné celou akci pro děti upravit, dělat četné zastávky, hrát hry atd. „Ono je na nich krásně poznat, kdy je to ještě baví,“ přidává zkušenost s dětmi Zajíc.

Co čekat od vodáckého oddílu?
Po prvních vodáckých krůčcích s rodiči je dobrou volbou vodácký oddíl, nejlépe nějaký dlouho a dobře fungující (viz např. seznam v HYDROmagazínu 3/2007). Ideální věk pro vstup do oddílu se pohybuje kolem devíti let, kdy už dítě unese vlastní pádlo a je schopné se o sebe alespoň elementárně postarat. „Pro vstup do oddílu je podle mých zkušeností rozumný věk kolem devíti, desíti let. To už je dítě vyspělé natolik, že snese trochu fyzické zátěže, pár dní odloučení od rodiny a trochu nepohodlí,“ říká Ešus. Kromě toho by mělo umět plavat, nebát se potopit, a hlavně by mělo mít chuť si hrát. „Všechno ostatní se dá naučit. Dětská parta si navíc každého obvykle zformuje,“ dodává Ešus. Výhodou vodáckých oddílů je také to, že nejsou zaměřeny úzce pouze na vodu, ale v drtivé většině provozují i jiné aktivity – pěší turistiku, v zimě lyže atd. „Pro děti je rozhodující vlastní motivace pro to, co dělají. Proto zastávám zásadu ukázat či naučit základy co nejvíce sportů a nechat pak rozhodnutí, čemu se chtějí věnovat, přímo na dětech,“ říká Jirka Pultera a přitakává mu i Ešus: „Přílišná specializace u dětí není rozumná. My učíme děti nejen pádlovat a eskymovat, ale i lyžovat, lézt po skalách, různé odborky, děláme s nimi tábory, které si z větší části staví vlastníma rukama, hrajeme velké hry.“ Protože čím pestřejší, tím lepší. Další nespornou výhodou oddílu je i dobrá parta. Dítě si najde nové kamarády a pohybuje se mezi řekněme slušnými a aktivními dětmi, místo aby trávilo čas bezcílně na ulici.

Jak vychovat závodníka?
Pokud chcete mít z děcka závodníka, bylo by především velkou chybou na něj hned zpočátku nějak tlačit, to bývá spíše kontraproduktivní. Podle Roberta Knebela má největší podíl na odrazování malých dětí zejména brzká snaha dostat děti na divokou vodu. „A hned potom je to touha dosahovat vynikajících výsledků už v jedenácti letech: objíždění všech závodů a stresy s tím spojené,“ dodává Robert. Podle Jirky Pultery se navíc stejně v raném věku vlastnosti, které jsou rozhodující na vrcholné úrovni, jako je cit pro vodu nebo schopnost koncentrace, ještě neprojevují. Prioritou by proto mělo být děti neodradit a nechat jejich vztah k vodě postupně sílit a s tréninky začínat postupně. Další důležitý postřeh přidává Ešus: „Žádný rodič není ideálním trenérem pro své děti. I já sám jsem se v našem oddíle snažil výcviku svých dětí vyhnout, protože bych na ně byl příliš tvrdý.“ Důležité jsou i vzory mezi ostatními dětmi, zejména třeba staršími. „O víkendech jezdíváme i na slalomové kanály, kde mají ti nejmladší možnost zjistit, že si ti starší už s vodou hrají a dělá jim to radost. A ta je docela nakažlivá,“ dodává Ešus.

Kolik ta voda stojí?
A co vás takový oddíl bude stát? Členský příspěvek se pohybuje mezi 500 a 1000 Kč ročně. Výbavu dětem v oddíle zprvu půjčí, pokud je to chytne, je potřeba pořídit vlastní pádlo (cca 500 Kč), plovací vestu (cca 1000 Kč) a helmu (cca 500 Kč). Pokud se bude vaše ratolest s oddílem účastnit jarních vodáckých akcí, vyplatí se ještě neopren nebo do začátku alespoň větrovka a šusťákové kalhoty a nějaké funkční prádlo pod to. Ještě později potom přijde vlastní loď a tak dál, ale prvních pár let to půjde určitě i bez ní. Víkendové vodácké akce stojí v oddíle kolem 500 Kč, jarní prázdniny kolem 3000 Kč a letní tábor 3 – 5000 Kč, náklady se samozřejmě liší oddíl od oddílu. V zimě je to potom lyžařský tábor atd. Dítě se ale samozřejmě nemusí, a ani to není obvyklé, účastnit všech oddílových akcí. Obdobné je to i u slalomu, kde rodiče rovněž nečeká hned na úvod nějaká velká investice. Většina oddílů má pro úplné začátečníky minimálně lodě, a tak si vystačí s pádlem, helmou a vestou.

