DOUBRAVA - BÍLEK
Bílek ][s č. 345, ř. km 71,4 – ][s č. 344, ř. km 66,2 . . . . . . . . . . . . . . . . . 4,2 km WW II–IV
Vodočet: Doubrava - Bílek: minimum 4 m³/s, optimum 7 m³/s, maximum doposud nepoznáno.

Jistě velmi známým a často splouvaným úsekem řeky Doubravy je část od pařížovské přehrady do Ronova nad Doubravou či Žlebů (viz průvodce 2/2006). Nás ale teď bude zajímat mnohem divočejší část skrz malebné a kamenité doubravské údolí. Tento úsek se obvykle začíná v Bílku, vesnici ležící nedaleko od Chotěboře na hlavní silnici č. 345. Plavbu je možno zakončit buď kousek pod nejkrásnější částí řeky u chaty Doubravka GPS 49°43'17.966"N, 15°42'25.782"E (vysedá se u široké železné lávky, u které je postaven srub), nebo na prvním silničním mostě na silnici vedoucí z Chotěboře do Bezděkova.

Vodní stav můžeme předem zjistit na on-line vodočtu Doubrava – Bílek na stránkách www.pla.cz. Úsek bývá sjízdný zhruba od průtoku 4 m³/s. Horní hranici pro sjízdnost jsem zatím nepoznal. Úsek se dá sjíždět i za obrovské vody (20 m³/s), ale tu tady stejně potkáte jednou za padesát let. Voda tu bývá na jaře při tání sněhu nebo kdykoliv v roce po vydatných deštích.

Takže nasedáme v Bílku a pomalu se můžeme rozehřát v proudu klidně meandrujícího toku. Takovýto charakter má řeka asi půl kilometru a u nízké lávky, kterou v závislosti na vodě podjedeme nebo obneseme, se pomalu začíná zvyšovat spád. Není to nic dramatického (nejvíce tak WW III), ale rychlost a sílu voda rozhodně má. Po dalším zhruba kilometru je třeba zbystřit, protože přichází první těžší peřej zvaná Mikšova jáma. Řeka tu nabere rychlost mezi kameny v trojkové peřeji a padá nízkým stupínkem se zajímavým vývařištěm do laguny. Doporučuju boof a pokud si nejste jistí, tak klidně i jištění.

Pod lagunou proplujeme pár peřejí WW III a jakmile se řeka začne zavírat mezi stěny, zastavíme u levého břehu a jdeme prohlížet. Tady je lépe dávat pozor a zastavit raději dříve. Čím jsme blíže k peřeji Koryta, tím je méně vracáků. Jsme u nejtěžší peřeje úseku zvané Koryta nebo též Židova strouha. Toto místo se jezdí jen za malé vody (zhruba do 6m³/s, i když posuďte na místě, jak se cítíte). Řeka se tu zúží asi na dva metry a se značným spádem padá skrz kamenitou peřej do pořádného vývařiště v úzkém průjezdu mezi skalami. Za vývařištěm je maličká laguna na rozkoukání a ihned následuje čistý dvoumetrový vodopád, který doporučuju boofnout, protože pod ním není moc vody. Kdo se necítí, rozhodně přenese po levém břehu po turistické stezce. Celá pasáž se špatně jistí!!! Pod vodopádem řeka pokračuje krásným kaňonem dlouhým asi 500 m s obtížností WW III–IV v závislosti na vodě. Tuto část je lepe předem prohlédnout kvůli padlým stromům. Pozor si dejte zejména na úzkou levotočivou zatáčku těsně za železnou lávkou pro pěší, kde hrozí nebezpečí zaklínění.

Za tímto místem řeka ještě asi půl kilometru pokračuje krásnými balvanitými peřejemi, aby se posléze uklidnila na závěrečnou WW II. Té si podle zvolené vysedačky užijete buď pár set metrů, nebo další dva kilometry. Ještě upozorním, že za první vysedačkou následuje jez, který má silné vývařiště. Prohlédněte a odjistěte! Pod jezem už je vše bezpečné a další jez, ke kterému přijedete, je bezpečný, šikmý, bez výrazného válce.

Vinšuju příjemnou plavbu malebným údolím.