Zrovna tímto obdobím samostatného ježdění procházím s klukama Aleš 11 let jezdí 1 rok slalom a Libor 9 let začímá turisticky . Hlavně bych na děti netlačil , ale ze zkušenosti vím , že to chce většinou pomalu i když jsou i živelný děti co jim negativní zážitky nevadí . V klidu klukovi vše vysvětlím a rozhodnutí je na něm co pojede a jestli chce jezdit . Nejvíc nadšení jsou děti po jízdě , to je třeba je pochválit a zeptat se jestli příště jedou znova . Těsně před sjezdem bejvaj děti naměko a to je zase třeba jim připomenout , že se jim to posledně líbilo , že jim to šlo a že chtěli ject oni . Nemám rád rodiče , co na děti křičí , plačící je odstrkují do proudu , nebo třeba schazují ze skokaňáku . Než sami usedli do lodi , jezdili jsme často malé výlety na pro děti atraktivních tocích a s zábavou plně přizpůsobenou jim . Když dáte na letní Vltavě dětem do ruky stříkací pistolky a naučíte je stříkat na rozpálená holá záda slunících se břichoušů tak si i pěkně zapádlujete ve snaze dohnat další oběti .

nejdůležitější je se hlavně vyprdnout na nějaký trénink a vodu dělat i o příběhu - dobrodružství, každý den číst nějakou verneovku nebo něco podobnýho, určitě i nějakou noční bojovku. Prostě dělat vodu pro děti a ne jenom vzít je sebou na "naší" vodu. Trochu pádlovat, trochu odpočívat a hodně si hrát a taky abyhodně pomáhaly, vaření na vařiči nebo ohni je velká zábava když se to správně podá. A chválit za všechno co se povede a z druhý strany nedýt extra přísný za vylomeniny...

Je to moc dobře napsáno, souhlas i se Žralokem, ale
- Zrovna ta fotka na žluté lodi - tak by se to dělat nemělo, pádlo naprosto nevhodné délky a špatně držené = dítě se vůbec nenaučí pádlovat

- "vyprdnout se na trénink" silně nedoporučuju, dítě, které něco umí a může si samo na řece blbnout, to baví 100x víc, než když se veze na háčku s obtloustlým tatínkem, bez možnosti ovlivnit prakticky náklon a směr lodi, a večer si přečte verneovku.

V části HYDRoškoly, která vyjde v přespřespříštím čísle se tomu budeme věnovat podrobněji.

Žraloku, mít dva borce a neposadit je do deblu, to je hřích :-)))
Mrkni sem: http://www.kanoe.cz/clanky/skola-kanoistiky/zaber/primy/dvojice/dvojice.html

Už jsem taky zkoušel , ale chudák ten starší to pak všechno oddře páč ten mladší je vyčuránek a nerad zabere . Tady radši hned zaujal místo porcelána http://www.zralok.estranky.cz/fotoalbum/fotky-z-vody/prvokvetnova-nezarka ( fotka s červenou lodí )

To je snadný, posaď toho menšího dozadu. To pak nejde se ulejvat. Já to ještě řeším tak. že je nechám hrát ve skupině asi 5-7 lodí na honču a nějaká ta odměna... to bys viděl, jak lenoši ožijou :-)

Určitě do té doby, než si začnou sami s vodou hrát , je lepší učit je pokud možno v partě stejně postižených co nejvíc hrou. Pak se najednou stane to, že jim v očích zasvítí jiskřička, a vy najednou víte, že oni sami už chtějí cvičit. Do té doby oddíl vlastně plní funkci davu, kde se vzájemně posiluje odvaha. Přeci když to dokázala ona proplavat, tak já taky. Samozřejmě k tomu patří spousta výprav, her, táboření, hor, lyžování atd. A jinak k těm hrám na vodě. Kdysi jsme si (rok tak 1981-2) vymysleli ještě v éře laminátek loďbal. Hrálo se to na branky , s míčem, který nikdo nesměl vzíít do ruky, ale poháněl ho jen pádlem. Hrály proti sobě dvě družstva, nesmělo se úmyslně najíždět do soupeřovy lodě. A to bylo najednou startů, přitahování, závěsů, eskymáků (kdo ho uměl, byl král). Po 30 minutách byl každý z náás groggy. Míč se nejlépe napálil tak , že napřed jsem do něj pádlem praštil zhora, on pak nadskočil nad vodu a pak jsem ho napálil jako pálkou, buď přihrál a nebo si ho hodil před sebe a sprintoval za ním. Za faul byly 2 minuty mimo. Dokázali jsme nakonec i mezi sebou kombinovat, háček nadhodil míč kotrčníkovi, který střílel atd.
Ešus

myslím že to Kosatka nemyslel jako netrénovat vůbec, ale nedrezírovat, když jsem vyděl jak někteří tátové přenášejí své ambice na šestileté špunty tak je mi to líto