A pokud snad chcete mít ze své ratolesti raftera, měli byste s ním absolvovat vlastně úplně totéž, jako s „normálním“ malým vodákem. I podle Standy Hájka je nezbytné začít nejprve na malých lodích, kde dítě získá cit pro vodu i techniku, a teprve později přesednout na raft, kde bude muset svoje zkušenosti spojit se zkušenostmi ostatních, něco prosadit, v něčem se přizpůsobit a získat společné vodácké myšlení. „Dalším důvodem, proč by neměly děti začínat na raftu, je voda, na kterou je rafting určen. Pádlovat na nafukovacím člunu po Vltavě není žádná zábava ani pro dospělého, natož pro dítě. Rafty jsou svou konstrukcí určeny na divokou vodu, a tak kromě síly, kterou děti nemají, musí posádka taky sama za sebe odpovídat a umět se o sebe postarat v krizových situacích. Při tvorbě pravidel pro závody v IRF jsme se shodli na nejnižší věkové hranici 12 let a tuto hranici držíme i u nás,“ dodává Standa Hájek.

Voda hrou
Máte-li tedy doma mládě a sami jste zapálenými vodáky, zkuste to na něj nejdřív pomalu. Voda bude pro většinu dětí zprvu úžasným dobrodružstvím, ale mějte stále na paměti, že to dobrodružství musíte organizovat vy. Je potřeba udělat celý výlet co nejpestřejší, s častými přestávkami a hrami, pádlování je pak vlastně jen takovou příjemnou kulisou. A až mu bude devět, vyberte si nějaký zavedený oddíl a přenechte starost o ně jim. Jak říká Vojta: „Uleví se jak dětem, tak rodičům, každý může jezdit na vodu podle svého. Jen nějak skloubit ty odjezdy...“ Tak ať se daří!

připravil: Rosťák

Foto: HYDRO, Magda Harabišová, Tomáš Palouda

Článek vyšel v magazínu HYDRO 3/2007.

Aktuální téma: Děti v outdooru
Ve chvíli, kdy se v rodině náruživých cestovatelů, vyznavačů outdoorových aktivit, turistů, vodáků nebo cyklistů narodí první dítě, mění se novým rodičům dost zásadně dosavadní život. Malý človíček má úplně odlišné priority a všechno je najednou jinak. Přesto není třeba sportovní a outdoorové vybavení nechat zahálet v zaprášeném koutě komory, stačí jen přizpůsobit se odpovědně potřebám dítěte. Nápady, náměty, zkušenosti, a také vybavení k této změně jsou tématem dalšího společného projektu partnerských webů společenství 1.outdoorova.eu. Co všechno se nabízí pro cesty s dětmi?

Rostou outdoorové děti
Současná generace dětí má jako vůbec první možnost těšit se větší pozornosti outdoorových výrobců. Od roku 2007, kdy se dětské vybavení stalo ústředním tématem předního evropského veletrhu OutDoor, přibývají každým rokem další a další oblasti outdooru, které zahrnují speciální dětské výrobky. Připravili jsme přehled možností, které dnešním dětem outdoorové vybavení nabízí.

Už sa začína to pravé dobrodružstvo
Nesprístupnená jaskyňa dáva človeku zažiť nádherný pocit skutočného objavovania. Objavovania niečoho, čo neuvidí drvivá väčšina ostatných ľudí. Niečoho, kde nie je aspoň na chvíľku súčasťou sivej masy, niečoho, čo dá človeku len v skutočne absolútnej tme s kulisou padajúcich kvapiek pocit jedinečnosti, skutočného okamihu a dôkaz jeho bezvýznamnosti. A pokore. To hlavne. Toto všetko som chcel dopriať našej dcére v tom správnom veku, ktorý práve má.

S batoletem ve Zbrašovských aragonitových jeskyních
Podzim se blíží a s ním i poněkud rozmařilejší počasí. Za prudkého větru či lijáku si můžeme nechat o našich oblíbených túrách po Beskydech či Jesenících jen zdát. Ale kam tedy jet, zvlášť když se vám ve stopách batolí ani ne dvouletý klučík?

Štrádování po Štramberku
Tříčlenná rodina - manželka v 9. měsíci, dvouletý hošík, teplomilující manža a k tomu všemu 15 cm sněhu a šílená chuť na Štramberské uši... Věřte, nebo nevěřte, ale i takhle mohou vypadat dobré předpoklady pro nezapomenutelný výlet. Ale vezmu to od začátku.

Baranec pro malé horaly
Píše se léto r. 2006. Tři bicykly, jedno závěsné kolo a jeden vozík se valí českými a slovenskými horami a směřují do Polska. Jejich posádka ve složení táta, máma a tři děti ve věku od 4 do 9 let během dvou měsíců nakonec urazí 1901 km. A zažijí i mnohá dobrodružství.

Z blogů: S miminkem na otočku na výlet k Baltu
V lednu se nám s přítelkyní narodilo naše první miminko, holčička Anežka a tak se na první pohled zdálo, že naše outdoorové aktivity, jako turistika, chození po horách a nezávislé cestování, teď půjdou na delší dobu stranou. Rychle jsme ale zjistili, že tomu zdaleka tak nebude a že malý přírůstek do rodiny není zásadní překážkou pro podnikání všech těchto věcí